Anton Malloth: Dozorci z Terezína říkali Krásný Tony, byl to však bestiální sadista. Pomohla mu Himmlerova dcera

Přestože byl poprvé dopaden už v roce 1948, dařilo se mu spravedlnosti stále unikat, a to po dobu dlouhých pětapadesáti let od konce války. Anton Malloth byl nejobávanějším dozorcem v českém koncentračním táboře Terezín, kde týral a zabíjel vězně. Řada z nich jeho řádění kupodivu přežila a mohla tak naštěstí potvrdit jeho hrůzné činy u soudu.

Z řezníka vojákem

Anton Malloth se narodil 13. února 1912 v rakouském Innsbrucku, ale většinu svého života před druhou světovou válkou prožil v Jižním Tyrolsku. Využil se řezníkem, ale zvířecí krev mu zřejmě byla málo. Dostal se po vzoru svého otce do italské armády, sloužil v Německu a později absolvoval trénink Říšské ochranné policie.

Když přišla válka, sloužil Malloth zpočátku u policie v Praze, v roce 1940 byl ale převelen do Malé pevnosti v Terezíně. Ačkoliv pro něj role dozorce byla zcela nová, aklimatizoval se velmi rychle a brzy zjistil, že si v koncentračním táboře může beztrestně vybíjet své sadistické choutky. Tak začalo jeho děsivé řádění.

Krutost schovaná za krásou

Jak uváděli mnozí přeživší tábora, jeho sadistické praktiky byly to nejkrutější, co během věznění za druhé světové války zažili. Důvod byl možná i ten, že to od Mallotha nikdo nečekal. Pohledný dozorce si totiž zakládal na dokonalém vzhledu a k líbivému obličeji musel být vždy perfektně oblečen. Narozdíl od ostatních pracovníků tábora se u Mallotha nikdy nestalo, že by nepřišel v nažehlené nacistické uniformě, s hladce oholenou tváří a upravenými vlasy. Jeho tvář zářila širokým úsměvem a vězni mu brzy začali přezdívat Krásný Tony. Svým stylem připomínal obávaného osvětimského lékaře Josefa Mengeleho přezdívaného Anděl smrti.

Krásná však byla jenom skořápka, uvnitř které sídlila děsivá a krutá osobnost člověka, jenž se neštítil ničeho. Jakmile došlo v Terezíně k popravám, byl Malloth první, kdo se hlásil, aby vraždu vykonal. Při sklizni na poli bil holí jednoho z hladových židovských vězňů, a nakonec ho na místě zastřelil. Mrtvolu nechal povalovat na poli. Dalšího vězně tloukl do hlavy tak silně, až ho odnesli rovnou do márnice. V lednu roku 1945 se pro změnu účastnil ještě s dalšími dozorci polévání vězňů ledovou vodou tak dlouho, až mučení podlehli, a navíc se tím bavil. Celkem údajně ubil v Malé pevnosti sto vězňů.

Půl století na útěku

Když válka skončila, podařilo se Mallothovi utéct do Itálie, kde se tři roky skrýval. Rakouská armáda ho sice našla, nakonec ho ale propustila, i když české úřady žádaly o jeho vydání. V Litoměřicích byl konečně v nepřítomnosti odsouzen na smrt. Popravu ale nebylo možné vykonat, neboť se Malloth v Itálii schovával až do roku 1988.

Italské úřady ho nakonec zbavily občanství a vyhostily do Německa, zde však měl spojenkyni, a to přímo dceru jednoho z nejvyšších nacistických vůdců, Heinricha Himmlera, Gudrun. Ta se s pomocí organizace Stille Hilfe, která pomáhala zajatým i prchajícím nacistům, o Mallotha postarala a obstarala mu místo v luxusním pečovatelském domě nedaleko Mnichova. Zde žil Malloth spokojeně mezi mnoha dalšími nacisty následujících třináct let.

Odsouzen za lhostejnost

Spravedlnosti ale nakonec bylo učiněno zadost, i když až v roce 2001, kdy bylo Mallothovi devětaosmdesát let. Tehdy konečně stanul před soudem, kde za něj kvůli jeho chatrnému zdraví komunikoval jeho obhájce. Příslušník SS a dozorce koncentračního tábora v Terezíně byl za vraždu vězně v Malé pevnosti a za pokus o další vraždu odsouzen na doživotí.

Malloth si svůj rozsudek vyslechl z invalidního vozíku s naprosto kamennou tváří, čímž jen potvrdil část znění rozsudku: „Jeho hlavní vinou byla lhostejnost." Bývalý dozorce byl odsouzen i přes vysoký věk a špatný zdravotní stav. V roce 2002 byl však z vězení propuštěn, právě kvůli zhoršujícímu se stavu v důsledku diagnostikované rakoviny.

Obávaný člen gestapa přezdívaný Krásný Tony zemřel ve věku devadesáti let, pouhých deset dní po svém propuštění.