65. výročí dopadení Adolfa Eichmanna: Hrůzný strůjce holocaustu si po válce změnil identitu, byl unesen z Argentiny a popraven

Adolf Eichmann byl typickým příkladem člověka, který „jen plnil rozkazy“, avšak s efektivitou, která měla fatální následky. Pod jeho vedením bylo zavražděno přibližně 6 milionů Židů, přičemž on osobně organizoval deportace několika milionů z nich do ghett, koncentračních a vyhlazovacích táborů, zejména do Osvětimi, Treblinky, Sobiboru či Majdanku. Eichmann nikdy neprojevil lítost a ve svých výpovědích popisoval likvidaci evropského židovstva jako „logistickou úlohu“, kterou podle svých slov „vykonal dobře“.

Vzdělání ve stopách Hitlera

Otto Adolf Eichmann se narodil 19. března 1906 v německém Solingenu jako nejstarší z pěti dětí v protestantské rodině. V roce 1913 se rodina přestěhovala do rakouského Linze, kde jeho otec získal pozici obchodního ředitele tramvajové společnosti. Po smrti matky v roce 1916 se otec znovu oženil s Marií Zawrzel, hluboce věřící protestantkou. V rodině vládla tvrdá výchova a autoritářský otec měl na Eichmanna velký vliv.

Eichmann navštěvoval státní reálnou školu v Linci, shodou okolností stejnou, kterou dříve navštěvoval Adolf Hitler. Ve škole však nevynikal a byl znám spíše svým zájmem o hudbu a sport než akademickými úspěchy. Kvůli špatným výsledkům byl přeřazen na vyšší odbornou školu zaměřenou na elektrotechniku a strojírenství. O politiku zájem nejevil a jak později při výsleších přiznal, ani doma se toto téma příliš neřešilo.

Eichmannova cesta k nacismu

Po několika neúspěšných zaměstnáních, včetně práce pro Vacuum Oil Company, se Eichmann v roce 1932 na doporučení rodinného přítele a místního vůdce SS Ernsta Kaltenbrunnera připojil k rakouské pobočce nacistické strany a o sedm měsíců později vstoupil do SS. Po nástupu nacistů k moci v Německu v roce 1933 opět ztratil práci a rozhodl se přestěhovat do Německa, kde se zapojil do aktivit SS, včetně výcviku a pašování propagandistických materiálů do Rakouska.

V roce 1934 byl přidělen do Ústředního úřadu pro židovské otázky, kde se začal specializovat na židovskou problematiku. Jeho práce zahrnovala studium židovských náboženských textů a organizaci emigrace Židů z Německa, což mu poskytlo hluboké znalosti, které později využil při plánování masových deportací. Eichmann se v roce 1935 oženil s Veronikou Lieblovou a měli spolu čtyři syny. Navzdory své roli v holocaustu vedl na první pohled běžný rodinný život.

Eichmann, organizátor holocaustu

Eichmannova kariéra v SS rychle postupovala. V roce 1939 byl jmenován vedoucím oddělení IV-B4 Hlavního úřadu říšské bezpečnosti, odpovědného za židovské záležitosti a deportace. Byl klíčovým účastníkem Wannsee konference v lednu 1942, kde bylo naplánováno "konečné řešení židovské otázky".

Jeho úkolem bylo organizovat logistiku masových deportací Židů do ghett a vyhlazovacích táborů po celé okupované Evropě. Eichmann byl znám svou precizností a byrokratickým přístupem, který umožnil efektivní provádění genocidy. Byl také zodpovědný za organizaci pochodů smrti z Budapešti do Rakouska na konci války, při nichž zahynuly tisíce lidí.

Eichmann nebyl jediným tvůrcem holokaustu, ale jako vedoucí „Referátu IV B4“ (židovské záležitosti) v rámci Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) zodpovídal přímo za logistiku – tedy seznamy, vlaky, trasy, časové rozvrhy a dozor nad deportacemi. Právě jeho schopnost byrokraticky, bez emocí, naplánovat přesuny statisíců lidí na smrt z něj činí symbol „úřednického zla“. Eichmann mimo jiné dohlížel na deportace z Maďarska v roce 1944, kdy bylo během několika týdnů deportováno asi 437 000 Židů do Osvětimi či z Protektorátu Čechy a Morava, z Řecka, Slovenska, Francie, Nizozemska a dalších okupovaných zemí.

Život v utajení

Po porážce Německa v roce 1945 byl Eichmann zajat americkými silami, ale podařilo se mu uprchnout z detenčního tábora a skrývat se v Německu pod falešným jménem Otto Eckmann. V roce 1950 se mu s pomocí sítě řízené organizací Tichá pomoc podařilo získat falešné doklady na jméno Ricardo Klement a přes takzvané krysí stezky uprchnout do Argentiny.

V Buenos Aires žil nenápadným životem, pracoval jako mechanik, brzy však dostal výpověď. Posléze žil v Buenos Aires a vlastnil farmu, specializovanou na chov králíků. Jeho minulost však nebyla zapomenuta. V roce 1957 poskytl německý prokurátor Fritz Bauer izraelské zpravodajské službě Mosad informaci o Eichmannově pobytu v Argentině, na jeho dopadení spolupracoval i lovec nacistů Simon Weisenthal. Tato informace, spolu s dalšími důkazy, vedla k plánování jeho zadržení.

Dopadení a soud

Byl na něj nasazen agent Cvi Aharoni, který jej vypátral. Tajné službě Mosad se podařilo Eichmanna dopadnout, vyslechnout a dokonce dopravit do Izraele. V květnu 1960 byl Eichmann izraelskými agenty v Buenos Aires zadržen a tajně převezen do Izraele. Argentiny vyvolal mezinárodní skandál, jelikož agenti Mosadu uskutečnili svou operaci na území cizího suverénního státu bez jeho souhlasu. V Jeruzalémě byl obviněn z patnácti trestných činů včetně zločinů proti lidskosti a zločinů proti židovskému národu. Jeho soud v Jeruzalémě v roce 1961 přitáhl celosvětovou pozornost a stal se milníkem v mezinárodním právu a poválečném vyrovnání se s holocaustem.

Během procesu Eichmann tvrdil, že pouze plnil rozkazy a že nebyl osobně zodpovědný za vraždy. Soud však dospěl k závěru, že byl klíčovým organizátorem genocidy a že jeho činy nebyly pouhým vykonáváním rozkazů, ale projevem hlubokého přesvědčení. Byl shledán vinným a 1. června 1962 popraven oběšením. Jeho tělo bylo spáleno a popel rozptýlen do moře, aby se zabránilo vzniku hrobu, který by mohl sloužit jako poutní místo pro neonacisty.

Zajímají vás osudy dalších vysoce postavených nacistů? Přečtěte si, jak dopadl Hitlerův tajemník Martin Bormann.