Nacista Kurt Gerstein se snažil zabránit hrůzám holocaustu, jeho zprávám nikdo nevěřil. Po válce se oběsil

Kurt Gerstein se narodil 11. srpna 1905 v Münsteru, v Německu, do zbožné protestantské rodiny. Jeho otec, Ludwig Gerstein, byl pruským státním úředníkem a oddaným německým nacionalistou. Vychovával Kurta v duchu poslušnosti k autoritám a víry v německou velikost, ale zároveň ho vedl k silné luteránské víře. Dospívající Kurt tak byl ovlivněn duchovními hodnotami, což později způsobilo jeho vnitřní boj, když se dostával do kontaktu s krutostí tehdejšího režimu.

Nacista Kurt Gerstein

Po absolvování střední školy se Gerstein rozhodl věnovat profesi, která kombinovala jeho technické vzdělání s organizačními schopnostmi. Na počátku třicátých let se začal angažovat ve státních institucích a v té době se i postupně přibližoval k nacistickým strukturám, jež slibovaly mladým Němcům příležitost k rychlému kariérnímu vzestupu. Když se nacisté dostali k moci, se i on začlenil do struktur SS a nechal se unést nacistickou ideologií. Vstup do SS pro něj ale nebyl jednoduše logickým krokem, byl to zároveň výsledek tehdejšího společenského tlaku, ale i přesvědčení, že pokud zůstane uvnitř systému, dokáže později zmírnit některé nelidské praktiky, kterých si začal všímat.

Vězeň nacistů

Gerstein záhy prozřel. V roce 1936 byl zatčen gestapem kvůli šíření křesťanských textů, které kritizovaly nacistický režim. Rok byl vězněn bez soudu. Když byl propuštěn, stále věřil, že zevnitř systému může něco změnit. V roce 1941 paradoxně vstoupil do Waffen-SS. Jeho důvod byl šokující i odvážný zároveň, chtěl se dostat co nejblíže jádru nacistického zla, aby pochopil jeho fungování a mohl jej sabotovat.

Byl přijat jako hygienik a expert na dezinfekci, a to díky svému inženýrskému vzdělání. V této funkci byl mezi jinými i zodpovědný za přepravu a používání chemických látek, jež se později staly zásadním prvkem vyhlazovacích metod. Brzy se stal vedoucím dodávek Zyklonu B, chemikálie používané při masových vraždách v plynových komorách. Už tehdy se pokoušel likvidovat, nebo alespoň zdržovat zásilky smrtícího plynu, který mířil do koncentračních táborů.

V roce 1942 zamířil do koncentračních táborů Treblinka, Belzec a Majdanek i on sám, jakožto specialista na cyklon B, o jehož fungování v praxi měl vypracovat zprávu. Na vlastní oči tak viděl, co se v táborech doopravdy děje a jaké lidské utrpení je tam způsobováno. Nemohl uvěřit vlastním očím a tato zkušenost v něm zanechala hluboké trauma. Rozhodl se, že zločinům proti lidskosti nebude jen slepě přihlížet, ale začne konat.

Svědek hrůzných činů

Gerstein se rozhodl riskovat vlastní život a kariéru ve snaze zastavit další masakry. Zasvěcen do vnitřního fungování vyhlazovacích koncentračních táborů získal nepochybné poznatky o hrůzách, které se tam odehrávaly. Uvědomil si, že ukrývání pravdy a mlčení svědku by vedlo k ještě většímu utrpení nevinných lidí. Proto se rozhodl své informace předat ven, ať už formou tajných zpráv, nebo pokusu o upozornění odpovědných orgánů v zahraničí. Přestože osobně neorganizoval přímý sabotážní čin, jeho vnitřní odpor a pokusy o varování světa svědčí o tom, že se v krizovém okamžiku rozhodl jednat podle svého svědomí.

Zprávy, které odesílal, popisovaly detailně mechanismy vyhlazování, fungování plynových komor a praktiky, jimž byly oběti v koncentračních táborech vystavovány. Bohužel, reakce na jeho varování byla chladná. Někteří představitelé západních zemí jeho informace jednoduše nebrali vážně, jiní měli problém je ověřit, či dokonce uvěřit, že takové věci vůbec mohou probíhat. Tato odmítavá reakce měla nejenom osobní následky pro samotného Gersteina, ale ještě zdůraznila tragédii tehdejší doby, kdy pravda a svědectví neměly šanci proniknout mimo uzavřený kruh mocenských struktur.

Nežádoucí svědek

Po válce se sám dobrovolně přihlásil spojencům. Věděl, že jako člen SS bude automaticky považován za zločince. Předložil jim svou zprávu, přiznal svou účast, ale zároveň se zoufale snažil vysvětlit svou roli jako sabotéra. Gersteinova zpráva, psaná rukou člověka, který byl uvnitř systému a zároveň proti němu bojoval, se stala jedním z prvních důkazních materiálů o masovém vyhlazování Židů. Přesto mu nikdo nevěřil.

V červenci 1945 byl internován ve francouzském zajetí. Čekal na soud, ale nedočkal se ho. 25. července 1945 byl nalezen mrtvý ve své cele. Oběsil se na kusu ložního prádla. Bylo mu devětatřicet let. Dodnes není zcela jasné, zda šlo o skutečnou sebevraždu nebo tiché odstranění nežádoucího svědka. Faktem ale je, že Gerstein zemřel jako muž nenáviděný nacisty, nepochopený spojenci a zcela zlomený svým svědomím.

Zajímají vás osudy nacistů? Přečtěte si, kdo byl doktor Injekce Eduard Krebsbach.