Koncentrační tábor v rakouském Mauthausenu byl považován za jeden z nejkrutějších. Krom nelidských životních podmínek v něm vězni museli tvrdě manuálně dřít, a aby toho snad neměli málo, visela nad nimi hrozba smrti v podobě doktora Ariberta Heima. Šílenému sadistovi se ostatně Doktor Smrt přezdívalo.
Narodil se v 28. června 1914 v rakouském Bad Radkersburgu. Jeho otec pracoval jako policista a matka byla hospodyně. Dětství měl tudíž Heim normální a nic nenasvědčovalo tomu, že by se v něm měly probudit sadistické sklony.
Cesta po koncentračních táborech
Aribert Heim se rozhodl budovat kariéru lékaře a ke studiu medicíny nastoupil ve Vídni, zároveň se ale věnoval závodně lednímu hokeji a byl považován za jednoho z největších talentů.K profesionálnímu sportu ale nakonec nesběhl a rozhodl se držet lékařského řemesla. Studia dokončil v roce 1940, mezitím se ale už přidal k NSDAP a po absolvování univerzity dobrovolně vstoupil k ozbrojeným jednotkám SS-Waffen.
Brzy si začal budovat jméno a o rok později byl pověřen funkcí inspektora koncentračních táborů. Jeho první kroky vedly od Sachsenhauesenu přes Buchenwald až do Mauthausenu, kde začalo jeho bestiální řádění. Zatímco v Osvětimi prováděl své kruté experimenty bez anestezie na nevinných vězních doktor Josef Mengele přezdívaný Anděl smrti, Aribert Heim si vysloužil přezdívku Doktor Smrt nebo Řezník z Mauthausenu.
Heimovou specializací byl nervový a krevní systém a jeho fantazie, jak týrat co největší počet nevinných obětí, jako by neznala mezí. Vězňům koncentračního tábora s chutí vstřikoval přímo do srdce nejrůznější chemikálie včetně benzínu, a s potěšením sledoval, jak trpí a pomalu umírají krutou smrtí. Vyžíval se také v nejrůznějších amputacích a operacích prováděných za plného vědomí pacientů. Jejich bolestmi a utrpením se jen bavil.
Šílenému doktorovi ale ani týraní a mučení vězňů nestačilo a ve svých zvrácenostech dokázal zajít ještě dál. Například si doma vystavoval lebky lidí, které utýral k smrti, a dělal si ze svých „trofejí“ výstavku. Lidské ostatky údajně používal například také jako těžítka. Podle svědků dokonce nechal pro velitele koncentračního tábora v Mauthausenu vyrobit stínítko na lampu z kůže vězně.
Jeho nelidské a kruté pokusy naštěstí neměly v Mauthausenu dlouhého trvání. Aribert Heim opustil koncentrační tábor po pouhých pěti měsících působení a jeho další kroky vedly do esesácké nemocnice ve Vídni, odkud zamířil do vojenské nemocnice ve Finsku. Zde však padl do zajetí, z něhož byl v rámci vánoční amnestie propuštěn až po válce, na konci roku 1947.
Následné dva roky tajil svoji identitu a pracoval jako pomocný dělník, po čase mu ale otrnulo a získal pocit, že už mu nebezpečí v podobě stíhání za zvěrstva, která za druhé světové války napáchal, nehrozí. Vrátil se proto ke své profesi lékaře a nastoupil do nemocnice v Německu, později si dokonce otevřel vlastní gynekologickou praxi v domnění, že mu již žádný postih nehrozí.
Až v roce 1962 byl na Heima vydán oficiální zatykač. Díky svému informátorovi však stihl bývalý nacista utéct ze země a dalších třicet let se mu dařilo se skrývat a informace o jeho osudu jsou nejasné. Údajně utekl do egyptské Káhiry, kde konvertoval k islámu a změnil si jméno na Tárik Faríd Husajn, což potvrdil i jeho syn Rüdiger, jenž údajně svého otce v Egyptě několikrát navštívil.
Některé zdroje tvrdí, že byl dopaden už v roce 1982 a popraven, další zase uvádějí, že zemřel na rakovinu v Káhiře o deset let později. Traduje se také, že žil nějakou dobu v Jižní Americe, konkrétně v Uruguayi. Před několika lety se vyskytla i informace, že stále ještě žije a skrývá se v Patagonii. Pravděpodobně ale za své hrůzné činy během druhé světové války nikdy potrestán nebyl.
