Mezi tragickými osudy druhé světové války se místy najdou i ty šťastnější. Mezi nimi je i příběh Freddyho Sobotky, který sice během holocaustu ztratil část rodiny, na druhou stranu jen proto odešel do Brazílie a našel tam životní štěstí. Sám přiznává, že by se to nestalo, nebýt hrozných událostí, které se děly za Adolfa Hitlera. Po návratu domů ale Freddy nikdy nezatoužil.
Alfred Sobotka se narodil 3. června 1928 v Praze do velmi bohaté židovské rodiny. Jeho dědeček vlastnil zlatnictví v centru Prahy v ulici Na Příkopech, kde se i Alfred zvaný Freddy zamiloval do práce se zlatem. Byl ještě malý chlapec, když se nad židovskou populací začala stahovat mračna druhé světové války a nebezpečí v podobě Adolfa Hitlera a nacistů bylo na dosah. Freddyho dědeček hrozbu vytušil a pod záminkou dovolené v Karlových Varech raději se svojí ženou uprchl do Francie, kde se usadili v zapadlé vesničce a doufali, že zde válku přežijí.
Obchod po něm převzal Freddyho otec, který stále doufal, že nebude tak zle. Přesto pro jistotu poslal hned několikrát svoji manželku do Anglie, aby tam ukryla cenné šperky. I když tak měla možnost se nebezpečí vyhnout, vždy se vrátila domů za rodinou. 13. července 1943 byla celá rodina převezena posledním transportem do Terezína. Ani tehdy neměli pocit, že by se jim dělo něco hrozného. Mysleli si, že jsou v Terezíně kvůli práci. Děti mohly chodit do školy, rodina se mohla stýkat, dokonce pěstovali zeleninu a hráli divadlo. Jenže po čtrnácti měsících bylo najednou všechno jinak.
V září roku 1944 byla celá rodina transportována do Osvětimi. Freddy a jeho rodiče byli uznáni práce schopnými, tedy jim alespoň v té chvíli smrt nehrozila. O čtyři roky mladší bratr však byl příliš malý na těžkou práci, proto byl poslán do plynu. Otec nechtěl malého chlapce nechat samotného, tak ho následoval a zemřel s ním.
Freddy dělal všechno pro to, aby válku přežil a zároveň ji nacistům znesnadnil. Byl přidělen k opravování rozbitých vagónů, práci ale často sabotoval a vagóny nespravil pořádně, takže se pořád vracely, čímž se zdržovaly plány na vyhlazení Židů. Freddy později vzpomínal, že hlavní náplní jeho pobytu v Osvětimi bylo sehnat jídlo, aby zůstal silný a nebyl nacisty poslán do plynu. To se mu podařilo i díky laskavosti jednoho z dozorců, který ho podaroval koláčem. Freddy mu jeho odvahu vrátil po příchodu sovětských vojáků, kdy se dozorce zastal a zachránil mu tak život. Příchodu sovětské armády se dočkal jen díky tomu, že se schoval pod postel, když krátce předtím Němci vyháněli chůze schopné vězně na pochod smrti.
Po válce se Freddy vydal z Osvětimi stopem do Prahy, kde zjistil, že zde žádnou rodinu už nemá. Rozhodl se proto odjet do Francie pokusit se najít prarodiče. Ti naštěstí válku v zapadlé vesničce přežili a Freddy se zde také setkal se svojí maminkou. Tehdy začal přemýšlet, co dál. Evropa se mu po prožitých hrůzách druhé světové války hnusila a nechtěl zůstávat ani v Čechách, ani ve Francii, přesto se ještě v Paříži stihl vyučit zlatníkem. „Jeden přítel mi pak navrhl: Jeď do Brazílie, tam je pro zlatníky dost práce – a hezký holky, budou se ti líbit. Nikdy jsem nelitoval,“ vyprávěl Sobotka v rozhovoru pro iDnes.cz.
Do Brazílie tehdy přijel s dvaceti dolary v kapse. Začátky v Brazílii popisoval i přesto jako snadné. Práci dostal okamžitě a vzhledem k tomu, že již plynně mluvil německy, anglicky a francouzsky, portugalsky se naučil poměrně snadno. Nakonec se usadil v Riu de Janeiro ve světoznámé čtvrti Copacabana, kde také potkal svoji manželku Diamantine. S ní si po dvou letech otevřel svoje první zlatnictví a nakonec provozovali šest obchodů. S manželkou si také pořídil tři dcery, vrátit se s rodinou do Čech ho ale ani nepadalo. Brazílii zkrátka pojal za svůj domov a rodná země okupovaná pro změnu komunisty ho nelákala. Svým dcerám a manželce představil Prahu až po roce 1989, kdy padla železná opona.
Po sametové revoluci také začal pomáhat Čechům, kteří se chtěli dostat na brazilský trh. Mimo jiné také spolupracoval při návštěvách českých delegací a setkal se i s Václavem Havlem. Po sametové revoluci v něm zřídil honorární konzulát České republiky, protože zůstal Čechem, i když si zamiloval Brazílii a brazilskou náturu. „Oni mají srdce, to se v Evropě málo vidí,“ vysvětlil přeživší z Osvětimi.
Po zbytek života zůstává Freddy Sobotka optimistou. Po prožitém pekle tak nějak tušil, že něco horšího už ho snad potkat nemůže. „Pro mě je každý den svátek. Manželka někdy říká: Je krize, kšefty jsou špatný, co budeš dělat? Ale po tom všem, co se mi může stát?“ řekl v rozhovoru pro iDnes.cz. Za pomoc českým občanům byl v roce 2001 vyznamenán stříbrnou plaketou Ministerstva zahraničních věcí ČR a v roce 2010 obdržel cenu Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky.
www.idnes.cz, www.denik.cz, www.pametnaroda.cz
