Na post velitele koncentračního tábora sice vzhledem k nízké inteligenci a nedostačujícímu vzdělání neměl oficiálně nárok, to ale nacistům nevadilo. Stačilo jim, že byl Heinrich Jöckel, který se stal velitelem Malé pevnosti v Terezíně, nebývalé krutý a nebál se vůči vězňům použít jakoukoliv formu násilí. V Terezíně tak řádil až do konce války. Říkalo se mu "řezník z Terezína" a nakonec krvavý pinďa s omezenou inteligencí za své činy dostal provaz.
Heinrich Jöckel patřil k nejkrutějším dozorcům napříč koncentračními tábory. Svoje sadistické choutky si vybíjel v Terezíně, kde měl po boku stejně krutého parťáka, nacistického dozorce Antona Mallotha přezdívaného Krásný Tony. Oba dva mučili a popravovali vězně hlava nehlava a ještě to považovali za zábavu. Během jejich krutovlády přišlo v Terezíně o život více než 100 tisíc lidí.
Zahořklý sadista
Na svět Heinrich Jöckel přišel 10 července 1899 Offenbachu nad Mohanem. Zamlada se vyučil písmomalířem a autonatěračem, poté ale nastoupil do vojenské služby a rovnou do války. Když se v roce 1918 vrátil zpátky do Offenbachu, byl chvíli nezaměstnaný a posléze pracoval jako pomocný dělník v několika továrnách. Nakonec si otevřel svoji vlastní dílnu, kvůli krizi ji ale o čtyři roky později byl nucen uzavřít.
Zhrzelý a zahořklý Jöckel právě na počátku hospodářské krize v roce 1931 vstoupil do NSDAP a přihlásil se k policii. I když byl nevzdělaný a lehce opožděný, nahrazoval své nedostatky tvrdostí a krutostí a právě to mu během druhé světové války zajistilo rychlý postup, na který by normálně neměl vůbec nárok. A tak mu přišlo samozřejmé, že jeho sadistické manýry jsou v pořádku.
Už v roce 1940 se Heinrich Jöckel stal velitelem Malé pevnosti v koncentračním táboře v Terezíně, kde vzniklo vězení pražského gestapa, zatímco v Hlavní pevnosti bylo židovské ghetto. Právě v Terezíně se plně rozvinula Jöckelova touha ubližovat a týrat. Ve věznici bil vězně zcela bezdůvodně, často je zákeřně praštil zezadu do zátylku a jakmile upadli, skákal po nich tak dlouho, až je nakonec z milosti zastřelil. „Jöckel nařídil, aby nám bachaři udělali takzvané cvičení. To znamená, že jsme na dvoře museli v prachu válet sudy a oni mezi námi skákali v okovaných bagančatech. Kam šlápli, tam šlápli. Někomu rozšlápli třeba ruku, někomu hlavu,“ vzpomínal podle webu Seznam.cz jeden z přeživších.
To mu ale nestačilo. Po Terezíně se sadistický velitel pohyboval zásadně v doprovodu dvou vlčáků pojmenovaných Berndt a Hartl a jakmile zazněl jejich štěkot, věděli vězni, že se blíží nebezpečí. Jöckelovi stačilo, že se mu během jednoho pohledu někdo znelíbil, a okamžitě na něj psy poslal. Poté s radostí sledoval, jako nebohého vězně trhají zaživa. Pro tyto činy a další krutosti, kterých se Jöckel denně dopouštěl, ho vězni přezdívali Krvavý pinďa.
Do Terezína se Jöckel nastěhoval s celou svojí rodinou a žili přímo v areálu Malé pevnosti v Panském domě. Byt velitele měl vlastní koupelnu, záchod a několik pokojů, kam chodily uklízet a pomáhat místní vězenkyně. S první ženou, která zemřela v roce 1942, měl velitel dvě dcery, druhou manželkou se v roce 1943 stala zaměstnankyně kantýny SS Elsa Befer.
Řádění pominutého Jöckela se později dotklo i jeho rodiny. Manželka byla po válce internována, ale později ji propustili pro nedostatek důkazů. Starší dcera Johana byla po válce vězněna s otcem v Litoměřicích a vypovídala před lidovým soudem, a to zejména proto, že udržovala milostné vztahy s dozorci a esesáky. Brzy však zemřela na tuberkulózu. I mladší dcera stanula u výslechu, ta pro změnu v Německu. Obě dcery ostatně nebyly žádnými svatoušky, podle vězňů je urážely a plivaly na ně a jedna z nich po nich dokonce údajně střílela a bila je bičíkem.
Ačkoliv Jöckel příliš rozumu nepobral, bylo mu jasné, že činy, které na vězních spáchal, mu jen tak neprojdou. S blížícím se koncem války se proto ukryl na statku v Německu a prý plánoval útěk do Argentiny. Než ho ale stihl uskutečnit, americká kontrarozvědka ho vypátrala a identifikovala. Jöckel tak putoval zpátky do Malé pevnosti v Terezíně, tentokrát ale v roli vězně. Krátce na to proběhl v Litoměřicích mimořádný lidový soud, kde byl Jöckel po několikadenním procesu odsouzen k smrti. Oběšen byl ještě ten samý den, 26. října 1946.
