Reinhardu Heydrichovi přezdívali bůh smrti. Prominentní nacista nenáviděl Čechy, nakonec však v libeňské zatáčce zemřel jejich rukama

Heydrich neměl šťastné dětství, což jej velmi ovlivnilo i v jeho pozdějším životě. Pocházel z dobře situované měšťanské rodiny, ale ani přes dobré postavení a konstelace jeho rodiny nebyl spokojený. Už jako malý byl paličatý a vzpurný. I proto neměl téměř žádné kamarády a jeho samotářská a pomstychtivá povaha vedla k tomu, že ho ostatní šikanovali. To se s ním táhlo i dál a i na námořnické kadetce v Kielu byl například také jeho vysoký mečivý hlas terčem posměchu. Byl to takový otloukánek, z něhož si spolužáci vždy utahovali a napodobovali jej mečením. Jeho první přezdívka tedy byla Koza. Jeho pozdější přezdívky ale byly daleko horší.

Nešťastné dětství formovalo jeho krutou povahu

Jeho nešťastné dětství a věčná nespokojenost v něm však vzbudily ctižádost i nezkrotné ambice. Navíc jeho naprosto dokonalý árijský vzhled, který byl v jeho době vstupenkou do vyšší společnosti, v kombinaci s naprostou absencí laskavosti a soucitu dokázaly stvořit monstrum. Heydrich byl navíc velmi vzdělaný a inteligentní, takže není divu, že se stal jedním z nejvýše postavených mužů v Hitlerově impériu. Reinhard Heydrich hovořil plynně několika jazyky, uměl hrát na housle, létal na dvouplošníku a byl skvělý i ve sportu – výborně plaval, vesloval i jachtařil, ovládal dokonale jízdu na koni a v šermování neměl v Třetí říši konkurenci.

Kvůli lásce šlápl vedle

K jedinému jeho uklouznutí došlo právě v Kielu, kde udržoval milenecký poměr s dívkou, což se mu později vymstilo v podobě jediného škraloupu, který o něm vyplaval na povrch. Ona dívka, jeho láska, jej později obvinila z nečestného chování. Údajně ji přivedl do jiného stavu, což se však nikdy nedokázalo ani nepotvrdilo. V době, kdy situace z minulosti vyplula na povrch, byl už tento krásný árijec v kontaktu se svojí životní láskou, mladou šlechtičnou Linou von Osten. Láska to byla oboustranná, proto není divu, že již za dvanáct dní ji Heydrich požádal o ruku. To se ovšem nelíbilo jeho milence, která se považovala za jeho snoubenku, a případ se začal prošetřovat a Heydrich byl nakonec z námořnictva vyloučen. Přijal to, jak jinak, než arogantně, a jak bylo řečeno, jeho „chování se neslučovalo se ctí příslušníka vojenského námořnictva“. Byl proto vyloučen, ale moc jej to nevzalo. Jeho snoubenka Lina totiž měla velmi vlivné kontakty, takže jej dostala k SS. A tam začala jeho pravá kariéra.

Plně se realizoval až jako "bůh smrti"

U SS se na nějaké morální propady nehledělo. Heydrichovi tak nic nestálo v cestě a v práci stoupal na hodnostním žebříčku. K tomu se mu dařilo i v manželství, a to i navzdory jeho velké slabosti pro ženy obecně. S Linou zplodil hned čtyři děti, ale zřejmě mu rodinné štěstí nestačilo. Jeho manželství se na chvíli ocitlo v krizi, která však brzy pominula a Lina mu jeho zálety nakonec tolerovala. Spojovaly je totiž mnohem vyšší ideály. Mimo jiné nenávist k Židům. Není tedy divu, že Heydrich je také tím, kdo stál za tzv. konečným řešení židovské a české otázky. „Je pozoruhodné, že to a ani svou cizost v naší zemi Židé nechápali, i když je stíhala čirá nenávist. Židé Reinhardovi nevadili politicky ani společensky. Jemu i mně připadali nesnesitelní svou duší, psychikou,“ napsala později Lina ve svých pamětech.

Heydrich se aktivně zabýval problémem „Konečného řešení židovské otázky“ a v roce 1942 dokonce předsedal konferenci ve Wannsee, kde bylo rozhodnuto o vyhlazení Židů v koncentračních táborech jako Osvětim, Treblinka, Majdanek nebo Chelmno. To mu ale nestačilo a podobně hodlal skoncovat i s českým obyvatelstvem. A právě tomu nahrála jeho funkce říšského protektora pro Protektorát Čechy a Morava, kde mu realizace jeho plánu byla s povděkem umožněna. „Nechci se pokoušet starými metodami poněmčit tu českou svoloč. Čech tu nemá koneckonců co pohledávat,“ uvedl Zlý bůh smrti.

Libeňská zatáčka

Právě dnes je tomu 83 let od atentátu na Heydricha, který se nesmazatelně zapsal nejen do historie naší země, ale celého světa. V té době Heydrich s Linou a dětmi žili v zámku v Panenských Břežanech, kde si užívali luxusu. Zejména Lina svou roli zámecké paní milovala. Existují záznamy, že dokonce objížděla jiné zámky, kde sbírala vzácné předměty, porcelán a dekorace, jimiž si zdobila své sídlo. V téže době Heydrich řádil na Pražském hradě, kde bylo pod jeho dozorem nastoleno masové zatýkání, popravy a hromadné odsuny Čechů do koncentračních táborů, kde je čekala smrt.

Heydrich věděl, jak moc je Čechy a v Čechách, a samozřejmě i mimo ně, nenáviděný. A přestože zmařil tisíce lidských životů, připadal si coby bůh smrti naprosto neochvějný v kramflecích. Cítil se neohrozitelný a zarputile odmítal ochranu osobních strážců, jež podle jeho názoru nepotřeboval. „Proč by na mě měli moji Češi střílet?“ podivoval se. A na to i doplatil.

Podívejte se na video:

Česká exilová vláda v Londýně už totiž chystala plán a vyslala do Čech dva parašutisty, aby s Heydrichem skoncovali. Stalo se tak 27. května 1942, kdy na Reinharda Heydricha spáchali atentát dva čeští odbojáři Jan Kubiš a Josef Gabčík. Heydrich na následky zranění o několik dní později v nemocnici zemřel. Sice to byl konec jeho života, ale rozhodně ne konec zvěrstev, která se naopak po smrti jednoho z nejvyšších hodnostářů Říše, rozpoutala v masivním měřítku. Toto období se nazývá Heydrichiáda.

Nacistům nestačilo, že dopadli a zavraždili parašutisty - atentátníky. Rozhodli se jednoho ze svých nejvyšších mužů pomstít ve velkém. Nastolili stanné právo, během něhož byli vražděni lidé bez soudu. Vrcholem období nazývaného heydrichiáda bylo kompletní vyhlazení obcí Lidice a Ležáky. A nacisté na svého nejlepšího muže nezapomněli a i po jeho smrti jej dlouho opěvovali. Dostalo se mu pohřbu s nejvyššími poctami a byl pochován na hřbitově invalidů v Berlíně. Dokonce na jeho počest vznikl  nacistický plán vyvraždit Židy žijící v polském Generálním gouvernementu kódovým označením Operace Reinhard. Tato akce prakticky vyhladila židovské obyvatelstvo Polska. Podívejte se, jak se slaví výročí konce 2. světové války.

Vyhlazení Lidic a Ležáků mělo i své přeživší. Statečná Jaroslava Skleničková: Přežila vyhlazení Lidic, koncentrační tábor i pochod smrti. O svých zkušenostech napsala dvě knihy