44 Kč
Český knížecí dvůr v desátém století působil jako aréna, kde se místo diplomatických nót tasily dýky a pletly provazy. V hlavní roli září Drahomíra ze Stodor, energická blondýna z východu, která do Prahy nepřišla štrikovat ponožky, ale dělat vysokou politiku.
Tato ambiciózní dáma se ocitla v nezáviděníhodném sendviči mezi uctívanou tchyní Ludmilou a synem Václavem, který raději ležel v knihách než v krvi nepřátel. Drahomíra sázela na tvrdou ruku a staré pořádky, zatímco zbytek rodiny začal propadat novému křesťanskému trendu, což věštilo pořádnou bouři.
Mít doma Ludmilu bylo pro Drahomíru asi stejně osvěžující jako osina v botě, protože svatá babička měla pod palcem výchovu mladých knížat a nekonečný vliv na státní kasu. Zatímco Drahomíra chtěla ze synů vychovat pořádné dravce, Ludmila je na Budči učila latinskému skloňování a pokoře, což budoucí regentku vytáčelo k nepříčetnosti. Tento střet generací nebyl o špatně uklizeném nádobí, ale o tom, jestli se budeme klanět dubům, nebo německým sousedům. Drahomíra nakonec bouchla do stolu a rozhodla se, že dvě první dámy jsou na jeden český rybníček prostě příliš velké sousto.
Mladý Václav musel mít z matky a babičky hlavu kolem, zvlášť když ho jedna nutila pilovat latinu na Budči a druhá mu pravděpodobně kontrolovala ostrost meče a loajalitu k pohanským tradicím. Budeč se stala symbolem intelektuálního vzdoru proti Drahomířině přímočarému vidění světa, kde se problémy řešily silou a ne modlitbou u oltáře. Kněžna se upřímně děsila, že z jejího syna vyroste nepoužitelný mnich, který pro šustění pergamenu přeslechne dupot nepřátelských koní u hranic. Její mateřská láska měla zkrátka podobu vojenského drilu, zatímco Ludmila sázela na duchovní dovednosti a povinnosti, které se v té drsné době nenosily.
Když Ludmila pochopila, že v Praze začíná být horko, sbalila si raneček a odjela na Tetín doufat v klidný důchod, jenže Drahomíra měla o jejím odpočinku poněkud radikálnější představu. Poslala za ní své dva věrné hrdlořezy, Tunnu a Gommona, kteří se s tím rozhodně nepárali a místo mečů sáhli po babiččině vlastním závoji, aby zbytečně neznečistili podlahu krví. Byl to v podstatě velmi úsporný a tichý úklid nepohodlné konkurence, který Drahomíře zajistil vytoužené místo na trůnu a Ludmile v podstatě okamžitou letenku do síně slávy mezi české svaté. Ironií osudu zůstává, že tento brutální krok vynesl obě ženy do historie, avšak každou v úplně jiné barvě.
Jakmile Václav dospěl a vyprovodil svou drahou matinku na chvíli z domu, Drahomíra najednou zjistila, že svědomí dokáže kousat víc než naštvaný Sas a začala se tvářit jako vzorná křesťanka. Na Tetíně nechala jako bolestné postavit kostel svatého Michala, nejspíš v naději, že pár cihel a trocha malty vymažou vzpomínku na to, jak nechala tchýni zbavit kyslíku. Byl to od ní mistrovský tah, kterým se snažila uklidnit davy a ukázat synovi, že už je zase hodná máma, co si jen občas vyřídí účty s příbuznými. Její životní jízda mezi starými bohy a novým Bohem připomínala zběsilý slalom, ve kterém se snažila udržet u koryta za každou cenu.
Drahomířina politická kariéra skončila stejně divoce, jako začala. Když se u Staré Boleslavi začaly brousit nože na Václava, pochopila, že rodinné oslavy u Přemyslovců bývají smrtelně nebezpečné. Podle pověstí sbalila kufry a zmizela kamsi do Charvát, čímž definitivně vyklidila pole a nechala po sobě jen legendy o kruté pohance a stín jedné zardoušené babičky. Zůstal po ní příběh ženy, která se nebála jít přes mrtvoly, aby udržela stát pohromadě, i když ji historie nakonec trochu nespravedlivě odsunula na vedlejší kolej. Drahomíra nebyla jen stvůra z bájí, ale spíše pragmatická hráčka v době, kdy se za chyby v rodokmenu platilo hlavou.
Čachtický hrad dodnes obestírají děsivé legendy o krvavé hraběnce Alžbětě Báthoryové. Přečtěte si, jaký příběh se s tímto místem opravdu pojí.
cesky.radio.cz, stoplusjednicka.cz, nasregion.cz
