Helen Kellerová: Neviděla ani neslyšela a přesto změnila svět svou nezlomnou vůlí

Její cesta nebyla žádná idylka plná trpělivého čekání na zázrak. Šlo spíš o permanentní bojiště, kde tekly nervy i krev. Helen nebyla od začátku svatý obrázek, ale pořádně divoké a nezvladatelné dítě, které své okolí terorizovalo záchvaty vzteku, protože prostě nemělo jiný způsob, jak světu sdělit své pocity.

Zkrocení zlé ženy v alabamském vydání

Když do rodiny Kellerových dorazila jednadvacetiletá Anne Sullivanová, našla tam malou zrůdičku, která u jídla kradla z talířů a mlátila každého, kdo se jí nelíbil. Anne na to šla drsně a bez rukaviček, protože pochopila, že bez disciplíny se do té chytré hlavy nikdy nedostane. Jejich první společné týdny připomínaly spíše wrestlingový zápas než výuku. Helen zkrátka odmítala pochopit, co po ní ta cizí ženská chce.

Osvícení u zahradní pumpy a první slova

Zlom přišel ve chvíli, kdy Anne strčila Heleninu ruku pod tekoucí vodu a do druhé dlaně jí zběsile vyťukávala znaky. V tu vteřinu v mozku malé divošky konečně cvaklo, že ta mokrá věc má své jméno a že svět kolem není jen náhodná změť vjemů. Během pár hodin se Helen naučila desítky slov a s dychtivostí terminátora začala hltat názvy všeho, čeho se její prsty dotkly, od hrnečku až po samotnou učitelku.

Intelektuální tank na cestě k diplomu

Helen se nespokojila s tím, že umí jen pár znaků. Rozhodla se, že vymaže veškeré handicapy ze svého slovníku. Jako první hluchoslepý člověk v historii se probojovala na prestižní univerzitu, kde jí Anne musela tlumočit každou přednášku přímo do dlaně. Zatímco ostatní studenti remcali nad množstvím literatury, ona se učila latinu, řečtinu a němčinu, až nakonec s vyznamenáním promovala a všem pochybovačům zavřela pusu.

Slepé vidění a čich jako náhrada očí

Její vnímání reality bylo tak vybroušené, že dokázala poznat přátele podle vibrací jejich kroků nebo náladu člověka z pouhého stisku ruky. Čich považovala za svého padlého anděla, který jí na dálku vykresloval krajinu a dovoloval jí cítit blížící se bouři nebo rozkvetlou zahradu. Přestože ji kritici obviňovali, že jen papouškuje pocity jiných, ona svou vnitřní barvitou vizi světa obhájila v mnoha knihách.

Politická rebelka v hledáčku novinářů

Jakmile se Helen stala slavnou, nenechala se umlčet rolí ubohé postižené hrdinky a začala se vrtat do věcí, které tehdejší společnost vytáčely. Vstoupila k socialistům, bojovala za volební právo žen a nebála se veřejně kritizovat kapitalismus. A to tisk, který ji dřív miloval, nesl velmi nelibě. Najednou už nebyla tím zázračným dítětem, ale nebezpečnou radikálkou, která má podle redaktorů kvůli svému postižení omezený úsudek.

Rytířka slepců a mezinárodní turné

Sarkasticky vracela údery každému, kdo její politické názory sváděl na handicap. Dál objížděla svět jako neúnavná lektorka. Založila fondy pro nevidomé a vyburcovala miliony lidí k tomu, aby se zapojili do boje proti slepotě. Dala tím charitativní činnosti úplně nový rozměr a smysl. Její hlas byl sice pro cizí uši těžko srozumitelný, ale myšlenky měly takovou sílu, že před nimi museli smeknout i nejmocnější prezidenti světa.

Samota uprostřed davu a osudová láska

Navzdory slávě a zástupům obdivovatelů zůstávala v osobním životě kvůli dobovým předsudkům v podstatě izolovaná, protože společnost si nedokázala představit hluchoslepou ženu jako sexuální bytost. Jeden pokus o tajný útěk s milovaným mužem jí zhatila rodina i tisk, a tak jí jako nejbližší spřízněná duše zůstala až do konce života její věrná učitelka. Helen Kellerová zemřela jako legenda, která dokázala, že život bez dobrodružství a odvahy nemá pro člověka žádnou cenu.

Wangari Maathai dokázala, že i obyčejný strom může spustit revoluci. Přečtěte si její inspirativní příběh.