Další ze slavných dětí českého filmu: Jak dnes žije Eda z Obecné školy a proč Václava Jakoubka po nominaci na Oscara v Česku nikdo nechtěl

Před kamerou se objevil poprvé v roce 1990, když ho maminka přivedla na natáčení filmu Poslední motýl. Jediný požadavek na roli kluka z davu byl hubená postava, a ten tehdy desetiletý Václav Jakoubek dokonale splňoval. Chvíli to vypadalo na start zářné kariéry, nakonec ale bylo všechno jinak. Někdy se může stát, že se ocitnete před kamerami ještě jako dítě, máte štěstí a získáte roli v kultovním snímku, kterým film Obecná škola na počátku devadesátých let rozhodně byl, ale nakonec to zkrátka nevyjde. Václav Jakoubek, který si zahrál roli malého Edy Součka se s odmítnutím u filmu setkal mockrát. Co dělá teď?

Cesta za slávou Václavu Jakoubkovi nevyšla

Snímek Poslední motýl sice u diváků nezanechal žádný větší dojem, malého Václava si ale všimli tvůrci filmu Obecná škola a obsadili ho do jedné z hlavních rolí. Václav tak měl možnost v pouhých jedenácti letech natáčet s českými hereckými esy jako Libuše Šafránková a Zdeněk Svěrák, kteří si zahráli jeho filmové rodiče. Cesta Václava Jakoubka k filmu začala tedy vlastně nenápadně. Jak vzpomíná v rozhovorech, natáčení se Zdeňkem Svěrákem a Libuší Šafránkovou pro něj bylo školou života. Diváci si dodnes pamatují ikonické scény, jako bylo olizování namrzlého zábradlí nebo polykání rybího tuku. Málokdo však ví, že Jakoubek musel před kamerou skutečně trpět – onen rybí tuk v záběru byl pravý a herec ho musel polykat opakovaně, aby scéna vypadala věrohodně. „Byl to jeden z mých posledních velkých záchvěvů slávy,“ přiznal s odstupem času. Tehdy si myslel, že má kariéru v kapse, ale osud mu připravil mnohem složitější scénář.

Z červeného koberce zpět do reality

Když Jan Svěrák v roce 1991 vypustil do kin Obecnou školu, málokdo tušil, že se zrodil kult. Příběh o dětství v poválečném Československu trefil strunu národní nostalgie a Václav Jakoubek v roli Edy Součka se stal symbolem dětské nevinnosti i klukovské rebelie. Nominace na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film v roce 1992 pak vystřelila Jakoubka až na červený koberec v Los Angeles. Jenže sláva dětských hvězd bývá v Česku krutá a Václavův příběh je toho jasným důkazem.

Václav alias Eda polykal rybí tuk a trpěl, mnohem víc ale pak z neúspěchu

Přestože malý Václav na kameře vypadal opravdu věrohodně, byl to jeden z posledních záchvěvů slávy... Problémy začaly v době dospívání. Václav byl herectví tak oddaný, že se kvůli natáčení filmu Co chytneš v žitě dostal do sporu s vedením střední školy. Protože ho ředitel nechtěl uvolňovat z vyučování, Václav se rozhodl pro riskantní krok – školu opustil bez maturity. Spoléhal na to, že jeho jméno a zkušenosti mu zajistí místo na DAMU. Jeho filmovou cestu přerušil krutý verdikt od komise DAMU s tím, že mu chybí talent a realita u přijímacích zkoušek však byla ledovou sprchou.

Přestože měl za sebou hlavní roli v oscarové nominaci, komise ho dvakrát po sobě odmítla. Jednou kvůli „nedostatku talentu“, podruhé pro zaplněnou kapacitu. Václav tak zůstal v patové situaci: bez vzdělání, bez titulu a s ubývajícím množstvím nabídek. Zkusil se sice vyučit kadeřníkem, ale nůžky mu ke štěstí nepomohly. V té době se zdálo, že Eda Souček nadobro zmizí z veřejného života.

Švýcarský exil: Za vším hledej ženu a nový začátek

Herecká kariéra tedy sice zdaleka nešla podle plánu a nedostal se ani do žádných seriálů, po kterých toužil. Když už se zdálo, že v Česku pšenka nekvete, zasáhla do jeho života láska. Václav se zamiloval do Švýcarky a rozhodl se pro radikální životní změnu – emigraci za vztahem. V zemi helvétského kříže strávil několik let a v ústraní pracoval mimo showbyznys. Přesto ho herecké geny neopustily úplně. Jak uvádí portál Super, ve Švýcarsku se zapojil do divadelních projektů a dokonce získal menší roli v mezinárodním filmu Es war einmal in Deutschland….

Život v cizině mu dal potřebný nadhled. Václav dospěl, nechal si narůst vousy a dnes v něm onoho malého chlapce v pumpkách poznáte jen podle stejně hlubokého, upřímného pohledu. Návrat do Česka byl pro něj návratem domů i ke své největší vášni.

Dnešní Václav Jakoubek: Věrný prknům Divadla v Celetné

I když se Václav Jakoubek nestal seriálovou hvězdou, kterou by lidé potkávali v každé reklamě, svou cestu si našel. Jediný, kdo v něj v 90. letech skutečně věřil, byl režisér Jakub Špalek, který ho po natáčení muzikálu Šakalí léta vzal pod svá křídla do divadelního spolku Kašpar a mladý nadšenec díky tomu získal role v pražském Divadle v Celetné a například v představení Rozmarné léto hraje dodnes. Diváci zde oceňují jeho civilní a vyzrálý projev. Sám o sobě s pokorou říká, že i po desetiletích na jevišti se cítí být elévem, protože nemá formální vzdělání, ale jeho kolegové i diváci vědí své, že talent se diplomy nezměří.

„Když už mě Jakub přijal na základě filmu Šakalí léta do Kašparu, říkal jsem si, že jsem mu povinován vystudovat hereckou školu, abych oproti ostatním hercům neměl nějaký handicap. Abych jim to zkrátka na jevišti nekazil, když nebudu vědět, jak mluvit nebo jak se pohybovat. Bohužel mě ani jednou nepřijali, takže jsem i patnáct let po vstupu do divadla zůstal pořád tím elévem bez vzdělání,“ uvádí herec na stránkách Divadla v Celetné, kde momentálně účinkuje v divadelní hře Rozmarné léto.

Příběh Václava Jakoubka je připomínkou toho, že sláva v jedenácti letech je sice krásná, ale skutečný charakter se tvoří až v momentech, kdy světla reflektorů zhasnou. Dnes je to spokojený čtyřicátník, který už netouží po Hollywoodu, ale po dobrém divadle a klidu. Kdy na něj ale zavzpomínat, když ne u příležitosti 34. výročí nominace filmu Obecná škola na Oscara? 

Je vždy úsměvné a hřejivé sledovat idoly našeho dětství a mládí po letech. Například Bugyna z Rebelů, Betka Stanková, neměla na muže štěstí. Randila se známým režisérem a byla spojována s kolegou.