V dobách své největší slávy stál před kamerou prakticky každý den a nikdo mu neřekl jinak než „malý Menšík”. Podoba se slavným hercem byla opravdu neskutečná a Michal Kocourek (61) si svůj úspěch náležitě vychutnával. Později však s herectvím seknul a rozjel byznys, za který by se nemusel stydět ani vekslák z devadesátek.
Cesta od pašovaných igelitek k velkému snu o vlastním divadle rozhodně nebyla jednoduchá, ale dnes je z Michala velká osobnost, ke které vzhlíží spousta našich herců. Hrát začal dříve, než se naučil pořádně číst, a do školy chodil zásadně jen ve středu.
Díky svému vzhledu z něho udělal Vladimír Menšík svého adoptivního syna a všude měl dveře otevřené. Možná jste ani netušili, že byl prvním producentem, kterému se podařilo přivést do naší země Ozzyho Osbourna. Vždy však toužil po vlastním divadle a upsal se „svou krví“ k milionovým dluhům a sázce na jednu kartu.
Zrodila se dětská hvězda „malý Menšík“
Poprvé se malý Kocourek postavil před kameru v pouhých čtyřech letech a hned si zahrál po boku Ireny Kačírkové a Čestmíra Řandy st. „Hrál jsem takovýho drzýho caparta, spratka, a pak se to už se mnou vezlo, myslím ty role,“ prozradil s úsměvem Michal v show 7 pádů Honzy Dědka, že pak přišla jeho nejslavnější role mladého Menšíka ve filmu Což takhle dát si špenát. Po natočení ho pak legendární herec představoval jako svého syna a skvěle si rozuměli. Tehdy si Michal ani neuvědomoval, s kým měl vlastně tu čest.
Michal chodil do školy jen ve středu
Hvězda dětského herce vylétla vzhůru, ale hodně tím trpěla školní docházka. Ve škole si pak od spolužáků vysloužil přezdívku středoškolák. „Do školy jsem chodil v podstatě jen ve středu. Do svého posledního filmu, tím byl Tankový prapor, jsem natočil nějakých sedmdesát filmů,“ vzpomínal Kocourek, že herectví ho na začátku bavilo, ale postupně cítil, že přichází o klasické dětství. A zatímco spolužáci si rozbíjeli kolena, Michal si musel dávat pozor, aby se náhodou nezranil. Umělecký svět však opustit nehodlal a rozhodl se prosadit v jeho zákulisí.
Michalovým velkým snem bylo provozovat divadlo. Ovšem takový provoz, zejména nového divadla, stojí pořádný balík peněz. Místo bankovních úvěrů však umělec zvolil poněkud jinou metodu. Prodal svou milovanou sbírku angličáků a obětoval video i gramofonové desky z burz. Hlavním majstrštykem však byl byznys s nedostatkovým zbožím. „Obchodoval jsem na burze s igelitovýma taškama. Kupoval jsem pašované igelitové tašky Montana za tři koruny kus, a prodal jsem je za dvacet korun. Prodal jsem jich třeba tisíc. No a z toho jsem pak stavěl a financoval divadlo,“ uvedl se smíchem Michal. A dodal, že mimo jiné založil i koncertní agenturu Pragokoncert, díky které jsme si v naší zemi mohli zajít na legendy světové hudby.
Doporučujeme
reklama
Michal si splnil sen a od základů vybudoval slavné Divadlo Kalich
Největší životní risk pak Kocourek zažil na konci devadesátých let, když začal kvůli muzikálu Hamlet hledat divadelní prostor. Všechny zavedené scény byly plné a Michal se rozhodl vsadit vše na jednu kartu. To znamenalo vybudovat vlastní velké divadlo. Našel parádní prostor v Jungmannově ulici, ale ten byl totálně zdevastovaný. Uprostřed budoucího sálu rostly břízy a původní skromné náklady se vyšplhaly až na neskutečných dvacet osm miliónů korun. „Divadlo jsem postavil na dluh, úplně všechno podepsal svým jménem a doma řekl manželce Daně, že buď to vyjde, nebo ne,“ popsal Michal v podcastu Boomer Talk, že riziko nakonec vyšlo. Kocourek si splnil svůj sen a od základů postavil dnes úspěšné a oblíbené Divadlo Kalich.
Dnes všemi uznávaný producent a principál nejednoho pražského divadla je tak krásným příkladem toho, že když po něčem toužíte, jděte si za svým snem. A je jedno, jestli prodáte sbírku motýlů, jakožto základní investici. Jednou se vám to mnohokrát vrátí...
