Mocnější než knížata? Emma Italská uprchla z vězení a v 10. století měla velký vliv na jedno království

Když se jako dcera italského krále Lothara II. a budoucí svaté Adély Burgundské narodila, měla v kartách osudu vepsánu moc i nebezpečí. Její dětství skončilo předčasně otravou otce a útěkem z vězení, kam ji i matku zavřel ambiciózní uzurpátor Berengar. Život v neustálém střehu ji naučil obratnosti, kterou později využila při manévrování mezi nejmocnějšími rody tehdejší Evropy a při budování vlastní prestiže.

Francouzská koruna a intriky švagra Karla

Sňatek se západofranským králem Lotharem z dynastie Karlovců měl být vrcholem její kariéry, ale realita v Paříži připomínala spíše pobyt v hadím hnízdě. Její švagr Karel Dolnolotrinský ji dokonce neváhal veřejně obvinit z cizoložství s laonským biskupem, jen aby zpochybnil nároky jejího syna Ludvíka na trůn. Emma však nebyla žádná ustrašená chudinka a celou aféru ustála s takovou grácií, že církevní synoda musela její jméno očistit a pletichářského švagra raději vykázat od dvora.

Pád Karlovců a dopisy o pomoc z temného žaláře

Smůla se jí začala lepit na paty až po smrti manžela, kdy na trůn usedl její syn Ludvík V., přezdívaný Lenivý. A ten si svou přezdívku rozhodně zasloužil. Když mladý král nečekaně zahynul při lovu a dynastie Karlovců skončila v propadlišti dějin, chopil se moci Hugo Kapet a pro Emmu začaly skutečně zlé časy. Skončila v zajetí svého starého nepřítele Karla, odkud posílala zoufalé dopisy svým německým příbuzným. V nich si stěžovala na naprostou opuštěnost a nedostatek prostředků k důstojnému přežití.

Útěk do Čech a politický sňatek s Boleslavem

Zatímco francouzské nekrology ji předčasně prohlásily za mrtvou, Emma díky vlivu své mocné matky Adély a císařovny Theofano doslova vstala z popela a zamířila do Prahy. Jako zralá čtyřicátnice se provdala za českého knížete Boleslava II., kterému sňatek s bývalou královnou a příbuznou císařů přinesl obrovskou prestiž na mezinárodním poli. Pro Emmu to byla dokonalá únikovka, která jí umožnila vyměnit vlhké vězení za postavení nejváženější ženy v zemi, kde ji lidé podle Kosmase začali okamžitě ctít.

Královna z Mělníka a její slavné stříbrné denáry

Emma si v Čechách vyjednala postavení, o jakém se ostatním přemyslovským manželkám ani nesnilo, a jako věno obdržela strategické hradiště Mělník. Právě zde nechala razit unikátní mince s hrdým nápisem Emma Regina, čímž všem jasně připomínala svůj nezpochybnitelný královský titul. Tyto stříbrné denáry s motivem ruky boží jsou dodnes numismatickým unikátem a jasným důkazem, že tato dáma nehodlala v Čechách jen sedět v koutě a vyšívat oltářní dečky.

Duchovní odkaz a propagace kultu svatého Václava

Její vliv se neomezoval jen na ekonomiku a ražbu mincí. Výrazně zasáhla i do rodícího se náboženského povědomí českého státu svou podporou svatováclavské tradice. Na její objednávku vznikl v Bavorsku slavný Wolfenbüttelský kodex. Na něm je vyobrazena pokorně klečící u nohou svatého Václava a žádá ho o ochranu. Tímto gestem spojila prestiž svého královského původu s místním mučedníkem, čímž pomohla vybudovat ideologické základy, na kterých přemyslovská moc stála i v následujících staletích jejího působení.

Útěk před krutostí nevlastního syna Jaromíra

Klidný podzim života jí zhatila brutální krize v rodině Přemyslovců, která vypukla po smrti Boleslava II. v roce 999. Tehdy se k moci dostal krutý Boleslav III. Ryšavý. Když začal nový kníže vraždit a mrzačit své bratry, Emma na nic nečekala a spolu s Jaromírem a Oldřichem uprchla do exilu na dvůr bavorského vévody Jindřicha II. I v cizině však nespala a díky svým diplomatickým kontaktům dokázala vyjednat vojenský zásah, který nakonec pomohl Jaromírovi získat český trůn zpět do rukou jeho větve rodiny.

Poslední sbohem perle ženského pohlaví

Kněžna Emma zemřela v listopadu roku 1006. Místo, které po sobě zanechala, kronikář Kosmas zaplnil dojemným epitafem o drahokamu, jenž se proměnil v prach. Ať už spočívá na Pražském hradě, nebo kdekoli jinde, její jméno zůstává navždy vryto do stříbra mělnických mincí jako symbol hrdosti a nezdolné vůle k přežití.

Čínská vědkyně Wang Zhenyi bourala předsudky své doby a dokázala, že matematika i vesmír patří všem, nejen vyvoleným. Přečtěte si její příběh a objevte, jak může odvaha měnit dějiny.