44 Kč
V Hondurasu se člověk stane nepohodlným snadněji než dlužníkem. Berta Cáceresová o tom věděla své, když odmítla nechat korporace naporcovat posvátnou řeku svého lidu. V zemi, kde se práva ohýbají podle stavu konta, byla její odvaha pro mocné stejně iritující jako velmi ostrá osina v jejich zadnici.
Berta nebyla žádná kavárenská aktivistka od předraženého kafe. Jako kmen Lenca sledovala, jak si z jejího domova dělají kravaťáci pískoviště. Vyhrnula si rukávy, založila COPINH a začala sypat písek do soukolí projektům, které se tvářily jako pokrok, ale ve skutečnosti měly krajinu jen vyplenit.
Hlavním trnem v oku se stal projekt přehrady Agua Zarca na řece Gualcarque, která pro její komunitu znamenala všechno. Představte si, že vám někdo chce v obýváku postavit zeď jen proto, že z toho vytříská pár kilowattů a tlustou peněženku. Berta rozjela blokády, které trvaly celé měsíce, a vytrvale ignorovala fakt, že ji sleduje armáda i policie. Její sarkastický úsměv při jednáních s kravaťáky musel být pro investory naprosto k nepříčetnosti, protože tahle ženská se jich prostě nebála.
V roce 2015 dostala Goldmanovu cenu, což je v podstatě takový Oscar pro lidi, co se nebojí postavit bagrům se zapnutým motorem. Tahle mezinárodní sláva sice vypadá hezky na papíře, ale v drsném prostředí Hondurasu vám spíš přimaluje velký terč na záda. Berta sice mluvila o lásce k přírodě a ochraně vod, ale pro místní generály a majitele pozemků byla jen nebezpečným elementem, který je potřeba co nejdříve a velmi efektivně vypnout, aby jejich kšefty mohly nerušeně pokračovat dál.
V březnu 2016 se vrahové konečně odhodlali a vtrhli k ní domů v La Esperanze, aby jednou provždy vyřešili svůj problém. Mysleli si, že pár kulek ukončí jejich trápení s otravnou aktivistkou a projekt přehrady se zase rozjede na plné obrátky bez jakýchkoliv protestů. Jenže zabít člověka je jedna věc a zabít myšlenku věc druhá. Tahle půlnoční akce nakonec vyvolala takový mezinárodní skandál, že od projektu začaly dávat ruce pryč i ty největší evropské banky, které do té doby dělaly, že nic nevidí.
Smrt Berty Cáceresové paradoxně dokázala to, co se jí za jejího života dařilo jen s obrovským vypětím všech sil. Poté, co vyšetřovatelé konečně začali rozplétat to klubko lží, ukázalo se přesně to, co všichni tušili. Stopy nekončily u pár chlápků s pistolí, ale vedly rovnou do nablýskaných kanceláří energetických bossů a k vysokým šaržím v armádě. Jenže tyhle „špičky“ udělaly zásadní chybu. Myslely si, že když Bertu umlčí, umlčí i ten problém. Místo toho z ní udělali symbol, který dneska inspiruje každého, kdo má plné zuby arogance moci. Její jméno se teď skanduje na barikádách, které nejde jen tak uplatit nebo rozstřílet, a ta řeka, za kterou dýchala, teče díky její tvrdohlavosti pořád tam, kde má.
I po letech je její jméno v Hondurasu zakázaným slovem pro ty, kteří chtěli profitovat na úkor slabších.
Berta je jasným důkazem, že i v tom největším korupčním bahně se může objevit někdo, kdo se nebojí rozsvítit světlo, i když za to nakonec zaplatí tu nejvyšší cenu. Její dcera teď v téhle bitvě pokračuje dál a všem ukazuje, že ta jejich rodinná paličatost, se prostě dědí. Přehrada sice nestojí, ale boj za důstojný život domorodců v Latinské Americe stále pokračuje, a Berta u toho v duchu neustále asistuje se svým typickým klidem.
Honduras se sice snaží tvářit jako moderní stát, ale krev na rukou mocných stále nezaschla a spravedlnost tam má často zavázané oči i obě uši. Sice se pár viníků nakonec podařilo dostat za mříže, ale v Hondurasu to pořád vypadá jako na běžícím páse. Stovky dalších lidí, co se ozvou, prostě zmizí a nikdo po nich ani nevzdechne. Je to docela drsný paradox, že svět musel vidět krev jedné z nejstatečnějších ženských, aby si vůbec všiml, jak se v téhle zemi drancuje příroda. Berta by nad tím vším nejspíš jen mávla rukou, nahodila batoh a šla si stoupnout před další bagr.
Wang Zhenyi dokázala vysvětlit vesmír lidem, kterým ho tehdy nikdo vysvětlovat nechtěl. Zjistěte, proč její jméno dnes nese kráter na Venuši.
