Jeanne Barretová se převlékla za muže a jako první žena obeplula svět. Tajemství botaničky, která pro vědu riskovala život

Přísná pravidla francouzského námořnictva tehdy neumožňovala přítomnost žen na palubě. S mořeplavbou bylo spojováno nejen drsné prostředí, ve kterém se denně bojovalo s kurdějemi, ale i hrozby nevyzpytatelných bouří a nevlídných neprobádaných končin. Jeanne Barretová ale odmítla jít s dobou. Když v prosinci 1766 vyplouvala expedice admirála Louise Antoina de Bougainvillea, stála na palubě trojstěžníku Étoile jako plavčík a osobní asistent Jean. Následující roky prověřily nejen její mimořádné odborné znalosti, ale především fyzickou a psychickou odolnost v uzavřeném a často nepřátelském mužském kolektivu.

Tajemství botaničky, která pro vědu riskovala život

Narodila se 27. července 1740 v burgundské obci La Comelle do rodiny chudých venkovských nádeníků. Matka jí zemřela, když jí bylo pouhých patnáct měsíců. Jeanne si přesto už v dětství vybudovala pověst mimořádně schopné bylinkářky. Přesně věděla, kde co roste a jak se dají rostliny prakticky využít v léčitelství. Tyto specifické znalosti ji nakonec přivedly do domácnosti uznávaného přírodovědce a lékaře Philiberta Commersona, který se do Burgundska přistěhoval za výzkumem.

Zprvu u něj pracovala jako obyčejná služebná a děvečka. Netrvalo ale dlouho a díky svým znalostem se vypracovala na odbornou asistentku. Když Commersonovi v roce 1762 zemřela manželka při porodu, jejich vztah nevyhnutelně přerostl z pracovního v intimní. Ve čtyřiadvaceti letech Barretová otěhotněla. Nemanželský potomek s vlastní hospodyní by pro uznávaného vědce znamenal na malém městě naprostý skandál, a tak dvojice raději uprchla do Paříže.

Útěk před skandálem

Hlavní město jim sice poskytlo tolik potřebnou anonymitu, ale zároveň přineslo nabídku, která všechno změnila. Admirál Bougainville si Commersona vybral jako hlavního přírodovědce pro chystanou objevitelskou plavbu kolem světa. Vědec moc dobře věděl, že bez Jeanne tak velký úkol nezvládne. Jenže vzít s sebou na několikaletou vojenskou expedici ženu a malé dítě bylo naprosto vyloučené. Vidina historického objevitelského úspěchu však dostala absolutní přednost. Jejich prvorozený syn putoval do pařížského nalezince a následně do péče pěstounky, u které brzy zemřel. Podobný osud pak pravděpodobně potkal i jejich druhé dítě, které Jeanne porodila těsně před samotným odplutím výpravy.

Na palubě v utajení

Protože námořnictvo ženy na palubě rezolutně zakazovalo, musel pár vymyslet, jak z toho ven. Barretová si pevně stáhla hruď, oblékla si volný námořnický šat a vybavila se noži, zbraněmi a těžkými botanickými pomůckami. Na loď nastoupila v přístavu Rochefort, přičemž se před zraky posádky s Commersonem tvářili, že se vidí poprvé v životě. Commerson si díky svému postavení vymohl samostatnou kapitánskou kajutu. To bylo důležité pro to, aby Jeanne mohla po tak dlouhou dobu skrývat svou identitu.

Samotná plavba napříč Atlantikem nebyla vůbec snadná. Commersona už po cestě do Jižní Ameriky začal trápit bolestivý vřed na noze, který ho prakticky vyřadil z průzkumu terénu. Hlavní výzkumné práce tedy připadly na Jeanne. Nosila těžké zásoby, střelivo i dobové lisy na rostliny, prodírala se nebezpečnými pralesy kolem Montevidea a Ria de Janeira a sbírala vzorky. Historické prameny ukazují, že to byla právě ona, kdo v Brazílii objevil popínavou liánu s jasně růžovými až fialovými květy. Rostlinu pojmenovali Bougainvillea brasiliensis jako hold kapitánovi výpravy. Nicméně o zásluhách plavčíka na tomto slavném objevu nesměla padnout ani zmínka.

Prozrazení identity

Lest se dařilo úspěšně tutlat šestnáct měsíců. Barretová se před námořníky nikdy nesvlékala a své soukromí chytře omlouvala nutností neustále pečovat o nemocného pána. Definitivní zlom ovšem přišel na jaře 1768 poté, co loď zakotvila na Tahiti. To, co dlouhé měsíce nepoznala francouzská posádka, to místní ostrované odhalili prakticky hned. Když si Tahiťané všimli, že pod neforemným oblečením se skrývá žena, následoval obrovský poprask. Bougainville sice uvedl její přiznání ve svých zápiscích diplomaticky a nařídil, aby ji posádka nechala být, v podpalubí začalo být živo. Lodní chirurg François Vivès si do deníku poznamenal, že se posádka chtěla o jejím pohlaví přesvědčit fyzicky. A i když nejsou známy žádné takové zápisky, je vysoce pravděpodobné, že čelila obtěžování a pravděpodobně i sexuálnímu násilí. Následující měsíce plavby k mysu Dobré naděje tedy trávila v naprosté izolaci se strachem z posádky, ale i šířícími se kurdějemi a kritickým nedostatkem jídla.

Z opuštěné ženy se stala úspěšná podnikatelka

Udržet ženu na lodi plné frustrovaných námořníků přestávalo být únosné. Bougainville proto pohotově využil zastávky na ostrově Île de France, dnešním Mauriciu v Indickém oceánu. Sídlil zde guvernér a botanik Pierre Poivre, dávný Commersonův známý. Pár dostal příležitost podílet se na výzkumu pro guvernéra, což pro Jeanne znamenalo záchranu před potížemi se zákonem po návratu do vlasti. Flotila odplula zpět do Bretaně bez nich. Commersonovo zdraví se v tropickém podnebí nadále zhoršovalo, až v únoru 1773 ve věku šestačtyřiceti let zemřel. Jeanne na Mauriciu prokázala obrovskou obchodní zdatnost. Získala licenci a přímo v přístavu Port Louis si otevřela velmi výnosnou hospodu a kavárnu. Stala se nezávislou majitelkou nemovitostí, vlastnila otroky a nabyla jmění.

Návrat domů

Její dobré finanční postavení potvrzuje i fakt, že když ji rok po Commersonově smrti požádal o ruku poddůstojník francouzské koloniální armády Jean Dubernat, podepisovali předmanželskou smlouvu. Jeanne do svazku vložila téměř dvacet tisíc liber, což byl majetek čtyřnásobně převyšující vklad jejího manžela. Koncem roku 1774 se společně nalodili na cestu do vlasti a po příjezdu do Francie v roce 1775 Barretová fyzicky uzavřela okruh a stala se tak první ženou, jež po moři obeplula Zemi.

Státní úřady její podíl na úspěchu vědecké výpravy nakonec uznaly. Z velké části se o to zasadil sám admirál Bougainville, který ministerstvu námořnictví popsal její neobyčejnou odvahu. Zbytek života strávila poklidně se svou rodinou jako majitelka farmy v oblasti Dordogne, kde roku 1807 ve věku 67 let zemřela. Pojmenován je po ní madagaskarský keře Baretia bonafidia a nový druh popínavého lilku Solanum baretiae.

Malála Júsufzajová přežila útok Tálibánu, aby se stala nejmladší nositelkou Nobelovy ceny za mír v historii