Foto: Wikimedia Commons, volné dílo, Original Repository. Mount Holyoke College
Desítky, stovky, ne... miliony. Číslo zachráněných dětí se snad ani nedá spočítat. Přitom stačil jeden skvělý nápad, obyčejný papírový ubrousek a nesmírná tvrdohlavost. Virginia Apgar vstoupila do světa medicíny v době, kdy nemocničním chodbám vládli muži, aby pomohla těm úplně nejzranitelnějším, čerstvě narozeným miminkům.
Většina rodičů tuší, že jde o takzvané Apgar skóre, které hodnotí zdraví a celkovou vitalitu miminka těsně po porodu. Málokdo ale ví, že se za tímto názvem neskrývá jen lékařská zkratka, nýbrž jméno ženy.
Na novorozence se zapomínalo
Když se dnes narodí dítě, sestry ho zkontrolují, zváží a lékaři bedlivě sledují, jak si vede v prvních vteřinách života. Zhruba před sto lety to v nemocnicích ale vypadalo úplně jinak. Lékaři sice dělali všechno pro to, aby rodička těžké chvíle zvládla, jenže na samotného novorozence se trochu zapomínalo. Pokud dítě nekřičelo na celé kolo nebo nevypadalo na první pohled vitálně, nikdo přesně nevěděl, že je třeba rychle zasáhnout. Dětská úmrtnost v prvních hodinách po porodu tak byla děsivě vysoká.
Tuhle životní tragédii ukončila až Virginia Apgar. Narozdíl od svých vrstevnic na střední škole v rodném New Jersey vyloženě propadala z domácích prací. Zato v laboratoři nebo u řešení složitých rovnic doslova zářila. Doma v ní otec, nadšený amatérský vědec, tuhle zvídavost rád přiživoval. A když Virginia zrovna neležela v knihách, tak hrála na housle, sportovala nebo psala články pro školní časopis. Její učitelé se tehdy jen nevěřícně ptali: „Kde na to ta holka bere čas?“ Její touhu pomáhat ale formovaly i drsné rány osudu. Její bratr zemřel na tuberkulózu a druhý se potýkal s vleklou chronickou nemocí. Možná právě proto Virginia po vysoké škole zamířila na medicínu.
Jak z nouze udělat obor budoucnosti
Ve třicátých letech se moc žen v oboru medicíny nevyskytovalo. Když se Virginia rozhlédla po posluchárně na prestižní Kolumbijské univerzitě, napočítala mezi 90 studenty jen 8 dalších žen. Ačkoliv Ameriku zrovna drtila hospodářská krize a ona musela přežívat díky stipendiím a štědrosti rodinných přátel, studium zvládala bez problémů.
Jejím snem byla chirurgie. Toužila operovat. Jenže ačkoliv jí přednosta oddělení upřímně fandil, na rovinu jí řekl, že jako žena by místo chirurga sháněla nesmírně těžko, nemocnice upřednostňuje muže. Poradil jí, ať to raději zkusí v anesteziologii. Uspávání pacientů měly na starosti zdravotní sestry a doktoři se do tohoto oboru zrovna netlačili. Virginia tu výzvu přijala. Zaťala zuby, vypracovala se k naprosté špičce, a z přehlíženého oboru postupně vybudovala respektovanou lékařskou specializaci. V roce 1949 to dokonce dotáhla na pozici vůbec první profesorky v historii univerzity.
Nápad, který vznikl na ubrousku
Právě přes anestezii se dostala na porodní sály. Byla u stovek porodů a nepřestávalo ji udivovat, s jakou lhostejností se přistupuje k čerstvě narozeným dětem. Když se jí jeden z mediků zeptal, podle čeho má rychle poznat, jestli miminko po porodu prospívá, Virginia vzala do ruky papírový ubrousek a během chvilky na něj vypsala pět naprosto zásadních kritérií, kterých si musí lékař všímat. Bylo to srdeční tep, dýchání, barva kůže, svalové napětí a reflexy. Za každou kategorii mohlo dítě dostat nula, jeden, nebo dva body. Díky tomuto systému, známému jako APGAR (Appearance, Pulse, Grimace, Activity, Respiration), sestry i lékaři konečně poznali, jak na tom dítě je. Deset bodů znamenalo naprosto zdravé dítě, zatímco skóre blížící se nule vyžadovalo okamžitý přísun kyslíku a resuscitaci.
Samozřejmě, že starší, zkušení porodníci namítali, že hodnocení barvy kůže a křiku je příliš subjektivní záležitost. Virginia ale přišla s tím, že porodník, který dítě zrovna odrodil, by ho vůbec neměl bodovat. Je už natolik pohlcený náročným výkonem, že má silnou tendenci vidět stav dítěte optimističtěji, než jaký reálně je. Skóre tak raději začali počítat sestry nebo anesteziologové na sále. Pro jistotu se také zavedlo kontrolní měření v páté minutě.
Když pak Virginia s kolegy poctivě zpracovala data ze 27 tisíc porodů, potvrdilo se, že čísla nelhala. Nízké skóre naprosto neomylně souviselo s rizikem zástavy srdce nebo trvalého poškození. Do konce šedesátých let už podle její jednoduché tabulky postupovaly v podstatě všechny americké nemocnice.
Bojovnice proti zarděnkám
Když bylo Virginii téměř 50 let, rozhodla se věnovat oboru veřejného zdraví. Naplno se vrhla do práce v nadaci March of Dimes a začala bojovat proti vrozeným vadám. V době, kdy se postižené dítě považovalo za obrovské osobní selhání a o genetice se toho moc nevědělo, vydala knihu „Je moje dítě v pořádku?“. S neuvěřitelnou empatií v ní vysvětlovala rodičům fakta a zbavovala je zbytečných výčitek. A když Ameriku zasáhla epidemie zarděnek, která vedla k desítkám tisíc potratů a těžkých vývojových vad, stala se hlavní tváří kampaně za očkování.
Virginia Apgar neměla vlastního manžela ani děti, přesto se stala symbolem bezpečí pro miliony novorozenců po celé planetě. Zemřela v srpnu 1974 v newyorské nemocnici, ve které prožila většinu svého pracovního života. Dodnes se mezi pediatry naprosto oprávněně říká: Každé jedno miminko, které se dnes narodí, vidí náš svět ze všeho nejdřív právě očima doktorky Virginie.
Zdroje: thecardiologyadvisor.com, amightygirl.com, womenshistory.org, cureus.com
Galerie: Záchrana milionů novorozenců začala na obyčejném ubrousku: Kdo byla Virginia Apgar? Jméno svérázné lékařky by měla znát každá matka
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme
Henrietta Lacks: Její buňky pomohly vyvinout vakcínu proti obrně i léky na leukémii, zatímco její rodina žila v chudobě
