Tajemství nejslavnějšího dortu a hotelu Sacher: Jak dcera řezníka s doutníkem v ruce a smečkou buldočků ovládla vídeňskou smetánku

Představte si ženu, která na přelomu 19. a 20. století řídí ten nejluxusnější hotel ve střední Evropě, bafá u toho tlustý doutník a pod nohama se jí neustále plete smečka francouzských buldočků. Anna Sacher nebyla žádná křehká květinka, ale dcera z řeznické rodiny s naprosto neomylným obchodním instinktem. Zatímco šlechta a průmyslníci v saloncích roztáčeli obrovské peníze i zakázané románky, ona vládla svému impériu železnou rukou. A mimochodem, ten slavný dort, kvůli kterému se později Vídeň dokázala soudit sedm let, by bez ní dost možná dávno upadl v zapomnění.

Tajemství nejslavnějšího dortu a hotelu Sacher

Vídeň na konci devatenáctého století byla pověstná valčíky, intrikami, císařským dvorem a neskutečným bohatstvím. A přesně do tohohle období se roku 1859 v řeznické rodině narodila Anna Maria Fuchs. Otcův podnik ve vídeňské čtvrti Leopoldstadt patřil k těm vůbec nejlepším ve městě a dodával masné výrobky přímo na stůl císařovně Sissi. Anna byla velmi učenlivá, měla čich na kvalitní věci a věděla, jak jednat s lidmi, i když nemají dobrou náladu nebo si příliš vymýšlejí.

Mohlo by se vám líbit

27letá Barbe-Nicole Clicquot zachránila krachující vinařství a navždy změnila výrobu šampaňského

Když se pak v jednadvaceti letech vdávala za Eduarda Sachera, o patnáct let staršího hotelového restauratéra, nebyl to žádný sňatek z rozumu, ale obrovská láska a geniální byznys plán. Eduard měl totiž skvělé jméno a kontakty. Jeho otec, Franz Sacher, byl slavný učedník, který v roce 1832 upekl pro knížete Metternicha onen proslulý čokoládový dezert. Metternich tehdy chtěl oslnit hosty něčím netradičním, jeho dvorní kuchař ale zrovna onemocněl, a tak to celé zbylo na šestnáctiletém Franzovi. Nicméně byl to právě až jeho syn Eduard, který z otcova receptu udělal skutečný fenomén.

Zlatá klec s vlastní kanalizací a absolutním luxusem

Eduard v roce 1876 otevřel hned za budovou Státní opery Hotel Sacher. Když se o čtyři roky později s Annou vzali, šlo všechno ještě lépe. Anna rychle pochopila, že nestačí mít jen čisté povlečení a vyhlášenou kuchyni, ale že potřebují především solventní klientelu. Nová budova nabízela na tu dobu nevídaný luxus a komfort. Zatímco na nedalekém císařském hradě se pořád tak trochu bojovalo s hygienou, u Sacherů měli díky napojení na novou kanalizaci splachovací záchod v každém pokoji. A ty nejluxusnější apartmány měly dokonce i vanu a bidet. Jenže idylka netrvala dlouho. Na podzim roku 1892 Eduard náhle zemřel na zápal plic a třiatřicetiletá Anna zůstala se třemi dětmi a obrovským hotelem sama.

Mohlo by se vám líbit

Margarete Steiff vybudovala na invalidním vozíku hračkářské impérium a stvořila legendárního plyšového medvídka

Jako vůbec první žena v Evropě se tak postavila do čela takhle velikého podniku a získala i vážený titul c. a k. dvorního dodavatele. V ten moment se zrodila skutečná legenda, která kouřila jeden doutník za druhým. Její zastřený, hluboký hlas rezonoval chodbami. A do toho ti její psi. Smečka francouzských buldočků, kterým celá Vídeň říkala „Sacher bullys“, měla do hotelu volný přístup. Psíci se běžně pletli pod nohama arcivévodům i vlivným bankéřům a nikdo si nedovolil říct ani popel.

Tajemství oddělených salonků, ve kterých se psaly dějiny

To, co ze Sachera udělalo tu zdaleka nejznámější adresu ve městě, byly Chambres separées, tedy úplně oddělené, absolutně diskrétní salonky, kde se dalo v úplném soukromí povečeřet. Místní smetánka i hosté z celé Evropy je samozřejmě využívali k řešení byznysu a politiky, ale hlavně k utajeným schůzkám a milostným pletkám. Soukromí tu bylo svaté a jen stěny by mohly vyprávět. Často sem chodil třeba korunní princ Rudolf, jediný syn císaře. Anna ale rozhodně nebyla žádná kuplířka. Úroveň podniku si bedlivě hlídala a prostořekým hostům uměla pěkně zhurta vysvětlit, že jestli hledají lacinou zábavu a lehké holky, mají jít o dům dál. U Sachera se zkrátka drby nepěstovaly.

Mohlo by se vám líbit

Tajemství hmyzu odhaleno: Jak odvážná malířka Maria Sibylla Merian v 17. století utekla od manžela do pralesa a navždy změnila vědu

Šéfka, která svým lidem platila účty za doktora

S personálem se Anna nijak zvlášť nemazlila. Byla horkokrevná, přísná a netolerovala absolutně žádné lajdáctví nebo odmlouvání. Jenže její lidé ji přesto milovali. V době divokého kapitalismu, kdy byl běžný zaměstnanec často jen nahraditelné zboží, dělala Anna věci naprosto nevídané. Když někdo vážně onemocněl, neváhala a zaplatila mu doktora ze svého. Mladým kuchařům nebo pokojským, kteří zakládali rodinu, přispívala na výbavu do bytu. Proplácela přesčasy, organizovala oslavy jubileí a pamatovala si křestní jména všech uklízeček i poslíčků. Zastala se jich i tehdy, když si na ně vyskakoval nějaký nabubřelý šlechtic, který si myslel, že si s penězi koupil i právo urážet.

V těch nejlepších letech pekli přes 400 slavných dortů denně. Ty balili a posílali do Londýna, Paříže i Berlína. Dokonce i císařovna Sissi, která si hlídala váhu, si u Sachera v roce 1891 objednala čokoládový dort na rodinnou oslavu. Všechno to šlapalo jako dobře namazaný stroj, dokud nepřišel sarajevský atentát a první světová válka. Staré mocnářství se zhroutilo a s ním ze dne na den zmizela i zlatá éra bezstarostného rozhazování. Anna sice bojovala jako lvice a hotel se snažila udržet nad vodou i ve dvacátých letech, ale inflace byla na výši a šlechta přišla o peníze. Údržba obří budovy stála majlant.

Mohlo by se vám líbit

Sophie Blanchard: Bála se kočárů, v oblacích ale odpalovala ohňostroje. Šílený osud první aeronautky světa, které fandil i Napoleon

Soudy o meruňkovou zavařeninu

Anna zemřela v únoru roku 1930 přímo ve svém pokoji v hotelu ve věku jednasedmdesáti let. Její pohřeb byla velká událost a přišly se s ní rozloučit desetitisíce lidí. Její smrtí ale tenhle příběh nekončí. Rodina Sacherů nedokázala hotel udržet a pod tíhou dluhů ho v roce 1934 prodala dnešním majitelům. Annin syn, mimochodem také Eduard, si ale po krachu rodinného podniku našel práci u konkurence. Šel k věhlasnému dvornímu cukráři Demelovi a nepřišel s prázdnou. Přinesl tam s sebou i exkluzivní práva na rodinný recept svého dědečka. Noví majitelé hotelu se pochopitelně neskutečně naštvali a dort vyráběli dál, a dokonce ho prodávali z vozíků na ulici pod názvem Original Sachertorte.

Odstartovala tak tahanice, která se do dějin zapsala jako Sedmiletá dortová válka. Právníci se v padesátých letech reálně hádali před soudem o to, kdo má právo na ono označení „originální“, probírali, jestli se do těsta smí používat margarín místo poctivého másla, a hlavně se řešilo, kolik tam má být zavařeniny. Teprve roku 1965 spor ukončili mimosoudní dohodou. Hotel Sacher si smí na dort dávat kulatou čokoládovou pečeť a jako jediný používá název Original Sachertorte. Jejich dort má zavařeninu uprostřed i nahoře pod polevou a vyrábějí jich dnes zhruba tisíc denně. Demel má pečeť trojúhelníkovou, dort pojmenoval Eduard Sacher-Torte a zavařenina je v něm jenom jedna, a to těsně pod čokoládou. Ať už ale u sousedů ochutnáte kterýkoliv z nich, vzpomeňte si na ženu s hlubokým hlasem a doutníkem, která věděla, že k opravdovému a trvalému úspěchu potřebujete mnohem víc než jen starý recept na piškotové těsto.

Tajemství Kateřiny Veliké: Jak se chudá princezna zbavila manžela a ovládla největší říši světa

Zdroje: sacher.com, forbes.cz, bakingwithmarianne.blogspot.com

Galerie: Tajemství nejslavnějšího dortu a hotelu Sacher: Jak dcera řezníka s doutníkem v ruce a smečkou buldočků ovládla vídeňskou smetánku

2 fotky 3 fotky