Henrietta Lacks: Její buňky pomohly vyvinout vakcínu proti obrně i léky na leukémii, zatímco její rodina žila v chudobě

Píše se rok 1951 a do nemocnice Johns Hopkins v Baltimoru přichází mladá černošská žena. Stěžuje si na nepravidelné krvácení a jakýsi podivný „útvar“ v podbřišku. Henrietta Lacks usedá na křeslo gynekologické ambulance a uznávaný doktor Howard Jones u ní identifikuje zhoubný nádor. Následuje standardní léčba tehdejší doby, při které jsou do blízkosti děložního hrdla zašity malé skleněné zkumavky s radiem uložené v látkových sáčcích.

Během tohoto bolestivého zákroku však chirurg, aniž by se pacientky jakkoliv ptal, odebírá dva drobné vzorky tkáně. Jeden přímo zasažený rakovinou a jeden ze zdravého okolí. V té době však ještě netušil, že odstartoval vědecký pokrok, jaký svět do té doby nezažil.

Obyčejná žena s neobyčejným osudem

Henrietta žila úplně normální život plný běžných starostí i radostí. Narodila se 1. srpna 1920 v marylandském Roanoke jako Loretta Pleasant. O matku přišla už ve čtyřech letech, když zemřela při porodu, a tak otec rozdělil svých deset dětí mezi příbuzné. Holčičku vychovával dědeček na farmě v malém městečku Clover ve Virginii. Právě tam vyrůstala pod jednou střechou se svým bratrancem Davidem, kterému všichni říkali Day. Byli pořád spolu, v dubnu 1941 se vzali a nakonec se společně vydali za živobytím na sever.

Mohlo by se vám líbit

Alice Ball: Ve 23 letech objevila lék na lepru. Pak záhadně zemřela a její úspěch si přivlastnil nadřízený

Protože Day získal práci v ocelárnách Bethlehem Steel, jejich domovem se stala dělnická čtvrť Turner Station nedaleko Baltimoru a rodina se postupně rozrostla o pět dětí. Henrietta tvořila pevný středobod celého domu. Byla to nesmírně srdečná žena. I s minimem peněz chodila elegantně upravená a s oblibou nosila výrazný červený lak na nehty. Udržovala dům, ve kterém byly dveře vždy otevřené pro každého, kdo zrovna potřeboval pomoct.

Zrození mikroskopické nesmrtelnosti

Vzorky odebrané z Henriettina těla bez jejího vědomí zamířily do laboratoře doktora George Geye. Tento přední vědec se už roky marně snažil vypěstovat lidské buňky v laboratorních podmínkách, aby na nich mohl zkoumat rakovinu a viry. Všechny dosavadní kultury se po několika dnech rozpadly a odumřely, ale u vzorku označeného jako HeLa, což byla zkratka složená z prvních písmen pacientčina jména a příjmení, se všechno změnilo.

Mohlo by se vám líbit

Záhada nad Pacifikem: Co se doopravdy stalo s Ameliou Earhartovou, která chtěla obletět svět

Tkáň nejenže přežila, ale začala se nezadržitelně množit. Každých dvacet až čtyřiadvacet hodin se počet buněk zdvojnásobil. Všichni kolem najednou s němým úžasem sledovali vůbec první nesmrtelnou lidskou buněčnou linii. Zatímco v laboratoři jásali nad objevem století, skutečná Henrietta rychle chřadla. Agresivní nemoc se navzdory léčbě rozšířila do celého těla a mladá matka 4. října 1951 umírá. Bylo jí teprve jednatřicet let. Netušila však, že nepatrný kousek z ní bude na planetě žít dál a navždy přepíše učebnice medicíny.

Jak buňky HeLa změnily medicínu

Obrovský přínos buněk HeLa byl v tom, že buňky umožnily testovat v podstatě cokoliv, aniž by muselo dojít k nebezpečné pokusům na živých lidech. Buňky z děložního hrdla Henrietty stály u zrodu vakcíny proti dětské obrně, čímž uchránily miliony dětí před ochrnutím či smrtí. Staly se zároveň nepostradatelným nástrojem při zkoumání léků na leukémii nebo Parkinsonovu chorobu.

Mohlo by se vám líbit

Margarete Steiff vybudovala na invalidním vozíku hračkářské impérium a stvořila legendárního plyšového medvídka

Nebýt tohoto zcizeného biologického materiálu, svět by velmi pravděpodobně neměl umělé oplodnění (in vitro) v takové podobě, v jaké ho známe dnes. Přispěly k úspěšnému mapování lidského genomu, k pokrokům v klonování a hrály obrovskou roli i při nedávném vývoji vakcín proti viru COVID-19. Laboratoře je využívaly k testování vlivu záření, léků, hormonů i různých toxinů na růst rakoviny. Samotná univerzita Johns Hopkins se na buněčné linii nikdy finančně neobohatila a nabízela vzorky pro výzkum zdarma, nicméně další společnosti na nich vybudovaly byznys v hodnotě miliard dolarů.

Nekonečná buněčná cesta kolem světa

Dosah buněk HeLa záhy doslova obpluly celou zeměkouli. Bylo jasné, že vědci potřebují spolehlivý způsob, jak tento vzácný materiál bezpečně převážet napříč kontinenty. Doktor Gey proto vymyslel speciální chladicí transportní systém. Záhy se do distribuce zapojila také univerzita v Tuskegee, kde tým odborníků zřídil centrum pro jejich masovou produkci.

Mohlo by se vám líbit

Sophie Blanchard: Bála se kočárů, v oblacích ale odpalovala ohňostroje. Šílený osud první aeronautky světa, které fandil i Napoleon

Zkumavky tak mohly cestovat do všech významných výzkumných institucí po celém světě a staly se takřka všudypřítomným studijním materiálem. Jenže zatímco genetický odkaz Henrietty pomáhal získávat prestižní vědecké ceny i obrovské zisky, její vlastní rodina se jen s obtížemi držela nad vodou. Její potomci trpěli nedostatkem peněz a ironií osudu si mnozí z nich nemohli dovolit ani základní zdravotní péči.

Konec mlčení: Co se dělo dál?

Dlouhé čtvrtstoletí žila rodina Lacksů v naprosté nevědomosti. Pravdu se dozvěděli až v polovině sedmdesátých let, a to vlastně náhodou. Vědci je tehdy začali kontaktovat, protože potřebovali vzorky jejich krve k dalšímu genetickému zkoumání buněk HeLa. Pro rodinu to byl obrovský šok. Zjistili, že zatímco oni bojují s chudobou a nemají peníze ani na pořádné zdravotní pojištění, na buňkách jejich matky se v laboratořích točí miliardový byznys. Lékaři dokonce v dalších letech bez dovolení veřejně odhalili Henriettino jméno, poskytli médiím její soukromé lékařské záznamy, a na čas dokonce zveřejnili její kompletní DNA.

Mohlo by se vám líbit

Tajemství Kateřiny Veliké: Jak se chudá princezna zbavila manžela a ovládla největší říši světa

Zásadní zlom nastal v roce 2010, kdy vyšla celosvětově úspěšná kniha Nesmrtelný život Henrietty Lacks od spisovatelky Rebeccy Skloot. Kniha příběh obrovsky zpopularizovala a vedla k založení nadace pomáhající rodině i dalším lidem, kteří se ocitli v podobné situaci. Tlak veřejnosti začal konečně fungovat a v roce 2013 udělil americký Národní institut zdraví (NIH) příbuzným po bouřlivých protestech právo rozhodovat o tom, kdo smí zkoumat genom HeLa. Dva členové rodiny dnes dokonce přímo zasedají v komisi, která k těmto citlivým biologickým datům schvaluje přístup.

Po dlouhých a vyčerpávajících právních bitvách dosáhli Lacksovi v roce 2023 prvního mimosoudního vyrovnání s jednou z obřích společností, která na buňkách léta profitovala, přičemž žaloby proti dalším společnostem stále probíhají. Příběh Henrietty Lacks tak neskončil jen v laboratoři pod mikroskopem, ale doslova přepsal zákony. Výrazně totiž přispěl k tomu, že v roce 1991 americká vláda zavedla takzvané „Společné pravidlo“ – přísné etické směrnice, které dnes pevně zaručují, že pacienti musí s výzkumem svých tkání vždy vyjádřit informovaný souhlas. Z obyčejné mladé ženy, kterou systém v padesátých letech tak bezohledně využil, se tak stal trvalý symbol lékařské etiky a práv pacientů po celém světě.

Tajemství nejslavnějšího dortu a hotelu Sacher: Jak dcera řezníka s doutníkem v ruce a smečkou buldočků ovládla vídeňskou smetánku

Zdroje: hopkinsmedicine.org, hstanfordbloodcenter.org, britannica.com, nature.com, kit-teguh.medium.com

Galerie: Henrietta Lacks: Její buňky pomohly vyvinout vakcínu proti obrně i léky na leukémii, zatímco její rodina žila v chudobě

5 fotek 6 fotek