Foto: wikimedia commons, volné dílo, autor neznámý
Zatímco Evropa ve 12. století léčila ženské potíže modlitbami, pouštěním žilou nebo rovnou „kudlou“, v jihoitalském Salernu ordinovala žena, která předepisovala klid, čistotu, vyvážený jídelníček a teplé koupele. Její spisy o gynekologii a porodech předběhly dobu o stovky let, přesto se o pár století pochybovalo, zda skutečně žila.
V šeré, spoře osvětlené místnosti leží mladá dívka a v křečích se drží za břicho. Kolem postele přešlapuje hlouček vážených mužů v dlouhých pláštích. Radí se, dohadují, mračí a nakonec vynesou verdikt: pacientku je nutné okamžitě rozříznout, zjevně jí prasklo cosi v útrobách. Vtom se ale ve dveřích objeví žena. Vezme trpící dívku k sobě domů a namísto smrtelně nebezpečné operace jí naordinuje horkou bylinkovou lázeň, na břicho jí položí obklad, a dívku zcela uzdraví.
Trota ze Salerna předběhla dobu o stovky let
Tenhle příběh není smyšlený, je zapsaný ve spisu De curis mulierum (O léčbě žen). Dívka netrpěla zánětem střev nebo kýlou, ale diagnózou tehdy označovanou jako „větry v děloze“. A ta žena, kterou k ní zavolali, se jmenovala Trota ze Salerna. Podle dobového textu byla k případu přivolána jako magistra, tedy mistryně, v ženském rodě, s plným společenským i odborným statutem, jaký do té doby náležel výhradně mužským profesorům.
Proč se v Salernu léčilo jinak
Ve 12. století nebyla Evropa zrovna dobou, kdy byste chtěli dostat slepé střevo, natož přivádět na svět dítě. Přesto existovalo jedno malé pokrokové místo, a to pobřežní město Salerno na jihu Itálie. Díky své poloze se tu střetávaly vlivy řecké, latinské, židovské a nově nastupující arabské vědy, což vytvořilo příhodné podmínky k založení první skutečné lékařské školy svého druhu, slavné Schola Medica Salernitana. A místní ženy zde nebyly jen ošetřovatelkami, historické prameny z té doby evidují více než šest desítek jmen salernských lékařek.
Trota patřila k jejich naprosté špičce. Nepřesvědčovala pacientky, že za jejich gynekologické bolesti může Evin dědičný hřích. Místo toho jim vysvětlovala, že klíčem ke zdraví je naprostá čistota, vyvážená strava, pravidelný pohyb a systematické vyhýbání se stresu. Na středověk to byla naprosto nevídaná, kacířská kombinace.
Trotula není jméno, ale největší knižní omyl středověku
Její věhlas se brzy rozletěl přes Alpy až do Francie a Anglie. Jenže právě tady začíná neuvěřitelný detektivní příběh, který Trotu na několik staletí v podstatě okradl o identitu.
Někdy ve druhé polovině 12. století vzal neznámý editor Trotin text o léčbě žen a spojil ho s dvěma dalšími traktáty od jiných autorů do jednoho velkého sborníku. Svazek dostal lidovou přezdívku Trotula, což v latině znamenalo prostě „malá Trota“ nebo „Trotina knížečka“. Jenže lidé název souboru pochopili jako jméno autorky.
Ze skutečné lékařky Troty se tak přes noc stala „Trotula“, superžena, které byl připsán celý soubor. Ten se stal naprostým bestsellerem. Opisoval se ve velkém, překládal do různých jazyků a stal se v Evropě biblí pro porodní báby i zvídavé manžely na dalších 500 let. Sám Geoffrey Chaucer dokonce v Canterburských povídkách nechává pátého manžela své hrdinky z Bathu po večerech číst v Trotulových spisech. Jenže skutečná Trota se pod tímhle novým jménem kamsi vypařila.
Když zasáhla ješitnost
Pak ale přišlo 16. století, s ním knihtisk a také akademická obec. Když roku 1566 připravoval učenec Caspar Wolf nové vydání těchto lékařských textů, narazil na jednu věc. Text byl podle něj plný nesmírně přesných a praktických rad ohledně ženských pohlavních orgánů, tišení porodních bolestí opiáty a neplodnosti. Wolf se podíval na jméno autorky a řekl si: „To je přece absolutní nesmysl. Obyčejná ženská by nikdy nedokázala sepsat něco tak uceleného.“ A tak jméno Trotula prostě vyškrtl, a napsal tam „Eros“. K tomu dodal vymyšlenou historku, že autorem byl ve skutečnosti římský otrok tohoto jména. Aby do sebe tahle lež dokonale zapadla, Wolf si dal tu neuvěřitelnou práci a v celém latinském textu přepsal ženské gramatické koncovky na mužské.
Návrat jména po osmi stoletích
Pravda vyšla najevo až o 800 let později. Píše se rok 1985 a v jedné madridské knihovně americký historik John F. Benton studoval zaprášený pergamen ze samého počátku 13. století s názvem Practica secundum Trotam (Praktická medicína podle Troty). Šlo o autentický, samostatný spis salernské lékařky, který popisoval vše od poruch menstruačního cyklu až po ošetření hadího uštknutí nebo návody na výrobu krémů proti spáleninám od slunce.
Když pak v sedmdesátých letech 20. století vytvářela americká umělkyně Judy Chicago své ikonické feministické dílo The Dinner Party (Slavnostní večeře), věnovala jeden z devětatřiceti čestných talířů u trojúhelníkového stolu právě Trotě. Talíř zdobí motiv hada jakožto symbolu medicíny, a přestože umělkyně na porcelán omylem napsala jméno „Trotula“, mistryni ze Salerna tím po osmi stoletích konečně vrátila její uznání.
Zdroje: scientificwomen.net,explorethearchive.com, vyongewa.medium.com
Galerie: Trota ze Salerna předběhla dobu o stovky let. Středověké lékařce muži ukradli identitu
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
„Táta odešel do důchodu a každý den nám stojí přede dveřmi. Bojím se mu říct, že už je toho na mě moc,“ svěřuje se Simona
„O tátu jste se nepostarali, ale mě soudíte? Vezměte si ho na měsíc domů,” píše dětem paní Mirka. Její manžel trpí demencí
„Tchyně se přestěhovala o dvě ulice dál, nejdřív jsem měla radost, dnes zamykám i přes den,“ svěřuje se Šárka
Doporučujeme
Wilma Rudolph: Lékaři jí řekli, že po dětské obrně už nikdy nebude chodit. Přesto se stala nejrychlejší ženou světa a vyhrála tři zlaté na olympiádě
