Prezidentka Kapky naděje Vendula Pizingerová přišla o dceru Klárku 22. srpna 2000 ve 22:22. „Pro mě vždycky bylo divný číslo 22. Dvojky jsou údajně špatný, a ještě dvě za sebou," ohlíží se Vendula zpětně. Velkou bolest ze ztráty dcery dokázala přetavit v dobro a v průběhu 26 let zachránit tisíce životů malých onkologických pacientů.
Prezidentka Kapky naděje Vendula Pizingerová (54) přišla 22. srpna o čtyřletou dceru Klárku, která podlehla onkologickému onemocnění, leukémii. Ve speciální rubrice Lifee, Máma na přechodu, mluví o této nelehké životní zkoušce Vendula Pizingerová zcela otevřeně.
Klára je pro ni dodnes součástí rodiny, byť na tomto světě nemůže fyzicky být. Na svět se podle Venduly dívá alespoň očima mladšího brášky Pepíka (5).„Za těch 26 let nebyl den, kdy bych si na Kláru nevzpomněla. A jak mám malýho Pepču, tak je to zase o to intenzivnější. Koukají na stejné pohádky, nebo říkaj stejný takový ty první neohrabaný slova,“porovnává Vendula své potomky. „Dneska už by Klára byla velká holka a už by možná měla svoji rodinu.“
Doporučené video: Vendula Pizingerová v talkshow Na kafeečko
Vendula Pizingerová přišla o dceru Kláru
Zpětně si Vendula Pizizngerová uvědomuje, že smrt prvorozené dcery Klárky obestírá magie nenáviděného čísla 2. „Pro mě vždycky bylo divný číslo 22. Dvojky jsou údajně špatný, a ještě dvě za sebou. A vlastně, když o tom mluvím, tak moje dcera Klára umřela 22. srpna v roce 2000 a bylo to ve 22:22,“ zamýšlí se nad do očí bijící náhodou.
V roce 2026 by Klára byla dospělou ženou, dost možná s vlastní rodinou, a Vendula mámou dvou šikovných synů a jedné skvělé dcery, ze které by se stala její nejlepší kamarádka. „To je neskutečně dlouhá, ale zároveň i krátká doba. Když jsem pak měla malýho Kubu, nebo teď malýho Pepíčka, tak u těch dětí se dají pozorovat různý vjemy a věci, který sourozenci dělají stejně. A vždycky vám ta myšlenka zabloudí na takový to co by kdyby,“ přiznává Vendula, kam jí utíkají myšlenky. „A to je právě ta relativita, že i když něco trvá dlouho, tak to vůbec dlouhý být nemusí.“
Ze světa odešla malá Klárka v pouhých čtyřech letech - a byla nade všechno milována. „Když si to tak uvědomím, tak polovinu svého krátkého života prožila v motolské nemocnici. Ale na druhou stranu byla obklopená rodinou a Motol byl místo, kde jsme znovu vytvořili domov a přirozený prostředí, aby tu léčbu líp snášela,“ vzpomíná Vendula, která společně s Karlem udělala pro svoji holčičku maximum. Medicína bohužel zdaleka nebyla na takové úrovni jako dnes a společně s Klárkou umíralo velké množství malých onkologických pacientů. Doba se změnila a děti mají v roce 2026 mnohonásobně větší naději na uzdravení - a lví podíl na tom má paradoxně právě Vendula.
Nemoc, za kterou Klára před 26 lety zaplatila životem, je z pohledu medicíny dnes mnohem lépe prozkoumána a nabízí lepší množnosti léčby - díky českým lékařům a podpoře Nadace Kapka naděje. „Lékařská věda se mezitím posunula mílovými kroky kupředu. Prognóza úspěšnosti léčení je dnes u leukémie skoro 80 %, což je neskutečný číslo,“ raduje se Vendula.
Jak sama říká, hledala ve svém životě znovu světlo - a našla ho. „A tím světlem pro mě bylo založení nadace Kapka naděje. Slíbila jsem to dceři, že budu dál pomáhat nemocným dětem. Tak to je a tak to beru,“ konstatuje žena, která přetavila žal v obrovskou pomoc dětem, rodičům a lékařské vědě jako takové. „Do nitra vám nikdo nevidí. Vzpomínka na Kláru mi do života přinesla obrovský dar.“
Na unikátní archivní fotografie malé Klárky, dcery Venduly Pizingerové a Karla Svobody, se můžete podívat v naší fotogalerii.
