Úspěšný seriál Polabí vstupuje do třetí série a už od příštího úterý bude opět dvakrát týdně bavit diváky televizních obrazovek. Projekt je natolik divácky úspěšný, že se chystají další řady. Ale nebudou beze změn. A ty se netýkají jen již zavedených rodin a jejich každodenních patálií. Na co se můžeme v Polabí těšit, jsme se zeptali exkluzivně jednoho z režisérů, Tomáše Bařiny.
Po letní pauze se Polabí vrací právě ve chvíli, kdy se zdá, že si jeho obyvatelé konečně mohli trochu vydechnout, i když ne všichni. Jenže v Polabí nikdy není klid na dlouho – a tentokrát do známého prostředí přichází nová rodina, která pořádně zamíchá místními vztahy.
Třetí řada navíc slibuje změny, které mohou některé dosavadní jistoty postavit na hlavu. Nové díly oblíbeného seriálu startují na Primě 25. srpna a diváci je budou vídat opět každé úterý a čtvrtek večer.
Foto: Tomáš Bařina - se svolením
Tomáš Bařina
Polabí je kolektivním dílkem, proto jsme se zeptali jednoho z režisérů, Tomáše Bařiny, na pár zákulisních informací. O ději toho moc neprozradíme, ale těšit se můžete na další napínavé zvraty.
Polabí si získalo diváky mimo jiné tím, že působí jako svět, do kterého se člověk rád vrací. Ve třetí sérii ale přichází řada změn. Jak moc je při takovém seriálu těžké poznat hranici mezi zdravým vývojem příběhu a okamžikem, kdy už divákovi začínáte brát svět, který si oblíbil?
Je pravda, že každá další série seriálu je určitý krok do neznáma. Riskujete, jestli změnami diváky nezklamete, ale bez risku to nejde. Přeci jen jde především o to diváky nenudit, překvapovat je, vnášet co nejvíc napětí. A hlavním uměním scenáristy z mého pohledu je v takovém případě dokázat stále rozvíjet postavy, které jsou již pevně usazené. Seriál Polabíje typem seriálu, na kterém lze ukázat nekonečný vývoj postav skrz životní zkušenosti a traumata. Podvědomě divákům ukazuje, že jsou stále na cestě. Stále mají co poznávat, co se učit a co překonávat.
U dlouhodobého seriálu někdy nastává zvláštní paradox: čím víc diváci postavy milují, tím méně jim můžete dopřát klid. Nakolik při psaní a režírování třetí série pracujete s očekáváním diváků, a kdy naopak záměrně uděláte něco, o čem víte, že je může naštvat?
Nevím, jestli lze nějak kalkulovat s očekáváním diváků. Z mé zkušenosti je reakce diváků velmi málo odhadnutelná. Naším záměrem je vyprávět příběhy, které především baví nás. A co je, myslím, na Polabí cenné, je, že se snaží obsáhnout život v co nejširším spektru emocí. Jsou tu psychologické konflikty, humor, romantika, napětí a strach o život. To nejtěžší je ale samozřejmě vše harmonicky vyvážit. Zde vám pomáhají opravdu silné herecké osobnosti, které umí vyjádřit celé toto spektrum emocí.
Polabí začínalo jako příběh několika rodin a postupně se z něj stal poměrně komplexní svět vztahů, tajemství a konfliktů. Když do takového světa přicházejí nové postavy a nové dějové linky, co je podle vás důležitější: aby přinesly nový typ příběhu, nebo aby nějakým způsobem narušily vztahy, které už mezi známými postavami fungují?
Částečně asi obojí. Chcete překvapit zápletkou, kterou nikdo nečeká, a zároveň vytvořit podmínky pro to, aby se již známé postavy musely konfrontovat s něčím neznámým. Samozřejmě se často nevyhnete klišé, ale jedno z pravidel scenáristiky zní, že je lepší z klišé vyjít a postupně ho originálně ozvláštnit, než se snažit hledat něco originálního a nakonec u klišé skončit. Já osobně se snažím v každé scéně najít něco, co mě překvapí. Hledám podtexty. Hledám něco, co je skryté. A to se pak snažím vyjádřit formou, která je napínavá. Ne vždy se to podaří, ne každý divák si toho všimne, ale já se snažím, abych každý natáčecí den tento pocit aspoň několikrát zažil.
Režisér u seriálu, který má desítky epizod, nemůže každou scénu budovat jako film. Přesto právě drobnosti často rozhodují o tom, jestli působí postavy živě, nebo jen „odříkávají děj“. Co je pro vás osobně signálem, že scéna v Polabí funguje – ještě předtím, než ji uvidí divák?
Předem musím zdůraznit, že na třetí sérii Polabí jsme se režijně podíleli tři – Jakub Spousta, Jakub Machala a já. Je to opravdu velmi kolektivní dílo. Myslím, že není díl, který by režíroval jen jeden z nás, ale všichni se snažíme, aby to tak ve výsledku působilo. A ano, základem je, aby každá scéna působila pravdivě, aby nešustila papírem.
Prvním předpokladem je, aby herci znali dobře text. Musí znát svou postavu, která se ale často shoduje s jejich vlastním naturelem. Potom musíme pochopit scénu, její podstatu. A potom je třeba jakoby text zapomenout a tvořit situaci od začátku. Vše, co je ve scéně, musí být stoprocentně pravdivé. Jakákoliv vyumělkovanost hned zní falešně. Samozřejmě občas je třeba opravdu dobrého herce, aby jisté nedokonalosti skryl svým umem, ale jakmile je scéna pravdivá, okamžitě to cítíte. Největší napětí pochází z toho, že postava říká něco jiného, než co si myslí. Tak se chováme často všichni. A v tom je největší napětí, když jako divák odhalíte něco, co není zřejmé na první pohled.
Polabí stojí hodně na tom, že velké drama vyrůstá z úplně obyčejných životních situací – z rodiny, sousedství, partnerských vztahů. Je pro vás jako režiséra těžší natočit velkou dramatickou událost, nebo právě obyčejnou scénu, která musí působit tak přirozeně, že divák přestane mít pocit, že sleduje seriál?
Velké dramatické události jsou spíš o filmovém řemesle. O technice. Umění režie spočívá v tom ovlivnit emoce diváka přesně tak, jak potřebujete, a jediné, co máte k dispozici, jsou filmové prostředky. Ale já osobně mám nejradši právě ty obyčejné scény, protože mě baví v nich hledat to neobyčejné. Obyčejnost vlastně neexistuje. V čemkoliv kolem vás, úplně v čemkoliv, můžete najít něco opravdu originálního, jen pokud tomu dáte čas a soustředěnou pozornost. Je to vlastně to hrabalovské hledání perliček na dně. Když takovou perličku najdete v něčem na první pohled obyčejném, pak to září mnohem jasněji.
A poslední otázka trochu provokativně: Kdybyste měl po odvysílání třetí série zjistit, že diváci jednu z velkých změn v Polabí přijali úplně jinak, než jste očekával, co by pro vás bylo horší? Kdyby ji odmítli, nebo kdyby ji naopak milovali natolik, že by změnila další směřování seriálu?
Kdyby ji odmítli, znamenalo by to, že jsme udělali něco špatně. Věřím spíš v to, že příběh může sám převzít otěže a odvíjet se neočekávaným směrem. Ta neuchopitelnost je právě na natáčení tak kouzelná. Neustále nás překvapuje. Překvapení je pak mnohdy důležitější než logika vývoje příběhu.
A konečně - zůstávají všichni hlavní hrdinové - nebo spíše všechny rodiny, v právě přicházející sérii stejné?
Myslím, že mohu prozradit, že kromě stávajících postav přibyde jedna nová rodina v obsazení Jana Paulová, Štěpán Benoni, Veronika Arichteva, Max Dolanský. Jejich příběh obsahuje kriminální zápletku, ale samozřejmě i spoustu dalších silných vztahových peripetií. Příchod nové rodiny do tak zažitého světa logicky ovlivní úplně všechny. Každý se bude muset vypořádat s neočekávanými odhaleními a každý si projde životní změnou. Takže doufám, že diváky zaujmeme. Děkujeme za rozhovor.
