Mlsný jazýček Marie Terezie: Snídala sladké, milovala opulentní večeře a potrpěla si i na exotickou kávu a čokoládu

Jídelníček mocné arcivévodkyně odrážel jak dvorský přepych 18. století, tak osobní slabosti a chutě, kterým Marie Terezie jen obtížně odolávala. I když si mohla u dvora dovolit jíst pestře a ochutnat i exotické pokrmy, neholdovala opulentnosti a přepychu. V jejím režimu se odrážela dobová náboženská střídmost, která se v 18. století prosazovala i mezi vyššími vrstvami.

Čokoládou začínala den

Její den měl pevný řád: vstávala už v půl šesté, aby po ranní toaletě stihla ranní mši, následovanou duchovním rozjímáním. Přestože žila v přepychu dvora, snídala jen skromně. Dopřávala si kousek pečiva a k němu denně módní nápoj tehdejší aristokracie, šálek horké čokolády. Čokoláda nebyla jen sladkou pochoutkou, ale i symbolem společenského postavení, luxusu a vytříbeného vkusu. 

Z čokolády si ráda nechávala připravovat i sladkou polévku. Rozpuštěnou čokoládu stačilo smíchat s oslazeným mlékem zahuštěným jíškou, a dochutit skořicí a máslem. Marie Terezie patřila také k příznivkyním kávy, v té době exotický nápoj popíjela brzy ráno a  během odpoledne.

Duševní choroby, epilepsie i obří ret. Takové bylo prokletí rodu Habsburků. Sňatky v rámci rodiny měly zvětšit bohatství, ale rod zdegeneroval

Střídmý oběd i na bohatém dvoře

Oběd měl přesně stanovený čas, jedlo se hodinu po poledni. Navzdory možnostem dvora nešlo o velkolepé hodování. Obvykle se podávala polévka a jeden hlavní chod, nejčastěji maso. V 18. století už bylo běžné jíst tři jídla denně, avšak i zde se projevoval vliv náboženství a důraz na uměřenost. 

Večeře rakouská i exotická

Výrazně bohatší než oběd bývala večeře. Marie Terezie milovala ryby, zejména grilované, a zeleninu. Na stole se nejčastěji objevovaly pokrmy rakouské kuchyně, například hrachová polévka s uzenou rybou a bílým chlebem, kuře na červeném víně či kynutí šneci plnění račím masem. Její manžel, František I. Štěpán Lotrinský, holdoval kuchyni francouzské, a tak mívali na stole pravidelně i šneky, ústřice nebo kohoutí maso. 

Královna si k jídlu s chutí dopřávala víno, zejména tokajské a muškátové. Večeře ale netrvaly nijak dlouho, panovnice chodila spát obvykle již před devátou hodinou.

Závislost na sladkém

Největší slabostí královny však byly sladkosti. Holdovala sladkým dezertům, ráda uzobávala sušené či kandované ovoce, milovala ořechové dorty a pečivo s ovocem. Právě přemíra cukru se podle všeho podepsala na jejím zdraví. Šestnáct porodů během dvaceti let a celoživotní láska k jídlu u ní vedly k výrazné nadváze. 

Madla lásky trápí hlavně ženy po 40: Výživový poradce radí, jak s nimi zatočit

Téměř až do čtyřicítky byla v podstatě neustále těhotná, v jídle se neomezovala a s přibývajícím věkem se její hmotnost zvyšovala. V pětapadesáti letech byla natolik obézní, že nedokázala sama vstát z lůžka ani vyjít schody. V zámku Schönbrunn pro ni museli dokonce nainstalovat výtah. Přidaly se i zdravotní potíže, včetně vysokého tlaku a dušnosti. Dvorní lékař ji opakovaně nabádal k hubnutí, upřít si ale královna nedokázala.

Jídlo jako lék na žal

Zásadní zlom přišel po smrti manžela, s nímž prožila čtyřicet let. Jeho odchod ji hluboce zasáhl. Smutek a deprese podle dobových svědectví zaháněla právě sladkostmi a alkoholem, často jen seděla ve své komnatě, pila a jedla. Právě tehdy se její zdravotní stav výrazně zhoršil. Jídlo, které jí dříve přinášelo radost, se stalo i prostředkem, jak tlumit žal, a zároveň jedním z faktorů, které v pozdějším věku její tělo oslabovaly. Zemřela patnáct let po svém milovaném muži, ve věku 63 let, na následky nachlazení.

Civilizační onemocnění: Proč jimi naši předkové netrpěli?