Diane von Furstenberg nepostavila své impérium na flitrech ani na korzetech, které by ženám braly dech v tom nejhorším slova smyslu. Místo toho v roce 1974 hodila do placu kus látky, který se stal synonymem pro moderní svobodu. Byl to geniální tah, jak zkrotit ranní chaos a vypadat naprosto božsky.
Její zavinovací šaty se staly bleskovou odpovědí na upjatou módu i na šílené kreace tehdejších diskoték. Diane pochopila, že žena nepotřebuje vypadat jako nedobytná pevnost, aby ji okolí bralo vážně. Stačil jí k tomu pružný žerzej a jeden chytrý uzel, který vyřešil dilema mezi pohodlím a elegancí.
Princezna s vlastním plánem
Diane se sice provdala do královské rodiny, ale rozhodně nehodlala trávit dny máváním z balkonu a čekáním na kapesné od manžela. S titulem v kapse a kufrem plným vzorků odjela do New Yorku, aby ukázala, že i šlechtična může mít pořádný tah na branku. Chtěla být nezávislou ženou s vlastním účtem, což v sedmdesátých letech vyžadovalo víc než jen odvahu, chtělo to i pořádnou dávku zdravé drzosti.
Uzel, který změnil pravidla hry
Když poprvé ukázala světu své wrap dress, nešlo jen o další hadřík do sbírky, ale o čistou praktičnost zabalenou do sexy balení. Tyhle šaty neměly žádné zrádné zipy ani knoflíky, které se v tu nejmíň vhodnou chvíli rozhodnou stávkovat. Žena do nich vklouzla, utáhla pásek a byla připravená na všechno od náročné porady v kanclu až po neplánovaný drink v baru, kde se zrovna tančilo divoce na stolech.
Návrhářka moc dobře věděla, že pracovní trh není pro ženy zrovna procházka růžovým sadem, a tak jim k tomu souboji ušila dokonalé brnění. Její modely byly vtipnou fackou všem těm neforemným kostýmům, které se snažily maskovat ženskou postavu. Diane razila heslo, že se můžete cítit jako dáma a zároveň u toho klidně řídit celou firmu, aniž byste u toho musela vypadat jako v krabici od bot nebo pánském saku.
Fenomén ze zadního sedadla
Inspirace k tomuhle hitu přišla vlastně náhodou, když Diane sledovala televizi a viděla v ní dceru prezidenta v kombinaci sukně a halenky. Napadlo ji tyhle dva kusy spojit do jednoho, čímž ušetřila milionům žen drahocenný čas při ranním přemýšlení, co k čemu vlastně ladí. Šaty se začaly prodávat po tisících týdně a najednou je chtěla každá, od sekretářky v Michiganu až po nejslavnější hvězdy na Manhattanu.
Jedním z největších vítězství bylo, že její móda nebyla určena jen pro vyvolených deset tisíc horních. S cenovkou osmdesáti dolarů si tento symbol emancipace mohla dovolit i začínající novinářka, která si na své první značkové šaty poctivě šetřila. Diane tím zbořila mýtus, že vysoká politika módy musí být nutně nedostupná a že sebevědomí si lze koupit pouze za cenu ročního nájmu v centru velkoměsta.
Doporučujeme
reklama
Odkaz bez data expirace
Dneska tyhle kousky potkáte v šatníku studentky i první dámy a pořád mají ten stejný šmrnc jako před půl stoletím. Diane nám všem názorně předvedla, že k opravdovému šmrncu nepotřebujete manuál tlustý jako encyklopedie ani zástup stylistů za zády. Její kousky jsou tu od toho, aby nám připomínaly jednu zásadní věc. Největší výhrou je pohoda ve vlastním těle a šaty, které vás neškrtí v pase ani v rozletu.
