44 Kč
Kdyby se Hildegarda z Bingenu narodila dnes, nejspíš by měla vlastní podcast, knihu na žebříčku bestsellerů, akademický titul a ještě by jí chodily pozvánky rozhovory. Ve 12. století to měla složitější. Byla žena. Mniška. A navíc říkala věci, které se neříkaly. Přesto, nebo právě proto, se stala jednou z nejpozoruhodnějších osobností evropských dějin.
Hildegarda nebyla rebelkou pro efekt ani svatou z porcelánu. Byla praktická, zvídavá a místy až nepohodlně upřímná. Zajímalo ji, jak funguje svět, lidské tělo i mocenské struktury kolem ní. A když něco nehrálo, pojmenovala to bez obalu. V době, kdy se od žen čekalo mlčení a pokora, ona psala papežům, radila císařům a kladla otázky, které byly až nebezpečně moderní. Právě tahle kombinace víry, rozumu a odvahy z ní dělá postavu, která nepůsobí zaprášeně ani po devíti stech letech.
Hildegarda přišla na svět roku 1098. Nejspíš v Porýní, jako desáté dítě šlechtické rodiny. Už to samo o sobě tehdy znamenalo jediné: půjde do kláštera. Rodiče ji Bohu zaslíbili ještě dřív, než se narodila. A malá Hildegarda jim to nijak neusnadnila. Od raného dětství mluvila o zvláštních světlech, obrazech a hlasech, které ostatní neviděli ani neslyšeli. Zatímco dnes bychom mluvili o vizích, intuici nebo změněných stavech vědomí, tehdy šlo o potenciálně nebezpečné území. Stačilo málo a z „vyvolené“ mohla být kacířka. Ve svých osmi letech proto skončila v benediktinském klášteře v Disibodenbergu. Tam se jí ujala Jutta ze Sponheimu. Žena, která pochopila, že Hildegarda není problém, ale dar.
Život za klášterními zdmi neznamenal ticho a nudu. Právě naopak. Hildegarda se učila číst, psát, studovala latinu, přírodu, lidské tělo i léčivé účinky rostlin. Klášter byl tehdy místem vzdělanosti a benediktini brali péči o nemocné velmi vážně. Hildegarda nasávala všechno. A přidávala k tomu vlastní zkušenost, pozorování a… ano, i své vize. Ve 38 letech se stala abatyší. A krátce poté přišel zlomový moment: vize, která jí přikázala psát. Ne zbožné poznámky do šuplíku, ale knihy. Hildegarda váhala, bála se, pochybovala. Nakonec ale poslechla. Vzniklo dílo Scivias, soubor vizí, úvah o světě, Bohu, člověku i kosmu. Text, který zaujal i papeže.
Schválení shora Hildegardě otevřelo dveře. A ona jimi prošla razantně. Založila vlastní klášter na Rupertsbergu u Bingenu, později i druhý v Eibingenu. Vyjednávala o pozemcích, financích, vedla komunitu žen a ukázala, že duchovní autorita nemusí být tichá ani poslušná. Začala cestovat a veřejně kázat. To bylo pro ženy prakticky nemyslitelné. Kritizovala císaře, papeže i církevní elity. Ne kvůli provokaci, ale proto, že viděla rozpor mezi vírou a praxí. Vadila jí korupce, přepych duchovních, mocenské hry. Tvrdila, že církev potřebuje reformu. A světe div se? Nikdo ji neumlčel.
Vedle teologie se Hildegarda intenzivně věnovala medicíně. Popsala stovky rostlin, minerálů i živočichů a jejich účinky na lidské zdraví. Nemoc pro ni nebyla jen „porucha stroje“, ale signál, že něco v životě člověka nefunguje. Špatná strava, málo spánku, stres, nerovnováha mezi tělem a duší. Zní to povědomě, že? Zdůrazňovala individualitu pacienta, prevenci, umírněnost a rovnováhu. Doporučovala půsty, pohyb, klid i práci s psychikou. A ano, otevřeně psala i o sexualitě. Jako první v dějinách popsala ženský orgasmus a zdůraznila, že ženské tělo není pasivní nástroj, ale aktivní, tvořivá síla. Ve středověku. Bez omluvy.
Hildegarda skládala hudbu. Duchovní, odvážnou, psanou pro ženské hlasy. Vytvořila také vlastní jazyk, lingua ignota, protože latina jí nestačila. Psala básně, dopisy mocným i obyčejným lidem, radila, utěšovala, napomínala. Zemřela roku 1179 ve věku, kterého se tehdy dožívali jen výjimeční. Oficiální svatořečení přišlo až o osm století později, v roce 2012. Ale Hildegarda na potvrzení shora nikdy nečekala. Byla ženou, která myslela svobodně, mluvila jasně a nebála se jít proti proudu. A možná právě proto k nám mluví dodnes. S překvapivou svěžestí, ironií i odvahou.
Máte pro strach uděláno? Víte, kdo je Polednice nebo Hejkal? Otestujte své znalosti!
cirkev.cz, novinky.cz, ceskatelevize.cz
