Kdyby se Hildegarda z Bingenu narodila dnes, nejspíš by měla vlastní podcast, knihu na žebříčku bestsellerů, akademický titul a ještě by jí chodily pozvánky rozhovory. Ve 12. století to měla složitější. Byla žena. Mniška. A navíc říkala věci, které se neříkaly. Přesto, nebo právě proto, se stala jednou z nejpozoruhodnějších osobností evropských dějin.
Hildegarda nebyla rebelkou pro efekt ani svatou z porcelánu. Byla praktická, zvídavá a místy až nepohodlně upřímná. Zajímalo ji, jak funguje svět, lidské tělo i mocenské struktury kolem ní. A když něco nehrálo, pojmenovala to bez obalu. V době, kdy se od žen čekalo mlčení a pokora, ona psala papežům, radila císařům a kladla otázky, které byly až nebezpečně moderní. Právě tahle kombinace víry, rozumu a odvahy z ní dělá postavu, která nepůsobí zaprášeně ani po devíti stech letech.
Dítě, které vidělo víc než ostatní
Hildegarda přišla na svět roku 1098. Nejspíš v Porýní, jako desáté dítě šlechtické rodiny. Už to samo o sobě tehdy znamenalo jediné: půjde do kláštera. Rodiče ji Bohu zaslíbili ještě dřív, než se narodila. A malá Hildegarda jim to nijak neusnadnila. Od raného dětství mluvila o zvláštních světlech, obrazech a hlasech, které ostatní neviděli ani neslyšeli. Zatímco dnes bychom mluvili o vizích, intuici nebo změněných stavech vědomí, tehdy šlo o potenciálně nebezpečné území. Stačilo málo a z „vyvolené“ mohla být kacířka. Ve svých osmi letech proto skončila v benediktinském klášteře v Disibodenbergu. Tam se jí ujala Jutta ze Sponheimu. Žena, která pochopila, že Hildegarda není problém, ale dar.
Klášter jako laboratoř myšlení
Život za klášterními zdmi neznamenal ticho a nudu. Právě naopak. Hildegarda se učila číst, psát, studovala latinu, přírodu, lidské tělo i léčivé účinky rostlin. Klášter byl tehdy místem vzdělanosti a benediktini brali péči o nemocné velmi vážně. Hildegarda nasávala všechno. A přidávala k tomu vlastní zkušenost, pozorování a… ano, i své vize. Ve 38 letech se stala abatyší. A krátce poté přišel zlomový moment: vize, která jí přikázala psát. Ne zbožné poznámky do šuplíku, ale knihy. Hildegarda váhala, bála se, pochybovala. Nakonec ale poslechla. Vzniklo dílo Scivias, soubor vizí, úvah o světě, Bohu, člověku i kosmu. Text, který zaujal i papeže.
Žena, která se nebála mluvit nahlas
Schválení shora Hildegardě otevřelo dveře. A ona jimi prošla razantně. Založila vlastní klášter na Rupertsbergu u Bingenu, později i druhý v Eibingenu. Vyjednávala o pozemcích, financích, vedla komunitu žen a ukázala, že duchovní autorita nemusí být tichá ani poslušná. Začala cestovat a veřejně kázat. To bylo pro ženy prakticky nemyslitelné. Kritizovala císaře, papeže i církevní elity. Ne kvůli provokaci, ale proto, že viděla rozpor mezi vírou a praxí. Vadila jí korupce, přepych duchovních, mocenské hry. Tvrdila, že církev potřebuje reformu. A světe div se? Nikdo ji neumlčel.
Léčitelka, která předběhla lékaře
Vedle teologie se Hildegarda intenzivně věnovala medicíně. Popsala stovky rostlin, minerálů i živočichů a jejich účinky na lidské zdraví. Nemoc pro ni nebyla jen „porucha stroje“, ale signál, že něco v životě člověka nefunguje. Špatná strava, málo spánku, stres, nerovnováha mezi tělem a duší. Zní to povědomě, že? Zdůrazňovala individualitu pacienta, prevenci, umírněnost a rovnováhu. Doporučovala půsty, pohyb, klid i práci s psychikou. A ano, otevřeně psala i o sexualitě. Jako první v dějinách popsala ženský orgasmus a zdůraznila, že ženské tělo není pasivní nástroj, ale aktivní, tvořivá síla. Ve středověku. Bez omluvy.
Hudba, jazyk a myšlenky, které nezestárly
Hildegarda skládala hudbu. Duchovní, odvážnou, psanou pro ženské hlasy. Vytvořila také vlastní jazyk, lingua ignota, protože latina jí nestačila. Psala básně, dopisy mocným i obyčejným lidem, radila, utěšovala, napomínala. Zemřela roku 1179 ve věku, kterého se tehdy dožívali jen výjimeční. Oficiální svatořečení přišlo až o osm století později, v roce 2012. Ale Hildegarda na potvrzení shora nikdy nečekala. Byla ženou, která myslela svobodně, mluvila jasně a nebála se jít proti proudu. A možná právě proto k nám mluví dodnes. S překvapivou svěžestí, ironií i odvahou.
Máte pro strach uděláno? Víte, kdo je Polednice nebo Hejkal? Otestujte své znalosti!
Galerie: Hildegarda z Bingenu: žena, která ve 12. století dokázala spojit víru, vědu, odvahu a svobodné myšlení způsobem, který nás inspiruje dodnes
Nejčtenější články
Doporučujeme

Mrazivá krása, ale prázdný žaludek: Růžena Svobodová vymetala pražské salony a kašlala na plotnu

Vilém z Rožmberka: Pán českých hradů a nositel tajemství rodu svou mocí a strategickým myšlením proměnil tvář české šlechty

Rosa Parksová jedním prostým odmítnutím vstát v autobuse odstartovala lavinu, která ovlivnila další dění

Malála Júsufzajová přežila útok Tálibánu, aby se stala nejmladší nositelkou Nobelovy ceny za mír v historii

Florence Nightingale proměnila péči v poslání. Spojila soucit, vědu a odvahu změnit svět medicíny

Ludmila Přemyslovna: Česká kněžna, jejíž dědictví dnes poznáme na vlajce Bavorska i v logu BMW

Gertruda Babenberská: Mocná dědička držela klíč k rakouskému trůnu

Anna Jagellonská: Vdala se ve 12 letech a nevěděla za koho. Sňatek změnil budoucnost českého trůnu

Polyxena z Lobkovic spojovala rody i osudy jedním rozhodnutím. Její vliv sahal daleko za zdi paláců a hradů

Christine de Pisan: Středověká spisovatelka se po morové ráně chopila pera a otevřeně se postavila předsudkům doby
Mohlo by se vám líbit

David Pastrňák slaví narozeniny. Místo hokejového mistrovství se rozhodl pro čas s rodinou v luxusním domově v Bostonu. Výhled má opravdu královský











