Přejít k hlavnímu obsahu

Hildegarda z Bingenu: Mystička a učenkyně, která propojila víru, medicínu i hudbu

Kdyby se Hildegarda z Bingenu narodila dnes, nejspíš by měla vlastní podcast, knihu na žebříčku bestsellerů, akademický titul a ještě by jí chodily pozvánky rozhovory. Ve 12. století to měla složitější. Byla žena. Mniška. A navíc říkala věci, které se neříkaly. Přesto, nebo právě proto, se stala jednou z nejpozoruhodnějších osobností evropských dějin.

Přidejte si Svět Ženy do oblíbených na Google zprávách

Hildegarda nebyla rebelkou pro efekt ani svatou z porcelánu. Byla praktická, zvídavá a místy až nepohodlně upřímná. Zajímalo ji, jak funguje svět, lidské tělo i mocenské struktury kolem ní. A když něco nehrálo, pojmenovala to bez obalu. V době, kdy se od žen čekalo mlčení a pokora, ona psala papežům, radila císařům a kladla otázky, které byly až nebezpečně moderní. Právě tahle kombinace víry, rozumu a odvahy z ní dělá postavu, která nepůsobí zaprášeně ani po devíti stech letech.

Dítě, které vidělo víc než ostatní

Hildegarda přišla na svět roku 1098. Nejspíš v Porýní, jako desáté dítě šlechtické rodiny. Už to samo o sobě tehdy znamenalo jediné: půjde do kláštera. Rodiče ji Bohu zaslíbili ještě dřív, než se narodila. A malá Hildegarda jim to nijak neusnadnila. Od raného dětství mluvila o zvláštních světlech, obrazech a hlasech, které ostatní neviděli ani neslyšeli. Zatímco dnes bychom mluvili o vizích, intuici nebo změněných stavech vědomí, tehdy šlo o potenciálně nebezpečné území. Stačilo málo a z „vyvolené“ mohla být kacířka. Ve svých osmi letech proto skončila v benediktinském klášteře v Disibodenbergu. Tam se jí ujala Jutta ze Sponheimu. Žena, která pochopila, že Hildegarda není problém, ale dar.

Klášter jako laboratoř myšlení

Život za klášterními zdmi neznamenal ticho a nudu. Právě naopak. Hildegarda se učila číst, psát, studovala latinu, přírodu, lidské tělo i léčivé účinky rostlin. Klášter byl tehdy místem vzdělanosti a benediktini brali péči o nemocné velmi vážně. Hildegarda nasávala všechno. A přidávala k tomu vlastní zkušenost, pozorování a… ano, i své vize. Ve 38 letech se stala abatyší. A krátce poté přišel zlomový moment: vize, která jí přikázala psát. Ne zbožné poznámky do šuplíku, ale knihy. Hildegarda váhala, bála se, pochybovala. Nakonec ale poslechla. Vzniklo dílo Scivias, soubor vizí, úvah o světě, Bohu, člověku i kosmu. Text, který zaujal i papeže.

Mohlo by se vám líbit

Odmítnutá Helena Bavorská: Sestra císařovny Sisi málem skončila v klášteře, nakonec měla jiný osud

Měla předpovězenou zářnou budoucnost hodnou opravdové princezny, osud však zamíchal karty a nakonec bylo všechno jinak. Helena Bavorská zvaná Néné nestanula po boku rakousko-uherského císaře, ve výsledku ale prožila šťastný život, v němž byla milována.
svetzeny.cz

Žena, která se nebála mluvit nahlas

Schválení shora Hildegardě otevřelo dveře. A ona jimi prošla razantně. Založila vlastní klášter na Rupertsbergu u Bingenu, později i druhý v Eibingenu. Vyjednávala o pozemcích, financích, vedla komunitu žen a ukázala, že duchovní autorita nemusí být tichá ani poslušná. Začala cestovat a veřejně kázat. To bylo pro ženy prakticky nemyslitelné. Kritizovala císaře, papeže i církevní elity. Ne kvůli provokaci, ale proto, že viděla rozpor mezi vírou a praxí. Vadila jí korupce, přepych duchovních, mocenské hry. Tvrdila, že církev potřebuje reformu. A světe div se? Nikdo ji neumlčel.

Léčitelka, která předběhla lékaře

Vedle teologie se Hildegarda intenzivně věnovala medicíně. Popsala stovky rostlin, minerálů i živočichů a jejich účinky na lidské zdraví. Nemoc pro ni nebyla jen „porucha stroje“, ale signál, že něco v životě člověka nefunguje. Špatná strava, málo spánku, stres, nerovnováha mezi tělem a duší. Zní to povědomě, že? Zdůrazňovala individualitu pacienta, prevenci, umírněnost a rovnováhu. Doporučovala půsty, pohyb, klid i práci s psychikou. A ano, otevřeně psala i o sexualitě. Jako první v dějinách popsala ženský orgasmus a zdůraznila, že ženské tělo není pasivní nástroj, ale aktivní, tvořivá síla. Ve středověku. Bez omluvy.

Mohlo by se vám líbit

Julie d’Aubigny: Šermířka ze 17. století unesla milenku a vykrádala hroby

Julie d’Aubigny, ve společenských kruzích známá jako Mademoiselle Maupin nebo La Maupin, se zcela vymykala představám, které společnost měla o „ideální ženě“ ze 17. století. Na svou dobu byla velkou rebelkou, věnovala se šermu, udržovala milostný vztah s markýzou La Florensac a nebála se ani vykrádat hroby či vypalovat kláštery. Ve Francii se Julie d’Aubigny živila jako operní pěvkyně, avšak okolí ji zřejmě nemohlo příliš vystát. Často se stávala terčem rozličných drbů a pomluv.
svetzeny.cz

Hudba, jazyk a myšlenky, které nezestárly

Hildegarda skládala hudbu. Duchovní, odvážnou, psanou pro ženské hlasy. Vytvořila také vlastní jazyk, lingua ignota, protože latina jí nestačila. Psala básně, dopisy mocným i obyčejným lidem, radila, utěšovala, napomínala. Zemřela roku 1179 ve věku, kterého se tehdy dožívali jen výjimeční. Oficiální svatořečení přišlo až o osm století později, v roce 2012. Ale Hildegarda na potvrzení shora nikdy nečekala. Byla ženou, která myslela svobodně, mluvila jasně a nebála se jít proti proudu. A možná právě proto k nám mluví dodnes. S překvapivou svěžestí, ironií i odvahou.

Máte pro strach uděláno? Víte, kdo je Polednice nebo Hejkal? Otestujte své znalosti!

Hildegarda z Bingenu: žena, která ve 12. století dokázala spojit víru, vědu, odvahu a svobodné myšlení způsobem, který nás inspiruje dodnes
Zdroj článku
×