Foto: Kredit: ČTK / Galgonek Vladislav
Vzpomínáte na horké kovové trubky pod rukama? Žhavou skluzavku, která pálila do dlaní? A obrovskou kovovou prolézačku, co se tyčila vysoko do šedivého nebe sídliště? To byla realita dětských hřišť v časech socialismu. Hřiště nebyla laděná do pastelových barev, měkkých dopadových ploch ani bezpečnostních norem. To byla divoká hravost, kde se každý pád bral jako součást dobrodružství.
Hlavní rozmach dětských hřišť v bývalém Československu přišel v 60. a 70. letech 20. století. Nastal v souvislosti s výstavbou panelových sídlišť. Hřiště patřila mezi základní prvky občanské vybavenosti. Stejně jako školy, obchody nebo zastávky. Na těchto místech vznikala místa, kde děti trávily odpoledne, učily se lézt, houpat a objevovat svět kolem sebe. Často bez dozoru, bez kontroly a s velkou dávkou volnosti.
Kov, beton a nezkrotná volnost
Zapomeňte na pryžové dopadové plochy nebo zaoblené hrany. Hřiště tvořily drsné konstrukce z kovu a betonu. Kovové prolézačky, konstrukce z ocelových trubek, skluzavky rozpálené sluncem. To byla realita. Mnohé herní prvky dosahovaly slušné výšky, měly ostré hrany a žádné ochranné bariéry. Děti tak zkoušely své hranice, hojně padaly i lezly. A mnohé z nich odnášely drobná nebo i větší zranění jako odznak odvahy.
Nestárnoucí nostalgie a drsné lekce
To, co z dnešního pohledu působí jako bezohledné a nebezpečné, pro mnoho lidí znamenalo svobodu a rozvoj dovedností. Hřiště byla arénou pro hbitost, odvahu a fantazii. Často drsnou, ale opravdovou. Vzpomínky na to, jak jsme se houpali, prolézali, padali a zase vstávali, vyvolávají pocit svobody, která dnes na mnoha moderních hřištích chybí. Na druhou stranu, jak upozorňují historické retrospektivy, stará hřiště nebyla navrhována s ohledem na bezpečnost. Dnešní normy přísně regulují materiál, výšku, konstrukci i povrch pod hračkami. Tehdy to nikdo neřešil.
Proměny po roce 1989: Zase jiné hřiště
S proměnou režimu a s nástupem nové legislativy se začal měnit i svět dětských hřišť. Kov a beton byly na ústupu. Postupně nahrazovány bezpečnějšími a měkčími materiály. Vznikla hřiště s pryžovými podlahami, barevnými plastovými skluzavkami, pískovišti, moderními prolézačkami a třeba i prvky pro děti s různou mírou mobility. Dnes se design hřišť řídí hlavně bezpečností, funkcí a často i estetikou. Ale někdy jim chybí ta stará divokost a dobrodružný šmrnc.
Co jsme ztratili a co možná získali
Na starých hřištích jsme se učili padat a vstávat, riskovat, být blíže přírodě (i když betonové). Vnímat prostor a jeho limity. Dnešní bezpečnější hřiště nabízejí klid pro rodiče a nižší riziko úrazu. Možná právě proto se některé nové projekty inspirují minulostí. Návratem k přírodním materiálům, tvořivosti a dobrodružství. Ale i tak! Pro ty, kdo vyrůstali na starých hřištích, ten pocit rozpálených trubek zůstává nesmazatelný.
Rádi si někdy zavzpomínáte na doby dávno minulé? A vzpomeňte si, jak se žilo za socialusmu.
Galerie: Retro hřiště, co by dnes neprošlo: Podívejte se!
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme
Kvíz: Hrobník, uklízečka i řezník. Poznáte, čím se slavné osobnosti vyučily před nástupem slávy?
Kvíz: Mají stejnou krev i rodné listy, ale lidé často tápou. Uhodnete společná příjmení našich hvězd?
Kvíz: Máte sport v malíčku? Poznáte, kolik hráčů z jednoho týmu smí vyběhnout na hřiště? Zkuste náš kvíz
Kvíz: Za každou slavnou skladbou se skrývá příběh. Zkuste, jak dobře znáte písně slavných zpěváků
Kvíz: Ke které hudební skupině patří tato osobnost? Otestujte své znalosti v našem hudebním kvízu!
Banány na pořadník a fronta na vložky: Co všechno bylo za socialismu zakázané a proč by dnešní mládež v tehdejší době nepřežila
Chmel, krev a Tuzex: Jak vypadala socialistická dřina, kde se i za pivo a džíny platilo vlastní svobodou
Majonézové nebe a třesoucí se aspik: Odhalte, proč se Češi odmítají vzdát legendárních lahůdek z dob socialismu
Šedé pasy, devizové přísliby a paštikáři: Temná stránka socialistických dovolených
