Dnes sice nad panelákovými byty ohrnujeme nos, v dobách těžkého socialismu ale bylo terno získat takové bydlení. Domov v takzvaných lidských králíkárnách našlo za komunismu několik milionů lidí, jejichž příbytky se často jeden druhému podobaly jako vejce vejci. Vzpomínáte?
V žádném z těchto bytů nesměla chybět umakartová jádra ani takzvaný kecafon neboli domácí telefon. O sobotách se domem linul pach mýdla ze společné prádelny ve sklepních prostorách, o nedělních dopoledních se z bytů ozývalo pravidelné naklepávání řízků ke svátečnímu obědu. Věčně porouchané výtahy byly cítit močí a kdo nedodržel službu na úklid, měl velký problém. Na nástěnce u vstupních dveří se krom srpu a kladiva vyjímaly nejrůznější vzkazy a v prostoru pod výtahem bylo možné krom odpadků najít i nejrůznější zapadlé poklady.
I tak někdy vypadalo bydlení v paneláku. Kdo měl přece jen trochu štěstí, mohl dosáhnout na rodinný domek, většinou se to však povedlo jen komunistickým pohlavárům. Ať už panelák nebo dům, domácnosti dost často vypadaly velmi podobně. Na trhu byl velmi omezený výběr zboží, a tak nebylo co řešit. Vzpomínáte ještě na vychytávky socialistického bydlení? Zjistěte to v našem kvízu!
