Povinné sliby i první lásky u táboráku. Taková byla éra rudých šátků, uvázaných pěkně na jedničku

Nikol Kolomazníková | 23/04/2026
Pionýrský tábor
Foto: Profimedia

Přidejte si Svět ženy do oblíbených na Google zprávách

Vzpomínáte na červený šátek uvázaný pěkně do jedničky, na stání u pomníčků v květnových dnech a ranní nástupy v pozoru? Dětství v socialismu nebylo jen o škole, ale o organizovaném volnu, které mělo jasná pravidla a rudý nátěr. Pro někoho nostalgie, pro jiného povinnost, bez které se tehdy neobešel žádný kádrový posudek ani cesta na vysněnou střední školu.

Dnes se na éru pionýrských slibů a modrých košil díváme s úsměvem i sarkasmem. Byla to doba uzlování, sběru papíru a tajných vzkazů v morseovce. Ať už jste šátek milovali, nebo ho hned po schůzce rvali do aktovky, tahle zkušenost v nás zanechala otisk, který nevymaže ani čas, ani změna politického režimu.

Prvňáček s odznáčkem na svetru se stal součástí velkého stroje

Všechno začínalo v první třídě, kdy se z nás staly nadšené Jiskry. S vážnou tváří jsme recitovali sliby o lásce k vlasti a hrdě si připínali odznáček na svetr jako vstupenku do party. Politice jsme rozuměli asi jako teorii relativity, ale pocit, že někam patříme, byl pro dětskou duši naprosto reálný a důležitý, i když nás stát už tehdy nenápadně tvaroval. Tato první fáze byla spíše o hrách a sladkém nevědomí, že se stáváme součástí obřího ideologického stroje.

Khaki košile nás škrtila u krku

Postup mezi Pionýry znamenal vizuální proměnu v podobě khaki košile a červeného šátku, který se musel vázat naprosto přesně na jedničku. Uniforma měla smazat rozdíly a udělat z nás poslušné články řetězu. My jsme si ale v těch škrtících košilích stejně žili po svém a raději tajně soutěžili, kdo dříve a lépe ovládne technicky náročné uzlovací závody. Stačilo jedno špatné zatažení a z úhledného šátku se stal neforemný hadr, za který by vás horlivý vedoucí na nástupu rozhodně nepochválil.

Pionýrský tábor
Pionýrské tábory za socialismu: Vtloukání komunistické ideologie jsme nevnímali, rudé šátky vázali na jedničku a noční hlídky milovali

V lesích u ohně a ešusů vyhrávala svoboda nad politickou nalejvárnou

Tábor byl vrcholem roku a místem, kde ideologie často prohrávala s realitou, svobodou a opravdovým dobrodružstvím. Jasně, ranní hlášení a vztyčování vlajky bylo nutné zlo, ale pak přišlo škrábání tun brambor v kuchyni, spaní pod širákem a noční hlídky u ohně. Právě v lesích jsme se učili dovednostem, které nám v životě zůstaly mnohem déle než jakékoli naučené politické sliby. Noční stezky odvahy a první táborové lásky u kytary byly zkrátka silnější než jakákoli recitace budovatelských básniček v jídelně.

Skauti v utajení nás učili přežít i v systému na který sami kašlali

Celý ten kolos stál na lidech, mezi nimiž byli trefení svazáci, ale i skvělí vedoucí a skauti v utajení, kteří na systém kašlali. Ti nás učili přežít v přírodě a chovat se k sobě férově, díky čemuž v nás zůstalo to dobré. Členství v SSM sice pomáhalo u přijímaček, ale v oddíle nás víc pálilo, jestli vyhrajeme etapu celotáborové hry a jak si poradíme v lese. Pokud jste měli štěstí na rozumného vedoucího, změnila se politická nalejvárna v docela solidní školu pro život v přírodě.

Děti socialismu
Pamatujete si, jaké hry jsme hráli venku za socialismu? Dnešní děti je téměř neznají a na některé z nich si nevzpomenete ani vy

Boj o každé kilo starých novin byla drsná škola dravosti a logistiky

Kromě her v lese k našemu životu neodmyslitelně patřila i práce pro kolektiv v podobě nekonečných brigád a sběru druhotných surovin. Třídy mezi sebou soupeřily o to, kdo odevzdá nejvíc kilogramů starých novin nebo nasušených bylinek, což byla docela tvrdá škola dravosti. Byly to momenty, kdy jsme s vozíky obcházeli sousedy a u toho se učili základy tehdejšího logistického plánování pod hlavičkou pionýrské organizace. Každá tuna papíru nás sice měla přiblížit k socialismu, ale my jsme v tom viděli hlavně šanci ulejt se z odpoledního vyučování.

Vlažný čaj z hliníkového ešusu v nás zanechal otisk, který čas nevymaže

Dnes už Pionýr nikoho k ničemu nenutí a funguje jako apolitický spolek, který vytahuje dnešní děti od mobilů do přírody. Pro nás pamětníky však zůstává vzpomínka na vlažný čaj z hliníkového ešusu a rudý šátek jako symbol jedné éry. Svět se změnil, ale schopnost improvizovat a najít si zábavu i v nalajnovaném systému nám už nikdo nevezme, což je naše malá výhra. I když už dávno nenosíme modré košile, to podstatné z té doby, tedy pevná přátelství a smysl pro recesi, v nás přežívá dodnes.

Prázdné regály, fronty na banány i vůně čerstvě mleté kávy. Připomeňte si, co se za socialismu opravdu kupovalo.

Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře

Související témata pionýr pionýrský tábor socialismus letní tábor první láska

Nejčtenější články

Příběhy „Babička mi chce nechat byt, ale její nabídka má jednu podmínku,“ říká Veronika

Zábava Kvíz českých archaismů: Rozuměli byste své prababičce? Otestujte se v našem kvízu Čeština se za desítky let výrazně proměnila a některým slovům, která znali naši prarodiče, dnes už rozumí jen málokdo.

Příběhy „Máma přišla o úspory kvůli sestře a teď čeká, že všechno zachráním já,“ říká Monika

Doporučujeme

Načíst další