Povinné sliby i první lásky u táboráku. Taková byla éra rudých šátků, uvázaných pěkně na jedničku

Dnes se na éru pionýrských slibů a modrých košil díváme s úsměvem i sarkasmem. Byla to doba uzlování, sběru papíru a tajných vzkazů v morseovce. Ať už jste šátek milovali, nebo ho hned po schůzce rvali do aktovky, tahle zkušenost v nás zanechala otisk, který nevymaže ani čas, ani změna politického režimu.

Prvňáček s odznáčkem na svetru se stal součástí velkého stroje

Všechno začínalo v první třídě, kdy se z nás staly nadšené Jiskry. S vážnou tváří jsme recitovali sliby o lásce k vlasti a hrdě si připínali odznáček na svetr jako vstupenku do party. Politice jsme rozuměli asi jako teorii relativity, ale pocit, že někam patříme, byl pro dětskou duši naprosto reálný a důležitý, i když nás stát už tehdy nenápadně tvaroval. Tato první fáze byla spíše o hrách a sladkém nevědomí, že se stáváme součástí obřího ideologického stroje.

Khaki košile nás škrtila u krku

Postup mezi Pionýry znamenal vizuální proměnu v podobě khaki košile a červeného šátku, který se musel vázat naprosto přesně na jedničku. Uniforma měla smazat rozdíly a udělat z nás poslušné články řetězu. My jsme si ale v těch škrtících košilích stejně žili po svém a raději tajně soutěžili, kdo dříve a lépe ovládne technicky náročné uzlovací závody. Stačilo jedno špatné zatažení a z úhledného šátku se stal neforemný hadr, za který by vás horlivý vedoucí na nástupu rozhodně nepochválil.

V lesích u ohně a ešusů vyhrávala svoboda nad politickou nalejvárnou

Tábor byl vrcholem roku a místem, kde ideologie často prohrávala s realitou, svobodou a opravdovým dobrodružstvím. Jasně, ranní hlášení a vztyčování vlajky bylo nutné zlo, ale pak přišlo škrábání tun brambor v kuchyni, spaní pod širákem a noční hlídky u ohně. Právě v lesích jsme se učili dovednostem, které nám v životě zůstaly mnohem déle než jakékoli naučené politické sliby. Noční stezky odvahy a první táborové lásky u kytary byly zkrátka silnější než jakákoli recitace budovatelských básniček v jídelně.

Skauti v utajení nás učili přežít i v systému na který sami kašlali

Celý ten kolos stál na lidech, mezi nimiž byli trefení svazáci, ale i skvělí vedoucí a skauti v utajení, kteří na systém kašlali. Ti nás učili přežít v přírodě a chovat se k sobě férově, díky čemuž v nás zůstalo to dobré. Členství v SSM sice pomáhalo u přijímaček, ale v oddíle nás víc pálilo, jestli vyhrajeme etapu celotáborové hry a jak si poradíme v lese. Pokud jste měli štěstí na rozumného vedoucího, změnila se politická nalejvárna v docela solidní školu pro život v přírodě.

Boj o každé kilo starých novin byla drsná škola dravosti a logistiky

Kromě her v lese k našemu životu neodmyslitelně patřila i práce pro kolektiv v podobě nekonečných brigád a sběru druhotných surovin. Třídy mezi sebou soupeřily o to, kdo odevzdá nejvíc kilogramů starých novin nebo nasušených bylinek, což byla docela tvrdá škola dravosti. Byly to momenty, kdy jsme s vozíky obcházeli sousedy a u toho se učili základy tehdejšího logistického plánování pod hlavičkou pionýrské organizace. Každá tuna papíru nás sice měla přiblížit k socialismu, ale my jsme v tom viděli hlavně šanci ulejt se z odpoledního vyučování.

Vlažný čaj z hliníkového ešusu v nás zanechal otisk, který čas nevymaže

Dnes už Pionýr nikoho k ničemu nenutí a funguje jako apolitický spolek, který vytahuje dnešní děti od mobilů do přírody. Pro nás pamětníky však zůstává vzpomínka na vlažný čaj z hliníkového ešusu a rudý šátek jako symbol jedné éry. Svět se změnil, ale schopnost improvizovat a najít si zábavu i v nalajnovaném systému nám už nikdo nevezme, což je naše malá výhra. I když už dávno nenosíme modré košile, to podstatné z té doby, tedy pevná přátelství a smysl pro recesi, v nás přežívá dodnes.

Prázdné regály, fronty na banány i vůně čerstvě mleté kávy. Připomeňte si, co se za socialismu opravdu kupovalo.