44 Kč
Datum 25. březen patří dětem, které nestihly přijít na svět. Mezinárodní den nenarozeného dítěte připomíná hodnotu lidského života od početí a nabízí útěchu rodičům, kteří procházejí neviditelným zármutkem, který sice nikdy zcela nepřebolí, ale časem zeslábne a bolest otupí.
Když paní Jana S. (36 let) poprvé uviděla dvě čárky na testu, okamžitě začala plánovat budoucnost. Barvu pokojíčku, výběr kočárku i jméno. V desátém týdnu ale přišlo ticho. „Nejsou slyšet srdeční ozvy,“ řekl lékař a Janě se v tu vteřinu zhroutil svět. Stala se jednou z tisíců žen, které prožily ztrátu nenarozeného dítěte. Právě těmto dětem, jimž se poeticky říká „děti přístavu“ nebo „hvězdné děti“, je zasvěcen 25. březen.
Mezinárodní den nenarozeného dítěte byl poprvé oficiálně slaven v Salvadoru v roce 1993, ale celosvětový rozměr mu dodal až papež Jan Pavel II. Termín není vybrán náhodně – připadá na devět měsíců před Vánocemi. Ačkoliv má náboženské kořeny, dnes je chápán šířeji. Je to den lidských práv nenarozených a zároveň okamžik, kdy společnost uznává bolest rodičů, kteří své dítě nikdy nepochovali v náručí.
V České republice se k tomuto dni hlásí řada organizací, které pomáhají rodinám s perinatální ztrátou. Odborníci zdůrazňují, že uznání existence dítěte, i když žilo jen pár týdnů v děloze, je klíčové pro psychické uzdravení matky i otce.
Termín „hvězdné děti“ (Sternenkinder) pochází z německy mluvících zemí a rychle se ujal i u nás. Označuje děti, které zemřely před porodem, během něj nebo krátce po něm. Jana, jejíž příběh jsme zmínili v úvodu, si na památku svého syna pořídala malý přívěsek hvězdy. „Pomohlo mi to přijmout, že jsem matkou, i když mé dítě nikdo jiný neviděl,“ vysvětluje.
Lékařská věda udělala v posledních dekádách obrovský pokrok, přesto zůstává spontánní potrat v prvním trimestru relativně častým jevem (týká se 15–20 % potvrzených těhotenství). Moderní medicína se dnes už nesoustředí jen na fyzickou stránku věci, ale stále více dbá na psychologii.
O důležitosti rituálů a rozloučení hovoří i psychologové specializující se na krizovou intervenci. „Možnost rozloučit se s nenarozeným dítětem a uznat jeho existenci v rámci rodinné historie je zásadním krokem v procesu truchlení, který brání rozvoji patologických depresivních stavů,“ uvádí Mgr. et Mgr. Ratislav Rašvák.
Největším nepřítelem rodičů po ztrátě je společenské tabu. Věty typu „jsi mladá, budeš mít další“ nebo „příroda to tak chtěla“ rány spíše jitří. Mnohem cennější je prosté uznání ztráty. Mezinárodní den nenarozeného dítěte je příležitostí zapálit svíčku v okně nebo se jen zastavit a uvědomit si, že každý život, bez ohledu na svou délku, zanechává v srdcích blízkých nesmazatelnou stopu.
Autorský text. wikipedia.org, pmc.ncbi.nlm.nih.gov
