“Milý Tomáši, zjistila jsem, že nechci děti. A ty ano, proto se chci rozejít,” píše svému partnerovi Karol

Paní Karol (38) žije se svým partnerem čtyři roky. Oba se domlouvali na tom, že budou pracovat a později si založí rodinu. Jenže s přibývajícími roky přemýšlela, zda chce skutečně vlastní děti a rodinu. Je to její životní náplň? Nebo chce pracovat, cestovat a život si užívat jinak? Jak do jejich plánů zapadá partner, který děti chce? Ví, že mu to musí oznámit, tak mu píše dopis.

Milý Adame,

dlouho jsem přemýšlela a myslím, že jsem se definitivně rozhodla. V hlavě mi to zní už celé týdny, ale pokaždé, když jsem se pokusila začít, sevřelo se mi hrdlo. Protože to, co ti chci říct, není lehké. A i když vím, že ti tím možná ublížím, nechci dál mlčet. Musím s nepříjemnou pravdou ven. Mlčet by bylo možná jednodušší, ale neupřímné. A vůči tobě velmi nefér. Omlouvám se, že jsem ti tak dlouho nedokázala říct pravdu — možná ani sama sobě.

Vím, že jsme spolu mluvili o budoucnosti, o domě, o rodině, o dětech. Vždycky, když jsi o tom mluvil, viděla jsem v tobě ten klid, tu jistotu, že jednou budeš táta. A věřím, že ty budeš skvělý a milující táta. A já jsem se snažila představit si, že vedle tebe budu správná máma. Že to přijde. Že se to ve mně probudí. Že jednou ucítím to, co tolik lidí popisuje jako samozřejmé volání. Jenže ono to nepřišlo. Vůbec. Touha po dětech se nedostavila. Prostě to tak necítím. Nevím, proč to tak je. Chtěla jsem, ale nemůžu se nutit.

Nechci mít děti

Byla jsem na terapii, mluvila jsem s terapeuty, kteří mi pomáhali se v tom vyznat. Chtěla jsem to pochopit, nechat tomu prostor, dát tomu čas. Protože jsem tě nechtěla ztratit. Chtěla jsem být „ta, která to zvládne“, která překoná svůj strach, která jednou řekne: tak jo, pojďme do toho. Ale čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem si uvědomovala, že tohle není strach. Že to není fáze. Že to není něco, co se „zlepší“. Je to prostě něco, co cítím, hluboko, klidně, ale jistě. Nechci děti. Ne proto, že bych se bála, nebo že bych nechtěla s tebou žít.

Naopak, život s tebou byl to nejhezčí, co mě potkalo. Ale chci být k tobě fér. Nemůžu ti slíbit něco, co bych nedokázala naplnit. A už vůbec ti nechci vzít něco, co si zasloužíš. Ty bys byl skvělý otec. To vím. Vidím to pokaždé, když mluvíš o dětech svých přátel, když se s nimi směješ, když v tobě probleskne ta něha. To všechno v tobě je. A já tě za to miluji. Ale zároveň vím, že bych tě zradila, kdybych se snažila být něčím, čím nejsem. Chci, abys věděl, že tohle není rozhodnutí proti tobě. Je to rozhodnutí pro pravdu. A ta pravda je taková, že ty a já, máme každý jiný směr. Ty míříš k rodině, já k tichu, které není prázdné, ale mé. A i když mě ta myšlenka bolí, vím, že bych ti stála v cestě.

Jsem ti vděčná. Za všechno. Za klid, který jsi mi dal, za smích, za trpělivost. Za to, že jsi byl. A možná, že tahle slova jsou mým posledním „děkuju“. Ale říkám je s láskou a respektem, který nikdy nezmizí. Možná to jednou pochopíš. Možná to jednou odpustíš. Ale i kdyby ne, doufám, že až se ohlédneš, vzpomeneš si na nás s něhou, ne s výčitkami.

S láskou,
Karol

Nejlepší odpověď na situaci paní Karol má párový psycholog Karel Malík

Je vlastně docela zázrak, že tolik párů sdílí stejný pohled na děti, a to i v době, kdy máme tolik svobody volby. Cesta k rodičovství bývala jednodušší, když se méně párů bral z lásky a antikoncepce nebyla možností. Ale to bylo před desítkami let. Nyní máme mnoho možností, které musíme zvážit, například kolik dětí? Kdy je mít? Kdo bude pracovat? Jak se o ně bude starat? Tato rozhodnutí jsou často složitá a vyžadují pečlivé zvážení. Rozhodnutí stát se rodičem, nebo zůstat bez dětí, je osobní a nemělo by být kompromisem pro osobu, která si to skutečně přeje (nebo nechce). Zášť, která se často objevuje, když se partneři nemohou shodnout, představuje pro vztah nebezpečí a může být obtížné ji překonat.

Má paní Karol pravdu a musí svého partnera opustit, protože on děti chce a ona ne? Nebo to s ním má řešit a dát mu právo rozhodnout se? Co dělat? Přečtěte si také příběh paní Zuzany, která musí po mnoha letech začít znovu a neví, co dál.