„Můj manžel v padesáti zblbnul, nosí melír, prsteny a chce pařit na festivalech,“ píše zoufale Marta

Paní Marta (47) měla klidný život a byla na něj zvyklá. Nikdy nepatřila mezi ty, kteří si užívali života a pařili na diskotékách. Byla raději, když mohla být doma v klidu, jít do kina, divadla a podobně. Její manžel na tom byl stejně, ale poslední dobou to začal vidět jinak. A jeho vize je úplný protipól. Co má dělat, když její manžel dělá věci, které se jí příčí?

Můj manžel v padesáti zblbnul

Žili jsme klidný život. Víkendy s přáteli, večery u sklenky vína. Jenže pak si můj manžel usmyslel, že začne žít nanovo. V padesáti si udělal melír, začal se oblékat jako puberťák a mluvit o stanování a festivalových párty. Já ale chci úplně jiný život a cítím se zoufalá. Se svým mužem jsme spolu skoro dvacet let. Vždycky jsme měli podobné představy o životě, kde hrály hlavní roli rodina, domov, přátelé, víkendy u dobrého jídla. Žádné divoké večírky, spíš klid a pohodový vztah. Jenže před rokem se můj manžel úplně změnil. Všechno odstartoval melír.

Nosí melír, prsteny a chce pařit na festivalech

Jednoho dne se objevil doma s melírem. Vlasy měl pruhované, připadala jsem si, jako by mi vedle dveří stál úplně jiný chlap. Rozesmála jsem se, protože vypadal směšně, ne cool, jak si připadal. Dotklo se ho to, nemluvil se mnou dva dny. Myslela jsem, že je to jen chvilkový výstřelek, ale nebyl. Začal nakupovat úzká trička, kalhoty, koženou bundu, pořídil si několik prstenů a náramků. A k tomu boty na holé nohy. Upřímně, vypadá směšně. Najednou chce začít „žít“.

Chce být in a pařit

K tomu všemu prohlásil, že už nechce sedět doma. Že prý ztrácí čas, že potřebuje začít žít naplno. Začal mluvit o festivalech, o tom, že chce spát ve stanu, že chce pařit s kamarády. Jenže naši kamarádi si představují zábavu jinak, večer u vína, dobré jídlo, povídání. Nikdo z nich s ním nechce jet na festival. On se ale nezastaví. Připadám si jako s cizím člověkem. Když se na něj podívám, mám pocit, že vedle mě stojí úplně cizí muž. Stydím se, když s ním jdu ven, a nechci ho takhle představovat našim známým. On se ale směje, že jsem staromódní, a že se nechci bavit. Bolí mě to. Nevím, co mám dělat. Každý den přemýšlím, jestli se z toho probere a vrátí se k nám ten muž, kterého jsem milovala. Nebo jestli už je tohle jeho nový život. Rozvod? Nebo to vydržet, dokud ho to nepustí? Jenže mě to ničí a já už nevím, jak dál.

Nejlepší odpověď na situaci paní Marty má Psychology Today

Lidová diagnóza „mužské krize středního věku“ se často používá k popisu série zdánlivě nevysvětlitelných emocionálních tlaků na drastickou změnu. Nazývá se „krizí“ kvůli narušení, které může způsobit jak muži, tak jeho rodině. Krize středního věku může zahrnovat melír nebo poměr se sekretářkou. Takzvaná krize středního věku je často vyvolána potřebou hledat jinde uspokojení této touhy po cestování. Většina mužů se naštěstí nenechá zlákat k narušení rodiny a vzniku aféry, i když všichni známe některé, kteří ano. Zde je však klíčový údaj pro muže i ženy: Muži jen zřídka uvádějí, že jsou šťastnější poté, co provedou drastické změny v klidném vztahu. Ve skutečnosti často uvádějí, že litují narušení struktury své rodiny.

Váš muž se pravděpodobně nezbláznil, ale to, co popisujete, je typická podoba mužské krize středního věku. Kolem padesátky si mnoho mužů začíná silně uvědomovat vlastní smrtelnost, bilancují, co už prožili a co by ještě chtěli zažít. Melír, festivaly, touha po ,paření‘ – to všechno může být jeho způsob, jak si dokázat, že ještě není ,starý‘ a že má před sebou spoustu života. Rozumím, že vy cítíte potřebu stability, rodiny a klidu, zatímco on hledá znovu mladistvou energii. To ale neznamená, že by se vaše cesty nutně musely rozejít. Je důležité, abyste mu dala prostor některé jeho potřeby vyjádřit, a zároveň jasně komunikovala, co potřebujete vy. Otevřený rozhovor bez výčitek, ale s důrazem na vaše hodnoty, může být cestou, jak najít kompromis.

„Pamatujte, že krize středního věku je často přechodná. Pokud bude mít možnost si některé sny ,odžít‘, může se paradoxně stát, že se k vám vrátí ještě víc ukotvený a vědomý toho, co je v jeho životě opravdu důležité. A i kdyby se jeho nové chování protahovalo, pak je na místě hledat společnou řeč třeba s párovým terapeutem – abyste oba měli šanci se slyšet a neztratili to, co vás kdysi spojilo.“

Jak má paní Marta na tuto situaci reagovat? Má začít situaci nějakým způsobem řešit? Rozvést se? Nebo trpět tím, že se manžel “zbláznil” a doufat, že to přejde? Přečtěte si příběh paní Marcely, která se musí vypořádat s tím, že její manžel nasekal dluhy.