“Zjistila jsem, že mě manžel podvádí, ale on tvrdí, že to tak není,” je zmatená Alžběta. Odpovídá psychoterapeutka Dagmar Pechová

Paní Alžběta (57) žila v dlouholetém manželství, které považovala za stabilní a funkční. O to větší šok pro ni bylo zjištění, že její muž vyhledává placené intimní služby. Zatímco on své chování vysvětluje jako „čistě fyzickou záležitost“, pro ni to znamená hluboké narušení důvěry.

Zjistila jsem, že mě manžel podvádí, ale on tvrdí, že to tak není

Když jsem na to přišla, podlomila se mi kolena. Nečekala jsem to. Nikdy. Vždyť jsme spolu tolik let, prošli jsme toho hodně, a já měla pocit, že jsme tým. A pak najednou zjistím, že si platí cizí ženy. Platí!! Že chodí někam, kde si kupuje to, co by mělo patřit jen nám dvěma. Když jsem se ho s pláčem zeptala, jak to může dělat, jen pokrčil rameny a řekl, že to není žádná nevěra. Jak tohle nemůže být nevěra? Spí s cizí ženskou! A ještě za peníze!! Že tam nejde o city. Že je to jen fyzično, které doma nemá.

Ta věta mi pořád zní v hlavě. Co to znamená? Že já nestačím? Že jsem selhala jako jeho žena? Vždycky jsem měla své hranice, věci, které mi nejsou příjemné, a on to věděl. Nikdy mě do ničeho nenutil. A teď si to prostě jde „vyřešit“ jinam. A já sedím doma a stydím se. Stydím se za něj, za sebe, za to, že náš vztah došel až sem. Mám pocit, že mě zradil. Ublížil mi tak moc.

Má své potřeby 

On říká, že je pořád plný sil, že chce zkoušet v posteli nové věci, že nechce žít napůl. Já mu rozumím v tom, že každý máme nějaké potřeby. Ale proč to musí řešit takhle? Proč místo toho, aby přijal moje hranice, jde za někým cizím? A proč mám já teď nést tu tíhu, že „to vlastně není nevěra“? Pro mě to nevěra je. Je to zrada důvěry, zrada blízkosti, kterou jsme měli jen mezi sebou. Od té doby se na něj dívám jinak. Jako na někoho, koho vlastně neznám. Štítím se ho i jen dotknout, když vím, že chodí s ženami za peníze, platí si je! Z našeho rozpočtu! Přemýšlím, jestli se s tím dá vůbec žít dál, jestli se dá znovu věřit, nebo jestli je to konec, i když spolu pořád jsme. Nechci dělat unáhlená rozhodnutí, ale zároveň nechci popírat sama sebe a své pocity. Kde je hranice mezi tolerancí a tím, že si nechám ubližovat – co byste dělali na mém místě?

Vyjádření psychoterapeutky Dagmar Pechové

Alžběto, to, co prožíváte, není něco, co by se dalo jen tak přejít nebo rozumově vysvětlit. Je to zásah do důvěry, pocitu bezpečí i do toho, jak sama sebe ve vztahu vnímáte. Když váš partner začne vyhledávat intimitu jinde, a ještě to zlehčí, bolí to o to víc. Pro vás je to nevěra, a to je podstatné. Ve vztahu nerozhoduje definice nevěry, ale to, jak to dopadá na člověka, který to prožívá. Je velmi časté, že se v takové chvíli žena začne ptát, kde udělala chybu. Jestli nestačí, jestli něco nezanedbala. Jenže tohle vás spíš stáhne dolů. To, co udělal váš muž, vypovídá hlavně o něm a o tom, jak zachází se svými potřebami. Vy jste měla své hranice a on o nich věděl. Tohle nebylo nedorozumění, ale situace, kdy překročil to, co mezi vámi do té doby platilo. Ve vztazích se po letech často objeví rozdíly v tom, co kdo potřebuje, hlavně v oblasti sexuality. To samo o sobě není nic neobvyklého. Důležité ale je, jak se s tím zachází. Jestli se o tom mluví, hledá se společná cesta, nebo se to řeší potají mimo vztah. A právě tady vzniká to největší zranění.

Pokud má mít váš vztah šanci pokračovat, je potřeba jít víc do hloubky, než jen řešit, co bude dál. Důležité je, jestli je váš muž schopný opravdu pochopit, co to s vámi udělalo. Nejenom to vysvětlit nebo obhájit, ale unést, že vás zranil. A jestli je ochotný nést za své chování odpovědnost i do budoucna. Bez toho se důvěra vrací jen velmi těžko. Pro vás je teď zásadní ujasnit si, co je pro vás ještě v pořádku a co už ne. Jde hlavně o to, abyste neztratila sama sebe a nepřizpůsobovala se něčemu, co je vám vnitřně proti. Přizpůsobování se za cenu vlastního vnitřního nepohodlí většinou dlouhodobě nefunguje. Máte právo říct, že takhle vztah nechcete, a zároveň si můžete dát čas, abyste si ujasnila, jestli v něm chcete zůstat. V takhle citlivé situaci dává velký smysl párová terapie. Může pomoct vytvořit prostor, kde se dá mluvit jinak než doma, bez obviňování a obrany. Často se tam ukáže, jestli mezi vámi ještě existuje chuť hledat společnou cestu, nebo jestli už každý stojíte jinde. Důležité je, abyste při tom neztratila sama sebe a své potřeby.

Psychoterapeutka a koučka Ing. Dagmar Pechová

Jsem psychoterapeutka s více než 3 000 hodinami práce s klienty. Profesně jsem prošla manažerskými pozicemi v rodinné firmě i v korporátním prostředí a pracovala jako interní kouč. Zkušenost s různými pracovními prostředími, tlakem na výkon a přetížením mě postupně přivedla k psychoterapii, která umožňuje pracovat i s tím, co nejde změnit jen vůlí. Absolvovala jsem daseinsanalytický psychoterapeutický výcvik akreditovaný Českou asociací pro psychoterapii a studovala na Pražské vysoké škole psychosociálních studií. V terapii se zaměřuji především na vztahy, úzkosti a vyhoření. Nabízím bezpečný a důvěrný prostor, kde není potřeba nic dokazovat ani zvládat. Dokážu porozumět rozmanitým životním situacím i způsobům prožívání. Pracuji citlivě, poctivě a do hloubky, s respektem k jedinečnosti každého člověka.Součástí mé práce může být také práce se sny a imaginacemi, které otevírají prožitková témata, k nimž se nelze dostat jen racionálním přemýšlením. Pracuji online i osobně a najdete mě také na platformě Terapie.cz. 

Jak má paní Alžběta s manželem řešit situaci, která je pro ni velmi nepříjemná a bere ji jako nevěru? Je to vlastně nevěra nebo se to dá omluvit? Přečtěte si také příběh paní Jiřiny, která je soběstačná, ale její dcera ji chce dát do domova důchodců.