“Mám milence a necítím vinu ani se nestydím, manžel už je roky k ničemu,” chce být šťastná Marie

 Paní Marie (48) prochází obdobím, které je plné protikladů a silných emocí. Po letech života, kdy cítila, že její potřeby zůstávají neuspokojené, objevila novou blízkost s mužem, který jí dává to, po čem touží – pozornost, laskavost i intimní spojení. Teď stojí před otázkou, co je správné, a jak se vyrovnat s vlastními pocity.

Mám milence a necítím vinu ani se nestydím

Nikdy jsem si nemyslela, že bych se mohla cítit tak šťastná, a přitom vědět, že to není úplně podle pravidel, která jsem si stanovila. Každý den s ním je jiný než všechny dny s mým manželem dohromady. Pozorný, milý, laskavý, a navíc intimně násobně víc, než jsem si dokázala představit. Když jsem s ním, mám pocit, že konečně žiju a že někdo skutečně vidí, kdo jsem. Připadá mi to skoro nemožné, že taková radost existuje, a přesto je tady. S manželem to velká láska nebyla, ale nebylo zbytí, ve dvaceti jsem otěhotněla a rodiče tlačili na to, abych si ho vzala. Prý se o mě musí postarat, jinak jim zůstanu na krku. A tak jsem poslechla. Nechtěla jsem jim zůstat na krku. Jenže jsem vždycky cítila, že to není to pravé. Když byla naše dcera malá, potřebovala hodně péče, pak přišel syn, výchova dětí, rodina, péče, práce a vše dohromady.

Necítím se vůbec špatně, manžel už je roky k ničemu

Jenže jakmile děti rostly, zjišťovala jsem, že si nemáme co říct. A tak jsem byla roky nespokojená, ale teď, co mám milence, je to najednou jiné. A přitom bych měla cítit smutek, možná i vinu, protože podvádím svého manžela. Neublížil mi nikdy, nevztáhl na mě ruku, jen jsem mu lhostejná. To vidím. Nezajímá se o mě. A tak vinu nebo snad smutek necítím. Každý večer, když odcházím k milenci, cítím lehkost a touhu, která mi chyběla roky – a bojím se, že jednou přijde okamžik, kdy budu muset volit. A netuším, co nebo koho zvolím. Zatím mi to vyhovuje takhle. Nemám pocit, že něco dělám špatně. Jsem sobecká, ale kdo není? Chci se cítit dobře a být šťastná! Je to snad špatně?

Pro komentář na situaci paní Marie nás inspiroval psycholog, doktor R. Scott Gronto

Drahá paní Marie,

podle vašeho vyprávění procházíte obdobím hluboké sebereflexe a emocionálního probuzení, které je pro ženy v této fázi života poměrně běžné. Vaše pocity štěstí, radosti a naplnění s vaším milencem nejsou „špatné“ samy o sobě. Jsou to přirozené lidské reakce na pozornost, uznání a intimitu, kterou jste možná dlouho postrádala. To, že necítíte vinu, neznamená, že jste sobecká; spíše signalizuje, že vaše emocionální potřeby nebyly naplňovány ve vašem dlouhodobém vztahu, a nyní je přirozeně hledáte jinde.

Je důležité si uvědomit, že současný stav je dočasný a že situace s milencem vás nutí přemýšlet o své budoucnosti a hodnotách. Doporučuji si najít bezpečný prostor, kde budete moci upřímně zkoumat, co chcete od svého života, manželství a sama od sebe. To může být například vedení deníku, sezení s terapeutem, nebo rozhovor s důvěryhodnou osobou, která vám pomůže pojmenovat vaše touhy a strachy. Zaměřte se na otázky: „Co mi skutečně dává pocit naplnění?“ a „Jaký život chci vést, aby mi byl věrný?“ – bez tlaku a bez pocitu viny.

Zároveň je dobré začít uvažovat o praktických krocích, které chrání vás i ostatní. To může zahrnovat otevřenou komunikaci s manželem, respektování hranic a hledání způsobů, jak žít život, který je autentický a zdravý pro všechny zúčastněné. Terapie zaměřená na partnerské vztahy nebo osobní růst vám může poskytnout strategie, jak postupovat uvážlivě a bezpečně, aniž byste se rozhodovala impulzivně. Cílem není odsoudit vaše pocity, ale porozumět jim a najít cestu, která vede k trvalejšímu štěstí a seberealizaci.

Je správné, že paní Marie necítí vinu, že si našla milence a udržuje s ním poměr? Nebo má právo být šťastná? Přečtěte si také příběh paní Mariany, která se musí vypořádat s tím, že se její manžel chce cítit ještě svobodný.