Přejít k hlavnímu obsahu

“Žiju dvojí život, bojím se, že manžel na mou nevěru přišel.” Radka neví, co dělat

Vztahy nemají nikdy pevnou kotvu a záruku, že vydrží až do konce života. Pokud se navíc dva vzájemně odcizí, v takovém případě nastane problém. Objeví se myšlenky o tom, jak se zachovat? Odejít jen proto, že se něco neděje tak, jak si člověk vysnil? Nebo to řešit? A když to druhý partner řešit nechce? Co pak? Najít čestné řešení je někdy běh na dlouhou trať, někdy je to dokonce zcela nemožné.

Přidejte si Svět Ženy do oblíbených na Google zprávách

Paní Radka (51) je s manželem dlouhé roky. Mají děti, každý svou práci a vypadalo to, že budou spokojení až navěky věků. Žili si poklidně, nic špatného, žádné dramatické hádky, dluhy nebo problémy, které by se nedaly vyřešit. Posledních deset let se jejich vztah proměnil v rutinu. Řeší spolu jen to nejnutnější, jinak spíš mlčí. A intimita? Tak je úplně pryč. Jsou spíše spolubydlící, než aby byli partneři. Nevnímá ji jako svou ženu. A tak si paní Radka našla milence. A teď neví, co dál.

Žiju dvojí život, bojím se, že manžel na mou nevěru přišel

Dlouho jsem se snažila věřit, že je to normální, že takhle to prostě v manželství po tolika letech bývá. Jenže někde uvnitř mě hlodal pocit, že život musí nabízet víc než jen čekání na důchod a vaření večeří. A pak jsem potkala jeho. Byl to muž z práce, pozorný, vtipný, uměl mě poslouchat. Najednou jsem zase slyšela komplimenty, které jsem doma už roky neslyšela. Nejdřív jsem se bránila, říkala jsem si, že tohle přece nemůžu udělat. Jenže pak přišel den, kdy jsem se nechala unést.

Mohlo by se vám líbit

"Stydím se za tuhle otázku. Milenec, nebo manžel?" Hana neví, jak se rozhodnout. Terapeutka radí, co s tím

Po letech manželství se může ze vztahu něco vytratit. Pak má člověk pocit, že jen vedle partnera žije, ale ke štěstí něco chybí. A lehce stane, že se objeví někdo jiný, kdo nám dá to, po čem toužíme. Lásku, pozornost, vášeň a něhu. Dříve či později dojde na otázku, zda paralelní vztah přiznat a z manželství odejít, nebo jestli radši zůstat tam, kde to známe. Rozhodnutí je pak jen na vás. Manžel, nebo milenec? Hana právě takové dilema řeší a neví, jak se zachovat.
svetzeny.cz

A tak začal můj dvojí život. Milenec mi vrátil pocit, že jsem žena. Byla jsem znovu žádoucí, někdo se na mě těšil, psal mi zprávy, plánoval schůzky. Ten kontrast mezi prázdným domovem a vášnivými setkáními byl obrovský. Najednou jsem měla tajemství, které mi dávalo energii a smysl. Říkala jsem si, že takhle mi to vyhovuje – doma udržuju zdání klidného manželství, a když chci cítit radost, utíkám za ním. Jenže poslední měsíce mám pocit, že tohle uspořádání se začíná hroutit. Můj manžel se na mě dívá jinak, občas pronese ironickou poznámku: „Dneska jsi nějaká vyfešákovaná, kam jdeš?“ nebo „Ty jsi poslední dobou pořád na telefonu.“ Zůstane to bez hádky, ale mezi řádky cítím, že něco tuší. Začíná mě svazovat strach.

Nevím, jak se rozhodnout

A právě tady stojím na rozcestí. Co dál? Přiznat mu, že jsem mu byla nevěrná? Znamenalo by to nejspíš rozvod, rozčarování dětí, možná i ztrátu společného domova. Nebo se rozejít se svým milencem, i když jen při té myšlence cítím, že bych znovu spadla do prázdnoty, která mě kdysi dusila? A nebo sebrat odvahu, odejít a začít nový život – i když v mých jedenapadesáti je to risk, kterého se bojím. Mám pocit, že se motám v začarovaném kruhu.

To, co mi dřív dávalo sílu, se proměnilo v břemeno. Žiju ve stálém napětí, že se tajemství provalí. Už ani nedokážu říct, jestli milence opravdu miluju, nebo ho jen zoufale potřebuju jako únik. A když se podívám na svého manžela, nevím, jestli ještě má smysl doufat v nějakou změnu, nebo jestli už je všechno dávno mrtvé. Někdy mám chuť sbalit kufr a prostě odejít. Jindy se zase bojím, že bych zůstala sama a litovala. A tak dál hraju tuhle hru na dva životy. Jenže v hloubi duše vím, že takhle se dlouho žít nedá.

Mohlo by se vám líbit

Milena (54): Po třiceti letech jsem zjistila, že ho nikdy nemiluji. Jen jsme spolu nějak zůstali.

Lidé vstupují do manželství z mnoha různých důvodů. Ideální je, když se dva milují a chtějí spolu budovat rodinu, zázemí a mít společnou budoucnost. Někdy se však k manželství přistupuje z rozumu, kvůli nečekanému těhotenství nebo jen proto, aby někdo nezůstal “na ocet”, jak se říkalo kdysi.
svetzeny.cz

Nejlepší odpověď na situaci paní Radky má psychoterapeutka Pamela Stephenson Connolly pro magazín The Guardian

Není pravda, že se touha nemůže vrátit, ale ve vašem manželství existují zjevné problémy, protože ochota se snažit o zachování manželství musí být ze strany obou partnerů. Stojíte na cestě, kdy se musíte rozhodnout, co dál. Pamatujte, lež jednou může určitě prasknout... A co pak. Zkoušeli jste s manželem o věcech mluvit? Řešit, kde se objevil problém a proč spolu už neprožíváte intimitu, nekomunikujete spolu a podobně? Párová terapie by mohla pomoci, ale pokud s tím nebude muž souhlasit, doporučuji vám vyhledat individuální terapii, protože evidentně potřebujete podporu. 

Žít dvojí život je obrovsky vyčerpávající, na jedné straně je tu manželství, které má svou historii, závazky a jistotu, na druhé straně nový vztah, který přináší vášeň a pocit, že znovu ožíváte. V takové chvíli je důležité přestat utíkat před rozhodnutím a podívat se na sebe upřímně: co vám skutečně chybí v manželství a co vám dává milenec? Není fér vůči nikomu, a už vůbec ne vůči vám samotné, zůstávat v roli ženy, která se denně rozděluje na dvě. Dřív nebo později se totiž tajemství provalí a přinese bolest všem zúčastněným. Proto doporučuji nejprve otevřeně komunikovat s manželem, ideálně i s pomocí odborníka, a pak si v klidu, beze strachu, zvolit cestu, která bude dlouhodobě udržitelná.

Jak se má paní Radka zachovat? Rozvést se s manželem, nebo se rozejít s milencem? Co bude lepší? Přečtěte si také příběh Agáty, která je zoufalá z rozhodnutí své dcery.

“Žiju dvojí život, bojím se, že manžel na mou nevěru přišel.” Radka neví, co dělat
Zdroj článku
×