Po letech manželství se může ze vztahu něco vytratit. Pak má člověk pocit, že jen vedle partnera žije, ale ke štěstí něco chybí. A lehce stane, že se objeví někdo jiný, kdo nám dá to, po čem toužíme. Lásku, pozornost, vášeň a něhu. Dříve či později dojde na otázku, zda paralelní vztah přiznat a z manželství odejít, nebo jestli radši zůstat tam, kde to známe. Rozhodnutí je pak jen na vás. Manžel, nebo milenec? Hana právě takové dilema řeší a neví, jak se zachovat.
Prosím, nesuďte mě. Cítím se už tak bídně a stydím se za to, že mám manžela i milence. Potřebuji se rozhodnout, ale nechci udělat chybu. Jsme s Jiřím manželé dvacet let. Prošli jsme si dobrým i špatným, stáli jsme při sobě a vychovali dceru, která studuje v zahraničí a syna, který bude letos maturovat a chce na vysokou. Oba jsou moc hodní a fajn, s manželem máme pohodový vztah. Jenže pořád stejný. Nikam jsme nikdy moc nechodili. Nejdřív kvůli dětem a teď už jsme zvyky nezměnili. Jsme pořád jen doma u televize, kde manžel už deset minut po začátku filmu klimbá. Chtěla bych do divadla, na večeři, do kina, projít se. Na všechno je manžel "moc unavený" nebo se mu nechce. Ale mě nebaví sedm dní v týdnu dřepět u televize a po hodině budit Jiřího, aby se přesunul do ložnice, kde hned začne hlasitě chrápat. Že jsem tam i já, ho už moc často nezajímá.
Oslavila jsem čtyřicítku. Krom toho, že manžel sezval celou rodinu k nám domů, takže jsem vlastní narozeniny musela vařit a uklízet, jsem od něj dostala vysavač. Někdo by plesal radostí, ale já po takové dárku opravdu netoužila. Prý je ten náš stejně už starý a stejně nejvíc vysávám já. Navíc se svému vtípku ještě trapně smál. Měla jsem chuť mu ten vysavač hodit na hlavu. Takže asi tak jsme si žili.
Brzy po narozeninách k nám do firmy přišel nový obchodní zástupce. Charisma z něj jen stříkalo. Usměvavý, pořád samý vtípek a dvojsmysly. Všechny holky v kanceláři z něj byly paf. Já trochu taky, ale umím se chovat. Jenže Ivan mi učaroval. Tím, že jsme hodně času trávili spolu, přeskočila jiskra. Já jsem se tomu dlouho bránila, ale jednou jsem prostě podlehla. Byl ztělesněním toho, co mi chybělo. Byl pozorný, něžný, bral mě na večeře, posílal květiny.. Připadala jsem si jako princezna.
Chvíli mě to bavilo, bylo to příjemné zpestření. Jenže pak přišly výčitky. Stydím se, co dělám. Už jsem si několikrát řekla, že tohle rozhodně ukončím. Jenže to nejde. Vždycky podlehnu, něco mě k němu nevysvětlitelně táhne. Manžela miluju, prožili jsme spolu spoustu věcí, nechci pálit mosty. Jenže nevím, co dělat. Pro koho z nich se rozhodnout. Ivan mě láká, že budeme žít spolu a užívat si. Manžela znám roky a vím, co od něj čekat. Co mám dělat? Jak se rozhodnout, abych neudělala chybu?
Z Vašich slov vnímám, že se bojíte odsouzení druhých. Ano, lidé mohou tento příběh hodnotit jen na základě povrchových informací, dle svých hodnotových a hodnotících filtrů. Tak to prostě je. Nicméně je to Váš příběh a jen Vy sama znáte hloubku toho, co se děje. Z Vašich slov čtu touhu po rozhodnutí, ale hledáte pro sebe variantu, která bude bezchybná. Víte, jaká ta varianta je? Jakou má mít podobu a máte na ni vliv? Co to prakticky znamená, když se rozhodnete pro jednu nebo druhou variantu? Co ta představa s Vámi dělá? Čeho se nejvíce obáváte? Pojďte si pomyslně posvítit na to, co je hlouběji pod pokličkou. Píšete, že manžela milujete, jen jste se nějak oddálili, jeho náplň času je jiná, než potřebujete Vy. Není dobrá a špatná varianta. Je to život.
Každé rozhodnutí s sebou něco nese. Píšete, že milenec Vám doplnil to, co Vám u manžela schází. K tomu se přidávají různé emoce, výčitky a prožíváte stud. Napadají mě otázky, na které neznám odpověď. Ví manžel, že nejste šťastná? Ví, že potřebujete něco jinak? Povídáte si o tom, jak to spolu máte nebo jsou to nevyřčená slova, kolem kterých se našlapuje po špičkách? Napadla Vás možnost navrhnout návštěvu párového terapeuta, který vás může tímto procesem provádět? Pokud jste o této variantě mluvili nebo ji nechcete využít, obraťte se na psychologa nebo terapeuta, který za Vás situaci nerozhodne, ale může být nápomocen k zodpovězení toho, co Vás k nějakému rozhodnutí brzdí. Člověk v tom může být sám tak utopen, že mu nic nepřijde jako cesta, naopak přichází frustrace, že snad není cesty ven. Věřte, cesta k vyřešení existuje, byť ji teď máte v mlze.
www.wellnesspromysl.cz
koučka, terapeutka, párová poradkyně.
Inspiruji ženy jak zvolnit, nadechnout se a získat zpátky svou životní energii.
Napomáhám ke spokojenějším vztahům.
Příběh zaslala čtenářka Hana D. - autorský text a vyjádření terapeutky
Diskuze
