Dana (51): Moje dcera přišla s velkým životním rozhodnutím. Už mi nebude dcerou, ale synem! Jsem v šoku

Má dcera si chce nechat změnit pohlaví

Nikdy bych nevěřila, že tohle někdy řeknu. Moje malá krásná a sladká holčička. S manželem jsme naprosto v šoku, nevíme, co dělat. Dcera je dospělá, bydlí v Praze, ale k nám do Pardubic jezdí pravidelně na víkendy. Tedy jezdila. Nechápeme to ani jeden a nějak stále nevím, jak se s tím smířit. Co jsem udělala špatně? Mohla jsem tomu předejít?

Moje malá holčička

Vždycky jsme měly dobrý vztah, byla to moje malá holčička, i když doby, kdy jsem jí česala dlouhé vlásky a oblékala ji do šatiček jsou dávno pryč. Můj manžel s ní měl také dobrý vztah, jezdili jsme společně na výlety, kino, dovolená u moře, v zimě na lyže. Neměli jsme se špatně, neříkám, že dcera měla všechno, co si zamanula, ale přesto podle mého názoru nestrádala. Přes pubertu se vzhlédla v krátkém sestřihu a sportovnějším stylu, ale respektovala jsem její volbu. Mrzelo mne, že nemůžu mít holčičku, která na sebe oblékne šaty, ale hlavně že byla slušná. Nekouřila, nepila, nebrala drogy. To jsem netušila, co mě čeká.

Mohlo by se vám líbit

Příběh čtenářky: “Mám, ze života peklo. Zničila mi ho tchyně,” svěřila se Aneta. Psycholožka radí, co s tím

Život v Praze

Vystudovala vysokou školu v Praze a rovnou tam i po skončení zůstala. Nedivila jsem se jí, hlavní město nabízelo dost možností. Našla si dobrou práci v marketingu, hodně cestuje a procvičuje jazyky. Užívala si života jako mladá holka a já jsem se smířila i s tím, že občas měla přítele a občas přítelkyni. Manžel to samozřejmě nevěděl, ale to chápu. Jezdila k nám pravidelně, občas my k ní. Já tedy častěji, brala mě do divadla, na koncert vážné hudby a mě se to líbilo. Ale to se teď zhroutilo jako domeček z karet.

Chci být kluk

Před měsícem k nám znovu přijela na víkend a v sobotu večer jsme si, jako vždycky, sedli večer k vínu. A ona nám totálně změnila život. Řekla, že chce být chlap a dokonce už i zahájila nějakou léčbu. Byli jsme oba dva v naprostém šoku, pár minut jsme vůbec nebyli schopní cokoliv říct. Dcera trpělivě vysvětlovala, že se nikdy necítila jako žena, že jí to táhlo ke klukům a jejich stylu života. Manžel se s ní na to konto strašně pohádal a v afektu jí vyhodil z domu. Beze slova se sbalila a ještě v noci odjela. Od té doby mi nebere telefon, nevolá zpátky, nereaguje na SMSky. A já o ní mám strach. Musím vědět, že je moje holčička v pořádku. Chci s ní mluvit a všechno ji rozmluvit. Nemůže si přece takhle zničit život. Proč nám to dělá? Copak jsme se jí málo věnovali? Jsem zralá na zhroucení. Vůbec teď nevím, jak budeme s manželem žít dál. Co jsme udělali špatně?

Svůj příběh do redakce zaslala Dana W.