Přejít k hlavnímu obsahu

Lenka (42): Zblázním se, manželka mého milence je hezčí než já, nevím co dělat

Info ikona
Nevěra

Milenecké vztahy jsou vždy složité. Ne vždy jste naladěni na stejnou vlnu, někdo chce víc než ten druhý. Když se stanovená pravidla poruší, ať už omylem nebo vědomě, nastává problém, který milenci musí řešit. Své o tom ví Lenka, která se nyní potýká s nepříjemnou situací, kterou neví, zda zvládne překonat.

Jsem v mileneckých vztazích poměrně zběhlá. Rozvedla jsem se přes sedmi lety, děti už jsou dospělé a samostatné. Líbí se mi život single ženy, která se nemusí o chlapa starat. Maximálně si s ním užije, ale neuklízí neustále špinavé ponožky nebo dokola nevaří teplou večeři. A tak bydlím sama a když chci, navážu milenecký vztah. V nich jsem naprosto nekompromisní a mám několik pravidel, které hned partnerům sděluji. Mezi jedno z nich patří, že nechci o nich vědět nic osobního, podobně jako jim nic osobního o sobě neříkám já. Prostě bez detailů. Mám zkušenost, že když se v posteli chlap začne vyptávat kde pracuji, co mě baví a podobně, z ničeho nic se objeví před mou kanceláří s lístky na koncert. Takhle moc si chlapa k tělu připustit nechci.

David to má stejně

Párkrát jsem musela někoho pustit k vodě, protože to u nich přerostlo v něco víc, ale před rokem jsem narazila na festivalu na Davida. Byl jiný, vůbec ne úlisný a ani se mi nějak nesnažil dávat najevo, že je ze mě hotový. Možná to se mi líbilo. Pár panáků a slovo dalo slovo. Vyspali jsme se spolu a tím, že nás to bavilo jsme si to párkrát zopakovali. Stal se z toho nějaký zvyk, vídáme se jednou týdně a fakt si to extrémně užijeme. Umí být vášnivý i něžný, občas převezmu kontrolu, plníme si vzájemně postelové představy, kostýmky, spodní prádlo a podobně. Neptá se mě na to, jak se mám, co práce nebo jak se mají rodiče. Neví, že jsem rozvedená, mám dvě děti - dvojčata a podobně. Všechno se zdálo být v pohodě.

Příběh čtenářky: Partner mě opakovaně podvádí, nevím jak dál, svěřila se Dagmar. Psycholožka radí, co s tím

svetzeny.cz

Náhodou jsme se potkali

S partou přátel jsem se chystala na večírek. Koupila jsem si hezké šaty, chtěla jsem, aby mi to slušelo. S přáteli jsme se dobře bavili, víno teklo proudem. Všimla jsem si jedné ženy, vypadala velmi krásně. Dlouhé černé vlasy se jí krásně leskly, byla dokonale nalíčená s tou nejlepší postavou, jakou jsem viděla. Kluci u našeho stolu se za ní neustále otáčeli a slintali. Jaký šok byl, když si sedla asi o šest stolů dál, ke svému partnerovi, kterým byl právě David. Srdce mi vynechalo jeden úder, nemohla jsem se nadechnout. Má vedle sebe tak krásnou manželku a spí se mnou? Proti ní jsem ošklivá, šedá myška, která ji nesahá ani po kotníky. Ten večer jsem odešla brzo domů. Nahrál mi fakt, že jsem jela na služební cestu a pak byla dva týdny nemocná, ale dál už nevím, jak se vymlouvat. Nechci ho vidět, protože nevím, jak se chovat. Neustále na jeho ženu myslím. Možná na ni žárlím? Vůbec nevím, jak se v tom orientovat a chovat. Pokud se nedám dohromady, zblázním se.

Pohled odborníka

Milenecký vztah na povrchní úrovni, kdy nechci nic osobního rozebírat ani o druhém nic vědět, je zdánlivě bezproblémový, a tedy pro oba bezpečný. Hlavním motivem jsou dobrodružství, vášeň a animální sexualita. Žena se jednou týdně odevzdává fantazijní hře, která má svá pravidla a časový limit. V momentu, kdy zahlédne partnerku svého milence, nastává střet s realitou. Hra na schovávanou končí, protože čelí vlastním, rozporuplným emocím. Má v sobě zmatek, přemítá nad tím, že je na rozdíl od jiné ženy šedou myší.  Povrchní vztah se tak nečekaně proměňuje v niterní a velmi citlivou záležitost. Jde o téma vlastní sebehodnoty – kdo vlastně jsem, kdo je ona, proč je druhý se mnou, když může mít jinou, atraktivnější ženu, co pro koho vlastně znamenám?...

Pokud se rozhodnu stýkat se s muži, ale nesdílet nic osobního, je za tím vždy nějaká forma strachu. Ze zklamání, z pocitu, že se kvůli pevnému svazku stanu nesvobodnou, z toho, že mi bude ublíženo.

V nezávazných vztazích je absence vzájemné blízkosti, důvěry, skutečného a pravdivého citu. Proto by ženě pomohlo rozklíčovat podstatu věci. Není to jednoduché, vyžaduje to odvahu a vůli věnovat svůj čas a energii svým emočním traumatům, jít do minulosti, kterou chtěla tato žena opustit. Svým vnitřním zraněním ale nikdo neuteče, je jen otázkou času, kdy se objeví nějaký spouštěč v podobě nějakého člověka nebo situace. „Dát se dohromady a nezbláznit se“ tedy znamená, že upřu svou pozornost na to, co mi přinese vnitřní klid a rovnováhu. Pomoci mi mohou dialogy a metody, které uvolňují a odplavují emocionální stres, a tím proměňují vnitřní svět člověka.

 

Mgr. Charlotte Benátská

terapeutka zaměřená na zlepšení dialogu v partnerském vztahu a uzdravení rodinných vazeb. Věnuje se párové terapii a individuálním konzultacím dospělých a mladistvých.

www.vztahy-komunikace.cz

Zdroj článku