Jeanne de Clisson: Z milující matky a vážené šlechtičny se stala nejděsivější pirátka La Manche

Jeanne de Belleville se narodila kolem roku 1300 do dobře situované, mocné rodiny v Belleville-sur-Vie. O jejím raném dětství toho dobové prameny příliš neprozrazují, protože osud šlechtičen v této době diktovala především dobová politika a nutnost spojovat obrovské majetky. Takže už ve dvanácti letech stála před oltářem s o několik let starším Geoffreyem de Châteaubriant VIII. Z tohoto zcela pragmatického svazku, který ukončila Geoffreyova smrt, vzešly dvě děti. Následovalo druhé, poněkud pochybné manželství, které pro změnu narazilo na politické zájmy rodu de Blois. A nakonec skončilo zásahem samotného papeže, jenž svazek po krátké době jednoduše anuloval.

Třetí pokus ale obrátil její svět naruby, a to v tom nejlepším možném smyslu. Olivier IV. de Clisson byl mimořádně bohatý bretaňský šlechtic, který vlastnil rozsáhlá panství. Vzhledem k tomu, že i Jeanne po svém prvním muži zdědila obrovské pozemky v provincii Poitou, po spojení majetků patřili mezi dobovou elitu. Navzdory tomu, že láska tehdy nebyla u dvora zrovna prioritou, mezi Jeanne a Olivierem vzniklo silné pouto. Měli spolu pět dětí, z nichž jedno se nechvalně proslavilo jako vojenský velitel přezdívaný „Řezník“. Jejich život se zdál být dokonale zajištěný. Rozhodně jim nic nechybělo, tedy až na to, že Evropa tehdy nebyla zrovna klidným místem pro život.

Paranoia, zrada a osudový soudní proces v Paříži

Když se schylovalo ke stoleté válce, v samotné Bretani probíhala nesmírně složitá přetahovaná o moc po smrti vévody Jana III., jenž po sobě nezanechal dědice. Do sporu se dostali Karel z Blois s podporou francouzského krále a Jan z Montfortu, který si na pomoc přizval Angličany. Olivier stál na straně francouzského krále Filipa VI. a podporoval vévodu Karla.

Během jednoho z vojenských střetů u města Vannes v roce 1342 padl Olivier do anglického zajetí. Angličané ho posléze propustili výměnou za zajatého britského hraběte a přidali podezřele nízké výkupné. Zatímco ostatní zajatí francouzští velitelé zůstali v celách, Olivier byl volný. Karel z Blois okamžitě začal pochybovat o Olivierově loajalitě, podezříval ho ze spolčení s nepřítelem a svá obvinění rychle donesl až k uším samotného panovníka. Ten ho v roce 1343 vylákal pod záminkou rytířského turnaje, nechal zatknout a odvézt do Paříže. Tam byl obviněn z velezrady a přes jeho protesty přišel o hlavu. Aby Filip VI. ukázal svou moc, porušil dobová pravidla ohledně nakládání s těly aristokratů a nechal jeho ostatky potupně vystavit u brány v domovském Nantes.

Posedlost krví místo smutku

Poprava milovaného manžela Jeanne naprosto zlomila. Smutek a beznaděj se u ní během několika dnů přetavily do takového hněvu, že by to vyděsilo i ty nejotrlejší žoldnéře. Vzala své dva malé syny a odvedla je přímo k městským branám v Nantes. Zastavila se s nimi přesně tam, kde visela hlava jejich otce. Chtěla, aby ten pohled nikdy nedostali z hlavy.

V ten den přísahala francouzskému králi a Karlovi z Blois smrt. Okamžitě rozprodala velkou část zbylých rodinných statků a za hotovost si pořídila ozbrojenou armádu stovek mužů. Vyrazila na pozemní křížovou výpravu proti francouzské elitě. Začala likvidací hradů a posádek, které patřily královským stoupencům. Když padla pevnost Touffou, ukázalo se, s kým mají vlastně Francouzi tu čest. Jeanne tam totiž nařídila zmasakrovat celou posádku až na jednoho jediného muže. Ten dostal jasný úkol, a to donést králi informaci o tom, kdo to způsobil. A tak se zrodila Bretaňská lvice.

Tragédie na moři a klidný závěr nemilosrdného života

Ani smrt krále Filipa VI. v roce 1350 její zuřivost neutlumila, nenáviděla totiž už celou vládnoucí třídu z principu. Když během střetu s francouzskými silami v roce 1356 přišla o svou vlajkovou loď, spolu s posádkou a dvěma svými syny se ocitla v malém záchranném člunu vydaná na pospas vlnám. Boj o přežití trval dlouhých pět dnů. Jeanne sama údajně nepřetržitě veslovala v naději na záchranu, nicméně kruté podmínky si vybraly tu nejtvrdší daň. Její syn Guillaume podlehl vyčerpání a zemřel jí před očima. Nakonec zbylé trosečníky vylovili spojenci a odvezli je do bezpečí města Morlaix.

Pak už se Jeanne rozhodla, že už bylo krve prolito dost. Odstěhovala se do přístavního Hennebontu v Bretani. Vdala se počtvrté, tentokrát za sira Waltera Bentleyho, vlivného vojenského poradce anglického krále, díky němuž získala titul baronky. Zemřela zcela přirozenou smrtí v roce 1359 na svém sídle.

Děsivější než Havran: Poslední dny Edgara Allana Poea jsou dodnes záhadou