Mučednice Edith Stein byla zatčena přímo v kapli. Řeholnice varovala papeže před nacisty a nebezpečím hrozícím židům, její prohlášení za svatou vzbudilo protesty

Edith Stein se narodila v roce 1891 v Breslau, tehdejším Německu (dnes Wrocław v Polsku), v ortodoxní židovské rodině. V roce 1904 se však rozhodla vzdát své víry a začala se považovat za ateistku. Po nějaké době nastoupila na univerzitu v Göttingenu, kde ji zaujala katolická filozofie a fenomenologie. Právě zde se poprvé setkala s římským katolicismem, který jí byl stále bližší. Během studií se seznámila s filozofem Edmundem Husserlem, jehož poté následovala na univerzitu ve Freiburgu, kde působila jako jeho asistentka.

Varování před osudem Židů v Německu

Roku 1921 se Edith oficiálně obrátila ke katolicismu a podstoupila křest. Opustila svou akademickou kariéru a začala učit na dívčí škole ve Špýru. Ve volném čase se věnovala studiu katolické filozofie a překládala díla Tomáše Akvinského do němčiny. V roce 1932 přijala místo na Pedagogickém institutu, ale kvůli sílícím protižidovským opatřením nacistické vlády musela brzy odejít. V této době napsala dopis papeži Piu XI., ve kterém upozornila na hrozící osud Židů v Německu a naléhavě žádala o jejich ochranu. V roce 1934 vstoupila do karmelitánského kláštera v Kolíně nad Rýnem a přijala řeholní jméno Terezie Benedikta od Kříže, inspirované mystičkou, která pro ni byla velkým vzorem.

Útěk do Nizozemska a deportace do Osvětimi

Přestože se přihlásila ke katolicismu a dávno se nehlásila k ortodoxnímu judaismu, její židovský původ z ní učinil cíl nacistických represí. V roce 1938 proto odešla do karmelitánského kláštera v Nizozemsku, kde měla být v bezpečí. Avšak situace se zhoršila poté, co nizozemští biskupové 26. července 1942 veřejně odsoudili nacistický antisemitismus. Adolf Hitler reagoval na tento čin rozkazem k zatýkání všech neárijských římských katolíků.

Terezie Benedikta byla 2. srpna 1942 zatčena gestapem přímo v klášterní kapli, kde se v tu chvíli nacházela i její sestra Rosa, která rovněž konvertovala a pracovala v klášteře Echt. Při odchodu oslovila svou sestru slovy: „Pojď, jdeme pro naše lidi." Během transportu i krátkého pobytu v koncentračním táboře v Osvětimi se věnovala péči o děti, které byly odloučeny od svých matek, nebo jejichž matky už nebyly schopné se o ně postarat. Přeživší svědčili o její laskavosti a soucitu k ostatním vězňům. Dne 9. srpna 1942 byla spolu se svou sestrou a dalšími vězni usmrcena v plynové komoře. Zahynula společně se stovkami dalších pokřtěných Židů z Nizozemska, jejichž přednostní vyhlazení bylo pomstou za společné veřejné prohlášení nizozemských katolických biskupů a vůdců protestantských církví, kteří v něm odmítli pronásledování Židů a vyzvali věřící k tomu, aby jim pomáhali.

Kontroverze kolem svatořečení

V roce 1998 ji papež Jan Pavel II. prohlásil za svatou. Tento krok však vzbudil nesouhlas některých židovských organizací, které tvrdily, že Edith Stein byla zavražděna kvůli svému židovskému původu, nikoliv pro svou víru. Katolická církev s tímto tvrzením nesouhlasila a argumentovala, že její smrt byla důsledkem jejího náboženského přesvědčení a aktivního postoje církve proti perzekuci Židů.

Je pravděpodobné, že kdyby zůstala židovskou filozofkou Dr. Edith Stein a neemigrovala do karmelitánského řádu, mohla stejně jako mnozí jiní židovští intelektuálové včas opustit Evropu a najít útočiště ve Spojených státech. Nicméně rozhodnutí stát se řeholnicí ji zavázalo k poslušnosti, a proto v Evropě zůstala. Její spisy svědčí o hluboké křesťanské oběti, kterou přinesla nejen pro katolickou církev, ale i pro všechny trpící bez ohledu na jejich víru.