“Vychovala mě babička a teď potřebuje péči. Nevím, co mám dělat,” stojí před těžkým rozhodnutím Lenka

Paní Lenka (41) stojí před nejtěžším rozhodnutím svého života: odejít z práce a starat se o babičku, nebo najmout pečovatelku? Babička jí kdysi zachránila dětství. Teď, když se role obracejí, má Lenka pocit, že stojí mezi dvěma světy. Miluje svou rodinu i svou práci, ale zároveň nechce nechat babičku samotnou. Jak se dá zvládnout péče o člověka, který pro vás znamenal celý svět.

Vychovala mě babička a teď potřebuje péči

Když mi bylo šest, moje mamka mě vysadila u babičky s igelitkou oblečení a zmizela. Bylo jí šestnáct, když mě porodila. Nezvládala školu, práci ani vztahy. Moje babička byla jediná, která mě tehdy přijala, objala a řekla: „Neboj, holčičko, u mě budeš v bezpečí.“ A byla jsem. Vyrůstala jsem v jejím malém bytě, kde voněly buchty a kde se nikdy nekřičelo. Díky ní jsem mohla studovat, mít kamarády, kroužky i jistotu, že po mně někdo doma touží. Když jsem se vdala a měla své děti, babička byla stále mojí oporou. Hlídala, radila, stála při mně. A teď… jako by se to všechno převrátilo. Babička zapomíná. Nejdřív jen drobnosti, klíče, telefon, jména sousedů. Pak začala nechávat puštěný plyn, zapomínat jíst, dokonce jednou zapomněla, že jsme se na návštěvu domluvily. Když jsem ji našla sedět u okna, jak kouká do prázdna a nedokáže si vzpomenout na včerejšek, poprvé mě napadlo, že sama doma už být nemůže.

Já nebo pečovatelka?

Můj partner říká, že přece nemůžu odejít z práce. Máme hypotéku, dvě děti, kroužky, energie, jídlo… já to všechno vím. Jenže jak mám vysvětlit, že moje babička je pro mě víc než jen povinnost? Je to člověk, který mě zachránil. Člověk, díky kterému dnes existuju tam, kde jsem. Jenže zároveň mám velký strach. Jak zvládnu péči o ni, když mám už teď co dělat se svým životem? Jsem schopná ji mýt, přebalovat, dávat léky, hlídat, jestli neupadla? Zvládnu být 24 hodin denně v pohotovosti? A co moje děti? Co partner? Co já? Teď stojím nad šálkem studené kávy a přemýšlím: mám kvůli babičce odejít z práce a převzít péči sama, nebo mám najmout pečovatelku? Cítím vinu, že o tom vůbec uvažuji. A přitom je to možná nejnormálnější otázka na světě: jak mám být dobrým člověkem pro babičku i pro svou vlastní rodinu, aniž bych se ztratila sama sobě?

Odpověď na situaci paní Lenky je inspirována odborníky ze Senior Lifestyle

Paní Lenko,

děkuji, že jste svůj příběh sdílela tak otevřeně. Je z něj cítit obrovská láska, vděčnost i tíha odpovědnosti, kterou nyní nesete. To, že máte pochybnosti, že váháte a hledáte správné řešení, to není selhání. To je známka toho, jak moc vám na vaší babičce záleží. A zároveň i toho, jak moc chcete chránit svou vlastní rodinu a sebe. Chci vám nabídnout několik pohledů a doporučení, která mohou vaším dilematem projít krok za krokem. Vaše babička vám dala jistotu a vy jí nemusíte splácet sebeobětováním. Je pochopitelné, že chcete být babičce nablízku. Ale péče o seniora s výraznými kognitivními potížemi není jen o lásce, je to fyzicky, psychicky i časově velmi náročná práce, kterou jeden člověk mnohdy unese jen za cenu vyčerpání. A vy nesmíte ztratit sama sebe. Babička vás zachránila, a právě proto by si nepřála, abyste se zničila, abyste přišla o své zdraví, rodinu nebo stabilitu.

Péče doma nemusí znamenat, že ji musíte převzít sama. Péče o seniory vždy stojí na více pilířích. Můžete být ten citový, rodinný pilíř a odbornou a každodenní péči může zajistit někdo jiný. To neubírá nic z vaší lásky. Naopak, někdy je to to nejzodpovědnější rozhodnutí. Zvažte například domácí pečovatelku na několik hodin denně, odlehčovací službu a babička může docházet nebo být na několik dní měsíčně v centru, kde je o ni postaráno, osobní asistenci, denní stacionář, který poskytuje dohled, jídlo, terapii a bezpečí. Vy byste pak nebyla 24 hodin denně v pohotovosti, měla byste prostor být i mámou, partnerkou, pracující ženou… a zároveň vnučkou, která může být s babičkou kvalitně, ne vyčerpaně.

Udělejte si realistický obraz péče. Je dobré velmi upřímně zhodnotit co babička zvládá sama, co už ne, jak rychle potíže postupují, jaké jsou vaše časové a finanční možnosti, kdo další v rodině může pomoci. Někdy rodina pochopí rozsah situace až tehdy, když si to všichni sednou a sepíší konkrétní úkoly. Může to pomoci i v komunikaci s partnerem, aby viděl, že nejde jen o „hlídání“, ale o péči ve smyslu zdravotního dohledu, hygieny, bezpečnosti. Pocit viny je běžný, ale není to dobrý rádce. To, že o možnosti nové pečovatelky uvažujete, neznamená, že zrazujete babičku. Znamená to, že hledáte nejlepší možné řešení pro všechny. Péče o seniora s demencí dokáže jednoho člověka zcela psychicky i fyzicky vyčerpat a k ničemu nepovede, pokud byste sama onemocněla, ztratila práci, vyhořela nebo se zhroutil váš vztah. Péče by nikdy neměla stát na tom, že se obětujete. Má stát na kombinaci lásky, kompetence a podpory.

Jak se má paní Lenka zachovat? Stojí před obtížnou volbou, co zvolit? Jak byste se rozhodovali vy? Přečtěte si také příběh paní Anny, která má pocit, že její dcera na ní mluví jako na dítě.