“Promiň brácho, ale musíš si najít pečovatelku, chci zpět svůj život,” píše Tereza dopis svému bratrovi

Slečna Tereza byla do dvaadvaceti pohodová holka, která cestovala, milovala zahraniční dovolené, dokonce si během studia v létě přivydělávala jako delegátka cestovních kanceláří. Toužila pracovat v cestovní kanceláři, kde by mohla cestovatelům zprostředkovávat zážitky, ukazovat jim dech beroucí památky v Řecku, které si zamilovala. Osud jí však do cesty přihrál děsivou nehodu, kterou její bratr zázrakem přežil. Zůstal však na vozíčku a bylo potřeba se o něj postarat.

To Tereza velmi ráda dělala, jenže pak nastal čas, kdy toho bylo už moc. Proto se rozhodla napsat bratrovi dopis.

Brácho,

pokud můžeš, promiň mi. Musíš si najít pečovatelku nebo se o sebe postarat sám. Já už to dál nezvládnu. Nemůžu. Obětovala jsem ti třináct let života. Myslím, že je to až moc. Musíš se naučit být soběstačný a nechat druhé, aby ti pomáhali. Vím, že ta nehoda nebyla tvoje vina, že to do tvého auta napálil opilý řidič, který vyvázl jen s pár modřinami, ale to není důvod k tomu, aby ses utápěl v sebelítosti, navíc takovou nekonečnou dobu. I na vozíčku se dá žít, a dokonce poměrně slušně, pokud je vůle a naděje. A pokud ty sám budeš chtít. Přišla jsem na to, že ti to jako rodina až moc „odlehčujeme“, a tím ti vlastně znemožňujeme, aby ses postaral sám o sebe.

Mohlo by se vám líbit

“Matka má raději sestru než mě, nevím jak to změnit,” pláče Martina

Nežiju, přežívám

Po dlouhé době v nemocnici, sadě operací a pobytech v sanatoriu, ses dostal konečně domů. A já se přirozeně k tobě nastěhovala a starala se o tebe. Nebyl jsi na tom dobře a chtěla jsem ti být nablízku a pomoct ti. Nemyslela jsem si ale, že to bude na tak dlouhou dobu. Že to bude třináct let. Všichni si žijí svůj život - máma i táta, ale já ne. Měla jsem chodit s kamarádkami do klubů a barů, poznávat nové přátelé, muže a mít konečně vztah a užívat si. Najít si partnera a spolu s ním založit rodinu. Místo toho jsem pečovala o tebe. 

Pochop mě

Nestěžuju si, chtěla jsem ti pomoct. Na začátku. Teď však musím udělat rázné řešení. Krok, který se nebude líbit snad nikomu v mém okolí. Ale musí se o tebe starat někdo jiný. Máma, táta nebo třeba pečovatelka. Já chci žít svůj život a chci být šťastná. Našla jsem si práci v cestovní kanceláři a za tři měsíce odjíždím do Řecka, kde budu mít zase, po spoustě let, své turnusy lidí, které provedu starobylými hradbami a místy, která mám tak ráda. 

Mohlo by se vám líbit

"Má jediná sestřičko, kde jsi," píše dopis své sestře Antonie. Její nejbližší bytost jí vzal silný nepřítel

Více soběstačný

Kamarádi mě na to upozorňovali roky, ale já to neviděla. Nebo vidět nechtěla. Musíš být víc samostatný. Jsi odkázaný zcela na mou péči, ale rozsah tvého postižení není tak velký, abys třeba nemohl bydlet sám, vařit si, pracovat a podobně. Je to důležité i pro tvé sebevědomí. Prosím, nezlob se na mě, že budu žít svůj život. Ty bys ho měl žít taky.

Tereza

Rozhodla se slečna Tereza správně? Má si jít za svým vlastním štěstím a žít svůj život, který dala na tolik let k ledu? Nebo naopak má obětovat svůj život a starat se o bratra, který je na vozíčku? Jak byste si vybrali vy?

Přečtěte si také příběh pana Lukáše, který nechápe, jak se jeho žena mohla tolik změnit. Momentálně propadla ezo tematice a utápí v ní velkou část rodinných financí.