“Milá Marcelo, už ti nemůžu pomáhat, mám svou rodinu a svůj život,” píše smutně Markéta

Paní Markéta (43) má jednu sestru, která od ní neustále chce pomoc. Jinak totiž nezavolá, nenapíše, vůbec ji nekontaktuje. Nezeptá se, jak se její sestra má, co v práci nebo jak se jí vlastně daří. Volá nebo píše jen s prosbou, jako je hlídání dětí, půjčení peněz, auta, chaty a podobně. Žádná péče a starost, pouze požadavky. Paní Markéta už toho má dost. I proto se rozhodla napsat sestře dopis.

Už ti nemůžu pomáhat, mám svou rodinu a svůj život

Milá Marcelo,

vždycky jsem doufala, že jednou přijde chvíle, kdy si všimneš sama, kdy se zastavíš a zeptáš se mě, jak se mám. Ale ta chvíle nikdy nepřišla. A tak to musím napsat já. Marcelo… proč jsem ti dobrá jen tehdy, když něco potřebuješ? Když potřebuješ pohlídat rozjívené děti, když nemáš na nájem, když chceš půjčit auto, když se ti hodí moje chata, moje peníze, můj čas. Vždycky se ozveš přesně ve chvíli, kdy se ti to hodí. A já jsem pokaždé běžela. Pokaždé jsem odkládala svoje věci, svoje starosti, svůj život, protože jsem si říkala: Je to moje sestra. Musím tu být. Jenže víš co? Když jsem jednou něco potřebovala já, nikde jsi nebyla.

Nikdy ses nezeptala, jak se cítím. Když mi bylo těžko, byla jsi potichu nebo jsi změnila téma. Když jsem byla nemocná, neozvala ses. Když jsem ti řekla, že mám starosti, odpověděla jsi, že „máš svých dost“. Vždycky jsem měla pocit, že moje emoce, moje problémy a můj život jsou pro tebe vedlejší. Že já tu jsem od toho, abych tě držela nad vodou, ale ty mě neudržíš ani za ruku. Už nemůžu být jen záchranný člun, který vytáhneš z garáže, když se ti rozbouří voda. Už nemůžu být náhradní kapacita, kterou oslovíš jen tehdy, když ti zrovna nikdo jiný nezvedá telefon. Já mám taky svůj život. Svoje potřeby. Svoje pocity. A hlavně, mám svoje limity. A těch jsem právě dosáhla.

Nemůžu ti už pomáhat

Marcelo, mám tě pořád ráda, ale nechci takhle dál. Nechci sesterský vztah, ve kterém jsem jen zdroj služeb. Nechci být součástí scénáře, kde ty bereš a já dávám, protože „Markéta to zvládne“. Odteď už ti pomáhat nebudu. Ne proto, že bych ti přála něco zlého, ale proto, že už víc nemám z čeho dávat. A hlavně proto, že pomoc má mít smysl jen tehdy, když je vzájemná. A tady není. Nechci se hádat a nechci ti ubližovat. Jen ti chci dát na vědomí, že končím s rolí, kterou sis pro mě napsala. Pokud chceš být moje sestra, tak jako rovnocenná sestra. Ne jako někdo, kdo si mě připomene jen ve chvíli, kdy mám po ruce peněženku, auto nebo volný čas. Jestli o mě stojíš i jindy, budeš to muset ukázat. Jestli ne, tak aspoň bude jasno.

Tvoje sestra Markéta

Nejlepší komentář k situaci paní Markéty mají odborníci na portále Our Mental Health

Sourozenecké vztahy mohou být složité a rozmanité, často plné kamarádství i konfliktů. Někdy se sourozenci mohou uchýlit k manipulativnímu chování , jako je používání pocitu viny k ovlivňování rozhodnutí a činů. Pochopení toho, zda a kdy k této manipulaci dochází, může jednotlivcům pomoci chránit jejich autonomii a udržovat si zdravé hranice. Rozpoznání jemných známek kontroly založené na vině je nezbytné pro podporu vyváženého a respektujícího vztahu.

Běžnou taktikou, kterou sourozenci mohou používat k ovládání rozhodnutí, je používání emocionálně manipulativních frází. „Kdybys mě miloval, miloval bys...“ je klíčová fráze, kterou často slýcháme. Toto prohlášení využívá lásku a loajalitu k tomu, aby někoho donutilo jednat proti jeho vlastním přáním. Tyto fráze vytvářejí pocit viny a povinnosti. Běžnou taktikou, kterou toxičtí sourozenci používají, je obviňování ostatních za své vlastní neštěstí. Mohou říkat věci jako: „Kdybys tohle udělal ty, byl bych šťastnější,“ nebo „Ty jsi důvod, proč jsem nešťastný." Ve vašem případě se ale jedná o jednostranné využívání vaší dobroty a snahy vaší sestrou.

Musíte si s ní promluvit. Napsala jsem jí dopis, takže si s ní dohodněte schůzku, ideálně běžte na kafe nebo někam, kam spolu chodíte. Bude to lepší než doma. Po tomto dopise bude už sestra vědět, co může čekat. Připravte se na to, že se jí váš názor a vaše stanovisko líbit nebudou, ale bude je muset respektovat. Vysvětlete jí ještě jednou, proč se cítíte špatně a že i vám by někdy pomohla pomocná ruka a zastání od ní. nejste to jen vy, kdo musí pomáhat. Sesterství by mělo být opravdu rovnocenné. A věříme, že to společně dokážete. 

Dělá paní Markéta správnou věc, když se staví sama za sebe a svou rodinu? Odmítat sestře neustále pomáhat je správné? Co byste dělali vy? Přečtěte si také příběh paní Nataši, která si splnila pracovní sen, ale manželovi se to nelíbí.