“Odešla jsem z korporátu a začala dělat to, co mě baví. Můj manžel se za mě stydí,” je smutná Nataša

Paní Nataša (43) roky pracovala v korporátu. Propracovala se na vedoucí pozici a měla slušné finanční zázemí, dobrou a stabilní práci. Nicméně nebylo to něco, co by dělala ráda. Snila vždy o tom, že bude péct dorty. Dělala to ve volných chvílích. Pak si splnila svůj sen a otevřela cukrárnu. Jenže její manžel to nenese dobře, stydí se za to, že je jen “obyčejná cukrářka” místo manažerky.

Odešla jsem z korporátu a začala dělat něco, co mě baví

V korporátu jsem pracovala skoro dvacet let. Postupně jsem se vypracovala na vedoucí pozici, měla jsem plat, o kterém se mnohým ani nesní, služební auto, dovolené. Na papíře to vypadalo perfektně. Ale uvnitř mě něco chybělo. Každé ráno jsem vstávala s pocitem tíhy. Porady, cíle, čísla, tlak, e-maily i práce po nocích. Ztrácela jsem chuť, energii, smysl. Jen jedno mě drželo nad vodou, pečení. Vždycky mě bavilo. Dorty jsem dělala pro známé, pro radost, pro klid duše. Můj manžel se tomu usmíval: „Aspoň si něco přivyděláš,“ říkal.

Můj manžel se za mě stydí

Jenže po čtyřicítce se něco zlomilo. Uvědomila jsem si, že už nechci čekat na víkendy, abych mohla dělat, co mám ráda. Chtěla jsem to dělat pořád. Rozhodla jsem se a manžel to nikdy nepochopil. Jednoho dne jsem prostě dala výpověď. Kolegové si klepali na čelo, manžel mlčel. „Ty to nemyslíš vážně,“ řekl nakonec. Myslela jsem. Začala jsem péct na zakázku.

Plním si svůj sen

Pronajala si malé prostory, kde voněla čokoláda a káva. Zpočátku to bylo těžké, žádný jistý plat, žádná kancelář, jen já, trouba a spousta práce. Ale poprvé po letech jsem se těšila do „práce“. Lidé začali chodit, chutnalo jim. Objednávky přibývaly. Po roce jsem otevřela malou kavárnu. Všechno to bylo skromné, ale moje. Moje dorty, moje místo, moje rozhodnutí. Jenže doma to tak jednoduché nebylo. Pro něj jsem přestala být někdo. Můj manžel se se změnou nikdy nesmířil. „Dřív jsi byla někdo,“ říká mi často. „Teď jsi obyčejná cukrářka.“

Snažím se mu vysvětlit, že jsem spokojená, že mě to naplňuje, ale on jen kroutí hlavou. „Zničila sis kariéru,“ opakuje. „Měla jsi na víc.“ Jenže co je víc? Titul na vizitce? Nebo ten pocit, když se někdo zakousne do tvého dortu a usměje se? Když děláš něco, co tě těší, i když ti zůstane mouka na rukách a ne parfém na zápěstí? Někdy mám pocit, že se za mě stydí. Že když se ho někdo zeptá, čím jsem, raději změní téma. A to bolí. Protože já jsem konečně našla sebe. A on mě v tu chvíli ztratil.

Nejlepší komentář k situaci paní Nataši má Susan Winter, expertka na partnerské vztahy

Existuje řada důvodů, proč se váš partner může snažit bránit vašemu úspěchu. Váš partner by vám mohl závidět vaše úspěchy a mohl by být nejistý, soutěživý nebo prostě méně ambiciózní. Můžete být se svým partnerem roky a neuvidíte, že se to děje, dokud vaše sny nebudou vyšší. A dokud si je nezačnete plnit, což jste právě udělala. A ano, právě na vašem vztahu se to projevilo, protože váš manžel chtěl mít evidentně ženu na vysoké pozici, bez ohledu na vaši osobní spokojenost. A to je špatně. Je to váš život a vy si plníte sen, on vám v tom pomáhat finančně nemusí. Měl by vás ale podporovat alespoŇ psychicky, ne vás shazovat za to, že děláte, co vás baví, byť je to méně prestižní.

Může se to projevit později ve vašem vztahu. Bez ohledu na to je důležité, abyste o tom s partnerem mluvili. Použijte jasné příklady toho, co váš partner udělal, co vás zranilo, jak vás nepodpořil, jak vaši vášeň shazuje. Například vás partner nutí pochybovat o vašich schopnostech, stěžovat si na to, že vám práce brání v práci, nebo projevovat pasivně-agresivní chování? To vše jsou známky toho, že vás váš partner může brzdit v kariéře. Ale vy jste jeho peníze nepotřebovala. Řekněte mu, prosím, jak moc je to pro vás důležité.

Jak se má paní Nataša vypořádat s tím, že její manžel by ji raději vidět v práci, která je “reprezentativní”, ale nebaví ji? Co má dělat? Přečtěte si také příběh paní Vlasty, která synovi nabídla bydlení, ale netušila, co to vše způsobí.