“Už mě nebaví poslouchat, že 'z buchet se žít nedá'. Chci si konečně splnit sen a začít péct naplno,” popisuje Erika svůj příběh

Paní Erika dlouho nevěděla, čím vlastně chce být. Nebavila ji matika, nebyla dobrá v kreslení ani v češtině. Co jí skutečně bavilo, bylo pečení. A to se ve škole neučí. Mamince odmalička asistovala v kuchyni a sama později zkoušela nové recepty. Tento svůj koníček uplatňovala na své rodině, pekla jim ráda a pořád. Svůj koníček rozjela naplno až s příchodem dětí. Začala péct dorty pro rodinu i přátelé. Zjistila, že je v tom dobrá a chce si otevřít cukrárnu, kde bude péct na zakázku. Její manžel to však nechce.

Už mě nebaví poslouchat, že 'z buchet se žít nedá'

Peču skoro celý život. Vážně. Už jako holka jsem trávila víkendy u trouby s mámou a pak sama zkoušela nové recepty, místo abych šla s holkama ven. Když se mi narodila dcera, byl to vlastně návrat do sladkého dětství – jenže tentokrát jsem pekla pro ni. A pro své kamarádky. A pak pro jejich kamarádky. Ani jsem si nevšimla, kdy přesně se to z koníčku stalo druhým zaměstnáním. Začalo to narozeninovými dorty, pak svatebními dezerty, vánočními koláčky. A dneska mám každý týden několik objednávek. Musím ale bohužel většinu odmítat, protože to zkrátka nejde skloubit s mojí prací v kanceláři a taky kuchyň doma není nafukovací. Práce v kanceláři mě už roky nebaví. Přiznávám to nerada, ale těším se každé ráno spíš na to, co večer upeču, než na to, co mě čeká v práci.

Manžel mi to nechce dovolit

Za poslední dva roky jsem si potají šetřila. Z každého dortu jsem si něco odložila bokem i z výplaty v práci, bez řečí, bez plánování. A teď mám naspořeno tolik, že bych si mohla vzít jen menší půjčku a pronajmout malou provozovnu. Tím pádem to rozjet naplno. Mám už i logo, návrh webu, známou fotografku, co mi nafotí dezerty. Mám chuť, obrovskou energii i klienty, kteří se mě sami ptají, kdy konečně začnu péct „doopravdy“. Za pár buchet ti nikdo nebude platit tolik, abys to uživila řekl mi manžel nedávno u večeře. A já jen seděla a nevěděla, co na to říct. Věděl vůbec, kolik jsem si přivydělala jen za poslední měsíc? Kolik lidí odmítám, protože už to fyzicky a kapacitně nezvládnu? Kolik nocí peču do jedné ráno, jen abych stihla zakázky pro kamarádky jejich kamarádek? On to pořád vidí jako „takové domácí pečení“, jenže já vím, že bych si vydělala víc než teď v práci. A navíc by mě to konečně naplňovalo. Nechci se do důchodu trápit v kanclu, jen abych splnila něčí představy o „normálním“ zaměstnání. Chci být šéfová sama sobě, dělat něco krásného a voňavého. A vím, že na to mám. Jen si teď nejsem jistá – jít proti manželově vůli? Nebo se dál držet při zemi a pečení si nechat jako vedlejšák, který mě ale stejně jednou vyčerpá?

Věděl vůbec, kolik jsem si přivydělala jen za poslední měsíc? Kolik lidí odmítám, protože už to fyzicky a kapacitně nezvládnu? Kolik nocí peču do jedné ráno, jen abych stihla zakázky pro kamarádky jejich kamarádek? On to pořád vidí jako „takové domácí pečení“, jenže já vím, že bych si vydělala víc než teď v práci. A navíc by mě to konečně naplňovalo. Nechci se do důchodu trápit v kanclu, jen abych splnila něčí představy o „normálním“ zaměstnání. Chci být šéfová sama sobě, dělat něco krásného a voňavého. A vím, že na to mám. Jen si teď nejsem jistá, zda mám jít proti manželově vůli? Nebo se dál držet při zemi a pečení si nechat jako vedlejšák, který mě ale stejně jednou vyčerpá?

K situaci paní Eriky se vyjadřuje life koučka Jiřina Koblochová

Když vás partner/partnerka nepodporuje, je snadné začít pochybovat o sobě a svých rozhodnutích. Tito nepodporující manželé/manželky dělají sarkastické poznámky, ztěžují vám vaši práci a šlapou po vašich snech. Dělají zkrátka věci, které oslabují vaše sebevědomí a vyvolávají ve váš pocit méněcennosti. Myslíte si, upřímně, že takto by mělo fungující manželství nebo partnerství vypadat? Že vám manžel není ani v nejmenším oporou, naopak vaše koníčky a vaši lásku shazuje? I když nedoporučuji nikdy plošný návrh na „rozvod“, doporučuji těmto lidem, jako jste vy, aby si se svým partnerem důkladně promluvili a dali mu najevo, že nebudete tolerovat nic, co by poškodilo vaše myšlení a motivaci. Moje další rada je, abyste se nevzdávala a začala vydělávat peníze tím, co milujete a co vás baví.

Chodit do práce, která vás unavuje, netěší a už roky spíše trápí, je na nic. Udělejte, co chcete. Navíc sama říkáte, že máte našetřeno, jděte za svým snem. Nepotřebujete, aby vás manžel živil, sama říkáte, že váš koníček si na vás vydělá. Navíc podle mých zkušeností, jakmile manžel/ka vidí, že se na víš společný bankovní účet díky nové práci hrnou peníze, je mnohem pravděpodobnější, že vás podpoří. Co je ale podle mě daleko nejhorší, je vaše postavení ve vašem manželství. Nechápu, proč vás manžel nepodpoří, copak mu nezáleží na tom, co vás baví a nebaví? Asi bych se pokusila zaměřit se i šířeji na problémy vašeho manželství. Definujte je, sedněte si spolu, řekněte muži, co vás baví, a co naopak ne. A vaši budoucnost společně vyřešte.

Má se paní Erika vrhnout do svého snu? Začít podnikat, i když to její manžel zpochybňuje a má sarkastické poznámky? Co byste dělali na jejím místě vy? Přečtěte si také příběh paní Ivy jejíž rodina si adoptovala osamělého souseda.