„Můj muž mi zakazuje pracovat, prý mám být doma a starat se o něj,“ je smutná Sára

Paní Sára (42 let) je vdaná dlouho. S manželem se znají prakticky od dětství, minimálně o sobě vědí celý život, co si paní Sára pmatuje, jsou stejně staří. Když se později dali dohromady a vzali, domluvili se. Chtějí děti, rodinu. A tak paní Sára zůstala doma. Její manžel vydělával slušně, nebyl to problém. Když byly děti malé, bylo to fajn, měla pořád nějaký program, bylo to jednodušší. Jenže teď se situace změnila, děti vyrostly, jsou samostatné a paní Sára chce zase mezi lidi a do práce. Jenže manžel má jiný názor.

Můj muž mi zakazuje pracovat, prý mám být doma a starat se o něj

Můj muž zastává názor, že ženská patří do domácnosti. Já se ale cítím jako služka. Nemám vlastní příjem, nemám prostor pro sebe, jen servisuju jeho potřeby. Děti už jsou velké a samostatné, a já toužím jít do nějaké práce, mezi lidi, realizovat se. Jenže on tvrdí, že mou povinností je být doma. Když jsem se před lety vdávala, byla jsem smířená s tím, že první roky budu doma s dětmi. Měla jsem pocit, že je to přirozené, že chci být máma naplno. Ale dnes už jsou děti dospívající, mají svůj program a já se cítím zbytečná.

Mohlo by se vám líbit

“Pracuji, starám se o děti, domácnost i rodiče. Moje sestra si jen užívá pohodlí a nechce nic dělat,” zlobí se Lída

Manžel ale nechce nic měnit. Podle něj je role jasná: já jsem žena, tedy starám se o domácnost a o něj. On je muž, ten vydělává. Nikdy si po sobě ani neodnese talíř do kuchyně, nikdy si neuvaří kávu, nikdy nezapne pračku. Když se o tom zmíním, jen mávne rukou: „To jsou ženské věci, to dělat nebudu.“ Někdy mám pocit, že jsem spíš hospodyně než partnerka, než jeho manželka. Že můj život se smrskl na praní, žehlení, vaření, úklid. Místo toho, abych se pokusila vybudovat svou kariéru, abych přinášela domů i vlastní peníze, abych se realizovala, jsem pořád v roli té, která obsluhuje a neustále čeká, až se manžel vrátí z práce. Už mě to ubíjí. Nejsem ještě tak stará, mohu opravdu začít od znovu a moc bych si to přála.  

Chci se cítit sebevědomá a potřebná

Poslední roky cítím, že uvnitř ve mně něco dusí. Že kdybych měla práci, byla bych spokojenější, sebevědomější, svobodnější. Chtěla bych vstávat s vědomím, že mám vlastní úkoly, že mě někde čekají lidé, kteří mě potřebují. Že když si něco koupím, zaplatím to ze svého. Jenže když o tom promluvím doma, můj manžel se urazí. Tvrdí, že není důvod, abych pracovala: „Já přece vydělám dost. Tvoje práce je doma. Ty se máš starat, já mám vydělávat.“

Mohlo by se vám líbit

„V mládí jsem děti nechtěla. Teď jsem stará a lituji toho,” rekapituluje smutně svůj život Alžběta

Když odporuji, připomene mi, že děti potřebují servis, přitom ony už tráví většinu času mimo domov. Mají koníčky, přátelé a chtějí se logicky samy realizovat. Vím, že to není o dětech, ale o něm. O jeho potřebě mít doma pohodlí a obsluhu. Jenže já nejsem jeho služka, nechci jen posluhovat a čekat, až přijde domů a třeba mě milostivě někam vezme. Nebo mi řekne, že mám uvařit to či ono. Poraďte mi, prosím, co mám dělat a jak manžele v klidu přesvědčit?

K situaci paní Sáry se vyjadřuje vztahová poradkyně Nancy Wolkerová 

Ve vztazích se formuje často přehlížené, ale hluboce zakořeněné očekávání toho, co jsou mužské, a co ženské role v manželství. Od mužů se očekává, že budou v průběhu času vytvářet svou hodnotu, zatímco od většiny žen se očekává, že si tu svou zachovají. Jenže to jsou poněkud staré a dávno neplatící principy! Podívejte se jen všude kolem sebe! Tato stará a nepříliš chytrá dynamika vytváří implicitní dvojí metr, který vyvíjí nepřiměřený tlak na obě pohlaví, i když různými způsoby.

Mohlo by se vám líbit

“Pracuji jako pokojská a mému muži se to nelíbí,” píše Denisa. V práci je spokojená, ale pro něj to není reprezentativní. Má ji za služku

Muži jsou od útlého věku socializováni k přesvědčení, že jejich hodnota je něco, co si musí vybudovat prostřednictvím úspěchů, statusu a finančního zabezpečení. Na rozdíl od žen, které jsou často ceněny pro své mládí a krásu, jsou muži v mladších letech zřídka považováni za „žádoucí“, pokud již nenahromadili zdroje, moc nebo společenský vliv. Toto očekávání nutí muže usilovat o uznání prostřednictvím vnějších úspěchů po celý život. Jenže vaše děti jsou už velké. Vy jste splnila to, co jste řekla, že budete doma po určitou nutnou dobu. A je to dobře. Už dávno jste se měla do práce vrátit! Promluvte si s mužem, popřípadě jděte společně někam do poradny. Je možné, že váš manžel je v zajetí stereotypního vzorce a bude nejlepší, když mu někdo, já doporučuji muže, vysvětlí, že doba se dávno změnila. I vy máte právo splnit si svůj sen. Nemusíte jen sedět doma, zejména když vaše děti už vaši dennodenní pomoc nepotřebují. Vysvětlete svému muži, že do práce půjdete. On vás nemůže nutit, abyste ddělala to, co nechcete.

Jak se má paní Sára zachovat? Jak si prosadit svou touhu pracovat a být schopna přinést něco společnosti? Jak situaci vyřešit? Přečtěte si také příběh paní Terezy, která si vzala manipulativního narcistu.

Galerie: „Můj muž mi zakazuje pracovat, prý mám být doma a starat se o něj,“ je smutná Sára

3 fotky 4 fotky