“Pracuji, starám se o děti, domácnost i rodiče. Moje sestra si jen užívá pohodlí a nechce nic dělat,” zlobí se Lída

Paní Lída (44 let) je starší než její sestra. Když se narodila, byla už Lída v pubertě. Klasický sesterský vztah spolu nikdy moc neměly, protože rozdíl třináct let je znát. Obě vyrostly, paní Lída se vdala, odešla z domu. Její sestra u rodičů zůstává dál. Je jí přes třicet, nemá práci, ani žádnou nehledá. U rodičů jí je dobře, nic neplatí, nestará se, má uvařeno, vypráno, uklizeno. Vytáhne z rodičů peníze nebo jde občas na brigádu. Nic jí k životu nechybí.

Pracuji, starám se o děti, domácnost i rodiče. Moje sestra si jen užívá pohodlí

V době, kdy já už dávno budovala rodinu, ona ještě dospávala školní večírky. Říkala jsem si, že až doroste, zklidní se a přijde taky ta zodpovědnost. Jenže ona o to zjevně vůbec nestojí. Zatímco já jsem už skoro dvacet let v pracovním procesu, vychovávám dvě děti, vedu domácnost a snažím se pomáhat stárnoucím rodičům, Jitka pořád bydlí u nich doma. Práci nikdy neměla, kromě nějakých občasných brigád, co si chytne jednou za čas, když se jí zachce. Jinak žije z toho, co jí dají naši. A ti, i když brblají, jí to pořád umožňují.

Nejde o to, že by nemohla pracovat. Je zdravá, vzdělaná, schopná. Ale nechce. Říká, že práce ji omezuje, že ji stresuje už jen představa pravidelného režimu a povinností. A že doma je jí nejlíp, má tam klid, může si dělat, co chce, nikdo na ni neřve, nikdo jí nic nenařizuje. Když má chuť, jde si zacvičit, pustí si seriál, nebo si zajde na kafe s kamarádkou. A když peníze dojdou? Vytáhne je z rodičů.

Rodiče nezvládají

Nechápe, proč si já všechno tak komplikují, proč lítám mezi prací, školou dětí, nákupem, domácností a večer ještě s mamkou řeším, jak zaplatit zálohy na energie. „To sis vybrala sama,“ řekne mi s klidem v hlase a nalije si další kafe. Rodiče jsou unavení, ale nedokážou ji odstřihnout. Naši jsou už v důchodu. Táta má zdravotní problémy, máma pomalu nezvládá ani domácí práce. S mým manželem se snažíme jim pomáhat, zajistit jim nákupy, občas přispějeme na opravy nebo léky. Jitka? Ta se tváří, že se jí to netýká. Občas vezme mámě tašku z obchodu, ale to je tak všechno.

Když se jí zeptám, proč taky nepřiloží ruku k dílu nebo nepřinese do domácnosti aspoň nějaké peníze, má na všechno odpověď. Prý jí nikdo nebude říkat, co má dělat, a že rodiče přece vědí, že je s nimi ráda. A víte, co je nejhorší? Oni jí to tolerují. Už tolikrát jsem s nimi o tom mluvila, ale máma mi vždycky jen tiše řekne: „Ona je prostě jiná, Lído…“ A táta, i když je naštvaný, nikdy neudělá rázný krok. Asi se bojí, že kdyby ji vyhodili, opravdu by se o sebe nepostarala. Jenže takhle se nikdy ani nebude muset snažit.

Nejlepší odpověď na situaci paní Lídy má doktorka April Brewer, pro magazín Better Help

Někteří rodiče mohou pokračovat ve výchově svých dětí i v dospělosti. Ono totiž přestat tolerovat nezdravé chování dospělých dětí může být náročné, zvláště když své dítě milujete a staráte se o něj. Bydlí s vámi doma, nebo jim dokonce i po dosažení věku 25 let hradíte životní náklady, jako jsou telefonní účty, splátky za auto nebo zdravotní pojištění. Pro rodiče je velmi často zcela běžné, že chtějí pro své děti po celý jejich život jen to nejlepší. Ale pak by měli měřit oběma dětem stejným metrem. Někteří rodiče se obávají, že se jejich děti nejsou schopné vydat svou vlastní cestou, a chtějí je ochránit před těžkostmi bez ohledu na věk. A to je, zdá se, i případ vaší sestry, paní Lído. Ta však rodiče jen využívá jako mama hotel, ze jterého se jí nechce odejít. Vy ale nejste ta, kdo to může změnit. To jsou jen vaši rodiče.

Zkuste si s nimi promluvit, abyste zjistila jak to vidí. Může být pro ně možná náročné přijmout, že vaše sestra by si také sama rozhodovala o všem, navíc když jsou přesvědčeni, že by to asi nezvládla. Nebo nechtějí, aby dělala životní volby a rozhodnutí bez jejich vedení? Těžko říct. Možná budete mít problém se s tím smířit, ale rodiče musejí přestat vaší dceru protěžovat, zejména když u nich bydlí zadarmo. Někteří rodiče se mohou potýkat s vědomím, že jejich děti se mohou nevyhnutelně potýkat s problémy, které nelze zvládnout. V reakci na to mohou dítěti nabídnout podporu a péči. Zároveň však mohou zabránit tomu, aby se z dítěte stal zodpovědný dospělý, odolný a samostatně zvládající výzvy. A to je možná případ vaší sestry a vaši ch rodičů.

Jak se má paní Lída k situaci postavit? Má ji řešit za rodiče, kteří už pomalu nemohou? Má sestře dát jasně najevo, že se musí začít starat sama o sebe? Jak byste situaci řešili vy? Přečtěte si také příběh paní Ely, která je v práci zvyklá rozdávat úkoly, no doma poslouchá na slovo.