"Na stará kolena mám milence, který se chce rozvést, ale s jednou podmínkou. Já nevím, zda ji dokážu splnit," tápe Marika. Děti musejí být velké

Mám milence. Asi se to v životě stane mnoha lidem, neznám okolo sebe snad nikoho, kdo by někdy ve vztahu „neuklouznul“. Problém asi je, že to není jen uklouznutí. Známe se delší dobu, asi osm let. Začali jsme si spolu na vánočním večírku, klasické klišé. Je to obchodní zástupce, který nám do firmy dodává kancelářské potřeby. Byla jsem v náladě, po dlouhé době večer venku, tak se to v mé kanceláři stalo. Myslela jsem, že tím to skončí. Neskončilo.

Už tři roky vztahu... A nic!

Náš milenecký vztah trvá něco přes tři roky. Na začátku to bylo občasné povyražení z kopýtka, ale poslední dva roky je to intenzivnější. V mnoha věcech si rozumíme, řekla bych, že se i milujeme, protože si to pravidelně říkáme. Máme stejné koníčky, chodíme do divadla, na koncerty, aktivně sportujeme. Trávíme spolu dost volného času, nemám pocit, že je to jen tehdy, kdy on chce. Jeli jsme spolu lyžovat, na dovolenou k moři. Když jede na služební cestu on, bere mě s sebou a naopak, když jedu já, jede obvykle se mnou.

Mohlo by se vám líbit

“Bořku, nevím, co se ti stalo, ale já nechci nic nového zkoušet,” píše vyděšeně a zaskočeně paní Magda. Manžel chce v ložnici zvláštní inovace

Jeho žena je chladná v posteli

Je tedy starší než já, o pět let a se svou manželkou je 25 let. Mají celkem tři děti a dvě z nich jsou ještě menší (12 a 14 let). S manželkou si nerozumí, taková ta klasika. Doma jim to neklape, jeho žena nemá zájem o milostný život, on je poměrně při chuti, takže mu nestačilo skončil v posteli jednou za tři měsíce. Postupem času se jeho averze ještě zvětšovala, teď jí nemůže ani vystát, i když o intimitu zájem projevuje víc, než předtím. Nemají nic společného, spoustu času tráví víceméně se mnou. Samozřejmě, všechno, co o ženě říká, vím od něj, sama ji neznám a nikdy jsem neviděla. Ani to neplánuju. Je to jeho starý život, my spolu budujeme nový. Ale skutečně něco budujeme?

ROzvedl by se, ale ční tu jedno velké „ale“

Tím, že jsme spolu delší dobu a nestýkáme se jen kvůli tomu jednomu, bavíme se o životě i o budoucnosti. Sám několikrát nadhodil, že se chce rozvést. Nikdy bych ho k tomu nenutila. Rozvod ano, ale až budou děti starší a tolik ho nebudou potřebovat. První dcera nyní maturuje a nastoupí na vysokou školu a kolej. Chce takto počkat i na ty další dvě. Umím to pochopit, mám dvě děti, dcera je zhruba ve stejném věku jako děti milence, takže jim nechci nabourat domov. Občas přemýšlím, jestli se tak opravdu stane. Rozvede se, až ho děti nebudou potřebovat? Nebo je to jenom výmluva? Máte ve svém okolí případ, který je podobný tomu našemu a skončil „dobře“? Občas nad tím pokrčím rameny a říkám si, když se nerozvede, tak nevadí, tohle mi celkem vyhovuje. Na druhou stranu, někdy si říkám, že by bylo fajn bydlet spolu v jedné domácnosti. Jak tohle dopadne?

Mohlo by se vám líbit

“Děti, chovejte se ke mě slušně, ještě jsem neumřela,” píše svým dětem Ivana. Je rozladěná, že ji berou jako přítěž, přitom je zcela vitální

Názor Maurice Berger a Isabelle Gravillon z knihy Když se rodiče rozvádějí (Jak pochopit cítění dítěte a jak mu pomoct)

„Rozvod zasáhne dítě přímo, dotýká se jeho identity. Rodičovský pár byl u jeho zrodu, umožnil dítěti existovat a utvářet se a pak se rozpadl. Dítě existuje v rodině a skrze ni. Může tak postupně vytvářet svou identitu, protože ho otec a matka uznávají jako součást skupiny, jako jejího člena, který je s nimi identický. Jakmile se pár rozpadne, právě toto “identifikační lešení„ je podlomeno a následně zkompromitováno. Jako by byl původ dítěte poznamenaný, zkompromitovaný, a tedy zpochybněný. Je jedno, že si rodiče říkají, že je dítě ještě malé a jejich rozchod nebo rozvod mu neublíží. Není to ale tak jednoduché. “Ideální„ čas na rozvod neexistuje. Starší děti rozchod rodičů již dobře chápou rozumově, a proto se mu vědomě brání a vzniklá situace je trápí. Celkem malé děti to vnímají spíše na úrovni celé své bytosti. Nerozumějí mu, ale velmi přesně registrují, že se děje něco, co je ohrožuje. Rozvod či rozchod rodičů je tak pro děti traumatizující zkušenost v každém věku, nicméně jaký dopad bude mít tato zásadní změna na život dítěte, je jen na rodičích.“

Co má paní Marika dělat? čekat na něco, co možná nepřijde, nebo se pokusit situaci řešit s milencem? Co když si tím, že s ním chce být, není jistá? Pokud vás zajímají naše příběhy, přečtěte si ten „o líné dceři“: „Dcera počítá s tím, že bude dědit a nemusí se starat o práci,“ přiznává Dana. Dcera je zvyklá na blahobyt, ale nechce pro něj hnout prstem

Galerie: "Na stará kolena mám milence, který se chce rozvést, ale s jednou podmínkou. Já nevím, zda ji dokážu splnit," tápe Marika. Děti musejí být velké

4 fotky 5 fotek