"Děti, nebudete rozhodovat o mých financích,” zlobí se na své děti Jaroslav. Těm vadí, že se o ně dělí s potřebnými

Svým dětem se rozhodl napsat dopis pan Jaroslav (76 let), který nemůže uvěřit tomu, co mu děti chtějí udělat. Nelíbí se jim, jak nakládá s penězi. Jeho vlastními penězi, které si vydělal. Svým dětem pomohl do začátku a jistě jim zanechá nějaký majetek i po své smrti, ale nyní je doba, kdy si sám chce rozhodovat o tom, jak se svými penězi bude nebo nebude nakládat. Což je logické pro všechny, kromě jeho dětí. Je za tím jejich vypočítavost?

Milé děti,

musíte se smířit s tím, že nebudete rozhodovat o mých financích! Jsou to mé peníze a musíte to tak brát. Sám bych si v životě nedovolil vám říct, za co utrácet, nebo ne. Jestli někomu pomůžu v nouzi, jestli někoho pozvu na oběd nebo dokonce na dovolenou, na tom nemáte absolutně co zpochybňovat. A abych tak řekl, nic vám do toho není. Po škole jsem měl štěstí, založil jsem firmu a dařilo se nám. Byla za tím tvrdá a těžká práce, do toho rodina a vy, děti. Moje drahá manželka mi byla velkou oporou a bez ní bych to všechno nezvládl.

Děti vyrůstaly v blahobytu

Jako naše děti jste vyrůstaly v blahobytu. Měly jste obvykle to, co jste chtěly, jezdili jsme jako rodina pravidelně lyžovat, třikrát do roka k moři, na různé pobyty a rodinné výlety. Snažili jsme se vás učit, že se musíte umět rozdělit, pomoci druhým a vštěpovali jsme vám, že pečení holubi do úst sami nelétají. Vždy jsme vám říkali, že v životě je potřeba tvrdá práce. Od patnácti let jsme vás poslali na brigády, abyste si uvědomili cenu peněz. Možná jsme někde něco zanedbali, nevím. Nemám ten pocit, ale teď se z vás stali lidé, kteří jen touží po penězích a jsou sobečtí. Alespoň tak na mě působí vaše chování. Jste chamtiví, hamižní a nepřející, jde vám jen o váš vlastní prospěch.

Dostaly jste peníze do začátku

Když jste se rozhodovali, co dál, podporovali jsme vás na škole. A také jsme vám pomohli do začátku. Nemyslím si, že se máte špatně. Ale vaše momentální chování přesahuje všechny meze. Co zemřela má milovaná žena, vaše návštěvy se točí často, tedy vlastně jenom kolem financí. Mých financí. Kontrolujete to, zda jsem náhodou neutrácel víc, ptáte se mě, co jsem dělal, kde jsem byl a co jsem kde kupoval. To přeháníte. Vrcholem všeho bylo, když jste se dozvěděli, že jsem poslal určitý finanční obnos na dobročinné účely, tedy na povodně. Řekl jsem si, že mám dost peněz, měl jsem štěstí, tak proč se o to štěstí nepodělit s těmi, kdo to momentálně skutečně potřebují?

Nebudete kontrolovat mé finance

Vaše reakce byla přehnaná! Přišli jste všichni s tím, že bych vám měl svěřit správu svých financí. Dáte mi určité peníze na týden a bude. Zbláznili jste se? Ty peníze jsem vydělal já a jsem svéprávný člověk, nemám problémy s hlavou. Ale vy asi ano. Takže o svých penězích si můžu a budu rozhodovat jen já sám. Nebudete rozhodně spravovat můj majetek a dávat mi týdenní kapesné, které budu smět utratit. To je vrchol všeho! Nebojte se, v dědictví vám toho zbyde podle mě stále dost. Jsem svéprávný člověk a budu chodit na obědy kdy chci, platit za koho chci, a také posílat peníze na dobročinnost, když bude potřeba. Smiřte se s tím! Nechtějte, abych své peníze věnoval všechny na dobročinné účely! Nedostanete tak nic!

S láskou, táta

Jak se má pan Jaroslav v takovéto nepříjemné chvíli zachovat? Co dělat? Chce svým dětem vysvětlit, že takto by se chovat neměly. Pochopí to? Jak byste se v dané situaci zachovali vy?

Přečtěte si také příběh pana Richarda, který prosí svou ženu, aby udělala něco se svým neustálým nakupováním.

Galerie: Milé děti, nebudete rozhodovat o mých financích, jsou to mé peníze

3 fotky 4 fotky