“Moje sestra mi celý život závidí. Pomlouvá mě, dokonce proti mně poštvala i vlastní mámu,” neví si rady Romana

Paní Romana (43 let) má starší sestru, která odmalička záviděla. Všechno a všem. Holkám oblečení, dětem hračky. Později to byly vědomosti, kluci nebo třeba peníze. Závidí dokonce i své mladší sestře, protože má podle ní moc štěstí. A není to fér, protože sestra takové štěstí nemá a chce ho! Co na tom, že lidé pro to, aby se měli dobře, hodně pracují. To už sestra nevidí.

Moje sestra mi celý život závidí

Už jako malá jsem si přála mít sestru, se kterou si budu rozumět, sdílet tajemství, smát se a podporovat se vzájemně. Jenže realita byla od začátku jiná. Moje o tři roky starší sestra mi nikdy nepřála nic dobrého. A čím jsme byly starší, tím to bylo horší. Pamatuju si, jak už jako děti na pískovišti záviděla ostatním dětem hračky. Doma se vždycky rozčilovala, když jsem dostala něco hezčího, nebo když mě někdo pochválil. Byla neklidná, ubrečená, často drzá. A moje máma se jí pořád jen snažila zavděčit, aby měla klid.

Já jsem byla ta hodná, ta, co šla na gympl, pak na vysokou, co si našla přítele a vydrželo nám to dodnes. Mám dvě děti, práci, která mě baví, a manžela, se kterým máme hezký vztah. Nic není samozřejmě dokonalé, pohádáme se, máme na něco rozdílné názory, ale je to o komunikaci a kompromisu. Můžu říct, že jsem spokojená a šťastná. A právě to mojí sestře vadí.

Pomluvy a manipulace

Moje sestra se nikdy nijak zvlášť nesnažila. Vdala se poměrně mladá, ale s manželem to mají složité. Neustále řeší peníze, práci, vztahy. A místo toho, aby si dala život dohromady, obrací svou frustraci proti mně. Pomlouvá mě u známých, překrucuje, co říkám, dává lidem najevo, že se mám “až moc dobře” a že se tím vychloubám. Dokonce manipuluje naši mámu – neustále ji přesvědčuje, že nepotřebuju nic zdědit, že “už mám všechno”. A moje máma jí na to bohužel často skáče. Když se s ní pokusím mluvit, otočí to proti mně. Jsem prý povýšená, arogantní, nic jí nechci říct a chovám se, jako bych byla něco víc. Jenže pravda je, že já už jen chráním sama sebe.

Nechci být stále ten terč. Je mi to líto. Vždycky jsem si přála mít svou sestru jako parťačku. Chtěla bych, aby si byly naše děti blízké, abychom spolu mohly trávit čas, smát se, pomoct si. Ale místo toho mám pocit, že vedle mě stojí člověk, který mi nepřeje nic dobrého. Nevím, jak z toho ven. Nechci se hádat, nechci vést válku o majetek, o máminu přízeň, o pravdu. Chci jen žít svůj život v klidu. Ale s člověkem, který vás pomlouvá a stále vás snižuje v očích ostatních, je to těžké. Poradíte mi, jak se mám ke všemu postavit a co udělat?

K situaci paní Romany se vyjadřuje psycholog Jan Kutnohorský

Možná většina sourozenců spolu do určité míry soupeří, ale v ideálním případě pocity nespravedlnosti a nepřiměřené soutěživosti s věkem zmizí. Sourozenci se mohou sblížit, nebo se od sebe naopak vzdálit, ale obecně je pocit akutního srovnání se sourozencem nahrazen zralými pocity, které nás již nedrží v minulosti. Všichni potřebujeme pozornost. Stejně jako u jakékoli potřeby, jako je třeba i jídlo, někteří z nás si docela dobře vystačíme s tím, co máme. Prostě nám stačí všeho "tak akorát", zatímco někteří lidé zase mají pocit, že potřebují neustálý přísun všeho.

Možná, že pokud jste jako malí nebo mladí měli v minulosti něčeho nedostatek, je pravděpodobnější, že se budeme déle žárlivě držet závisti a pocitů méněcennosti. A že budeme mít pocit nejistoty, že nám může být cokoli kdykoli odebráno. Ale to není, zdá se, váš případ, ani případ vaší sestry, která má jen nešťastnou povahu. Rodiče někdy mohou neúmyslně (a nevědomě) upřednostňovat jedno dítě před druhým, z nejrůznějších důvodů. Možná, že dané dítě bylo prvorozené, poslední narozené, nebo se ukáže být dobré v něčem, o čem rodiče vždy snili, že v tom budou dobří oni sami. Je nutné dospělé sestře nastavit hranice, které musí respektovat. Rozmyslete si, zda vám tyto hloupé malicherné rozepře za to stojí. A podle toho se zařiďte. Promluvte si se sestrou, ukažte jí přesně i tento článek, aby věděla, jak se věci mají.

Má paní Romana situaci řešit mlčením a odříznutím od sestry? Nebo se bránit jinak? Co byste na jejím místě dělali vy? Přečtěte si také příběh paní Květy, která se pere s důsledky menopauzy.