Vánoce jsou pro mnohé magický čas, který lidé milují a těší se na ně rok co rok. Vánoční dárky, ozdoby, výzdoba, setkávání se s rodinou a přáteli. Jenže někteří to vnímají jako shon, stres, problémy a každoroční hádky. Zejména v rodinách, kde to nefunguje, jsou svátky mnohdy spíše noční můrou. Jak z toho ven, se ptá paní Zita, která toto období roku nesnáší.
Paní Zita (47) nemá ráda Vánoce. Nikdy je neměla ráda. Už od dětství to bylo období, které musela zvládnout. Bylo to fajn jen proto, že byly ve škole prázdniny. Jinak by to klidně oželela. Neměnilo se to ani když byla dospělá. S vlastními dětmi to vždycky zvládla, zatnula zuby a vytvořila jim atmosféru, uvnitř trpěla a modlila se, aby už bylo po všem. Nyní se chce Vánocům úplně vyhnout, ale rodina nechce o bojkotu Vánoc ani slyšet. Ostatně, mnoho lidí má s Vánoci problém, vždyť se na ně mnohdy chystáme už od léta!
Nesnáším advent a celé Vánoce, nejraději bych to zrušila
Nikdy jsem neměla ráda Vánoce. Už od dětství ve mně vyvolávaly úplně opačné pocity, než o jakých všichni mluví. Žádné teplo domova, žádná radost, žádná magie. Jen stres, falešné úsměvy a nutnost tvářit se, že je všechno krásné. A i když jsem si říkala, že až budu dospělá, bude to jiné, nestalo se to. Vánoce nesnáším i dnes. Když se v obchodech objeví první čokoládové kolekce a ozdoby, začnu cítit tlak na hrudi. Všude světýlka, výzdoba, koledy... a já mám chuť utéct. Nejraději bych odjela na měsíc někam pryč, kde Vánoce vůbec nejsou.
Do tepla, na místo, kde prosinec znamená jen další měsíc v roce. Dlouhé roky jsem se přemáhala kvůli dětem. Chtěla jsem, aby jejich dětství bylo jiné než to moje. Pekla jsem cukroví, dělala adventní věnce, vytvářela atmosféru, kterou jsem sama necítila. A ono to fungovalo, děti mají Vánoce rády. Jenže děti už vyrostly. A já najednou nemám komu hrát to divadlo.
Letos poprvé jsem si naplánovala nedělat nic. Úplně jsem chtěla advent a Vánoce vypustit. Jenže moje rodina je proti. Děti chtějí přijít druhý vánoční svátek s dárky a já bych měla vše vyzdobit, vařit a strojit nějaký stromek? Nechápu, proč bych to měla dělat. Jestli moje děti chtějí Vánoce, mají si je udělat u sebe doma. Já už jsem toho udělala dost. Pamatuji si dobře ty doby, kdy jsem obalovala kapra a myslela jsem, že budu zvracet, jak se mi všechno příčilo. Všechno mě to irituje, od výzdoby po nucené veselí. Lidé mi říkají, že jsem divná. Že Vánoce miluje každý. Jenže já ne. A už se za to nechci omlouvat. Roky jsem se přizpůsobovala, roky jsem předstírala, roky jsem se přemáhala. Teď už nechci. Nechci dělat rodině poskoka. Nechci už dál prožívat a připravovat to, co z duše nenávidím. Je to špatně? Co mám dělat?
Doporučujeme
reklama
Nejlepší odpověď na situaci paní Zity má Dawn Potter
Paní Zito,
děkujeme, že jste svůj příběh popsala tak otevřeně. To samo o sobě vyžaduje hodně odvahy. Není nic špatného na tom, že nemáte ráda Vánoce. Není to selhání, ani podivnost. Je to zkušenost, která vznikla z konkrétních důvodů. A ty jsou ve vašem vyprávění velmi čitelné. Z toho, co popisujete, jste dlouhé roky dělala věci, které vám byly vnitřně nepříjemné. Přemáhala jste se kvůli dětem, abyste jim dala něco, co jste sama nezažila. To je obrovský dar, který jste jim dala, a zároveň velká zátěž, kterou jste si nesla sama.
Letos se situace změnila: děti jsou dospělé, „divadlo“ není komu hrát a vy najednou poprvé slyšíte svůj vlastní hlas. A ten říká: „Nechci to.“ To je zdravé, a dokonce přirozené. Lidé často věří, že svátky „musí být nějak“. Jenže realita je jiná: vánoční tradice nemají být povinností ani měřítkem dobrého člověka či dobré matky. Mají být volitelné. A vy máte naprosté právo na to, abyste si nastavila své hranice, i když se to týká něčeho tak citově nabitého, jako jsou svátky.
Vaše děti pravděpodobně nejsou proti vám, ale proti představě změny. Vyrůstaly v určitém rytmu Vánoc a teď je pro ně nová situace nezvyklá. Ale to neznamená, že mají právo určovat, jak budete prožívat svátky vy. Vaše potřeby jsou stejně hodnotné jako potřeby kohokoli jiného ve vaší rodině. Zkuste použít kombinaci jasného sdělení a hranic. Otevřeně jim řekněte to, co jste sdílela i zde:
Vánoce jste dlouho dělala kvůli nim,
Dělala jste je s láskou.
Bylo to pro vás náročné a teď už to nezvládáte tak pokračovat.
Navrhněte alternativu, ale ne ústupek. Můžete přijít k dětem, které udělají Vánoce u sebe doma, můžete prožít svátky zcela bez vánočních rituálů a potkat se až po nich, nemusíte si dávat dárky, je to o společném setkání a společné lásce. Držte hranice klidně, ale pevně. To není odmítání vlastní rodiny. To je péče o sebe. Zkuste si dopřát místo „Vánoc“ něco svého.
