“Po čtyřicítce jsem přibrala patnáct kilo a manžel má neustále pichlavé připomínky,” píše Zina

Paní Zina (46) za posledních pár let přibrala. Nechtěla to, nesnažila se o to. Jenže tělo se změnilo, nefungovalo tak, jak sama chtěla. A kila přibývala. Pomalu, nenápadně. A přesto si jednoho dne uvědomila, že je to patnáct kilo navíc. Za několik let. Sama s tím bojuje a její manžel jí nepomáhá tím, že se do ní neustále trefuje nepříjemnými poznámkami.

Manžel má neustále pichlavé připomínky

Kdysi jsem si myslela, že nás s manželem nic nerozdělí. Že i kdybych zestárla, přibrala nebo přišla o vlasy, bude mě mít rád. Jenže stačilo patnáct kilo navíc a všechno se změnilo. Nejen moje tělo, ale i to, jak se na mě dívá on. A každá jeho poznámka mě pálí jako žhavé uhlí. Není to tak, že bych přibrala ze dne na den. Přišlo to pomalu: stres, práce, starosti o děti, změny po čtyřicítce. Ale najednou jsem měla o patnáct kilo víc.

Když jsem to sama zjistila, bylo mi to nepříjemné. Cítila jsem se těžší, pomalejší, už jsem se necítila tak hezky ve vlastním těle. Ale největší rána nepřišla na váze. Přišla od vlastního manžela. Začalo to nenápadně. Tohle tričko ti dřív bylo? Ty kalhoty bys potřebovala o číslo větší. Nebude ti líp, když začneš běhat? Ale pak to přišlo i před dětmi. Máma zas ujídala čokoládu, se svou postavou. Zinko, nechceš místo toho oběda jen salát? Smál se u toho a děti s ním. Jenže mě to bolelo. A hodně.

"Jsi moc citlivá"

Když jsem mu jednou řekla, že mě to zraňuje, mávl rukou. Prosím tě, jsi moc citlivá. Já ti chci jen pomoct. Kdybych ti to neřekl já, řekne ti to někdo jiný. To chceš? Ode mě to zní líp. A dej si salát raději. A já se cítila malá. Ošklivá. Nepřitažlivá. Nezačala jsem kvůli tomu víc cvičit, začala jsem se víc stydět. Víc se topit ve stresu, úzkostech. Ztratila jsem odvahu být sama sebou. Začala jsem si vybírat oblečení, které schová všechno, co se mi na sobě nelíbí. Přestala jsem chodit na bazén. A když mě moje kamarádka pozvala na večeři, odmítla jsem, protože jsem nechtěla řešit, co si dám, a poslouchat doma další narážky.

Dřív jsem byla žena, která se dokázala smát od rána do večera. Teď mám pocit, že jsem se jaksi scvrkla. Ne o patnáct kilo, ale o kus sebevědomí. Nechci zpět nutně své staré tělo. Chci zpátky pocit, že mě někdo miluje celou, i se slabostmi, i s chybami, i s kily, která odejdou nebo zůstanou. A někdy večer přemýšlím, jestli jde o moje tělo, nebo jestli se změnilo něco hlubšího mezi námi.

K neveselé situaci paní Ziny se vyjadřuje koučka Šárka Smutná

V první řadě vám prospěje zjistit záměr komentářů týkajících se vaší siluety nebo hmotnosti. Pokud máte vztah nebo manželství, ve kterém můžete požádat o vysvětlení, zvažte tuto otázku. Není hezké, co vám váš manžel říká, jak vás shazuje, ještě k tomu před dětmi. Jsem si jistá, že vůbec netuší, jak se svým vzhledem trápíte. Měla byste si ale uvědomit, že dokonalá postava není vše. Jistě, každá žena chce být krásná a žádoucí, ale s přibývajícími roky je to stále těžší. Řekněte muži, jak moc vás to zraňuje a jak moc vám to ubližuje. Zeptejte se ho s citem, bez zbytečných emocí nebo snahy ho nějak napadnout, jde přece o to, že to ubližuje vám, bez ohledu na to, jak moc to manžel myslí. I z legrace, jak říká.

Zeptejte se ho konstruktivně. Myslel jsi to tak? Jeho reakce a vysvětlení hodně napoví o jeho záměrech. Pokud máte pocit, že se nemůžete svého partnera zeptat na úmysly, které se za jeho komentářem skrývají, už to samo o sobě může být varovným signálem. Komunikace je pro úspěšné vztahy zásadní. Je ale dost pravděpodobné, že mu dojde, jak moc vás, byť nevědomky, zraňuje. Je potřebné ho na to důrazně upozornit. Pokud vám pomůže a podá pomocnou ruku, možná se vám i hubnout bude snáz. Možná byste si měli stanovit hranici , kdy žádný z partnerů nebude komentovat tělo toho druhého. Možná byste měli vysvětlit proč. Pokud váš partner neustále komentuje? To není dobré znamení. Přeji vám hodně štěstí a věřím že situace společně zvládnete.

Jak má paní Zina reagovat na manželovy poznámky? Nejsou jí příjemné, nemají efekt, že zázračně zhubne, spíš jí ubližují a vhání do náruče úzkosti. Jak dál? Přečtěte si také příběh Valerie, která je z péče o mámu unavená, už nemůže, ale máma trvá na svém.