“Nemůžu si najít práci a můj manžel mi dává ultimáta, jinak se nebude o rodinu starat,” je na pokraji zhroucení Tereza

Paní Tereza (45) pracovala jako učitelka, ale už půl roku je bez zaměstnání. Aktivně hledá práci, přesto se jí zatím nedaří najít vhodnou pozici. Situaci komplikuje i období školního roku, kdy jsou možnosti omezenější. Její manžel však její snahu nevnímá dostatečně a začal na ni vyvíjet tlak, který Terezu dostává do ještě větší nejistoty.

Můj manžel mi dává ultimáta

Nikdy by mě nenapadlo, že se ocitnu v téhle situaci a že člověk, který mi má být nejblíž a pomoct mi, mě vlastně zradí a ublíží mi. Učila jsem ve škole, měla jsem jistotu, rytmus, pocit, že jsem někde potřebná. Moje práce mě moc bavila, v kontaktu s lidmi, s dětmi. A najednou nic. Každé ráno vstanu a první, co udělám, je, že otevřu nabídky práce. Posílám životopisy, píšu maily, zkouším všechno možné. Je těžké najít práci jako učitelka uprostřed roku. Už jsem byla i na pár pohovorech, ale vždycky to skončilo stejně – buď hledali někoho jiného, nebo se ozvali, že místo obsadili.

Řekla jsem si, že vezmu cokoliv, klidně i práci v obchodě nebo supermarketu. Jenže tam mi rovnou řekli, že mě nevezmou, že mám vysokou školu a stejně bych odešla, jakmile se naskytne něco lepšího. A bohužel mají pravdu. Seděla jsem tam a připadala si, jako by mi někdo zavřel další dveře. Cítím se nepotřebná, chci pracovat, dělám to ráda, ale najednou nemám svůj pevný bod.

Manžel mi dal ultimátum

Nejtěžší je ale to, co se děje doma. Čekala jsem pochopení, podporu, aspoň trochu klidu. Místo toho přišlo ultimátum. Manžel mi řekl, že když se do měsíce nezaměstnám, začne platit jen polovinu účtů, protože ho „stojím moc peněz“. Ta věta mi pořád zní v hlavě. Jako bych byla nějaký náklad, ne jeho partnerka. Snažím se mu vysvětlit, že dělám maximum, že to není o lenosti, ale o situaci, kterou nemůžu úplně ovlivnit. On to ale nevidí. A já mám najednou pocit, že se mi rozpadá půda pod nohama. Bojím se, co bude dál, jestli to zvládnu, jestli si najdu práci včas, nebo jestli přijdu i o jistotu doma. Co mám dělat, když se snažím, ale nestačí to?

K odpovědi na situaci paní Terezy nás inspirovala vztahová terapeutka Krystal Jagoo

Děkuji vám, paní Terezo,

že jste tak otevřeně popsala svou situaci. Je z ní patrné, jak náhlá ztráta práce zasáhla nejen vaši jistotu, ale i pocit vlastní hodnoty. Byla jste zvyklá na smysluplnou roli a kontakt s lidmi, a teď se ocitáte v období nejistoty, kde přes veškerou snahu nepřichází výsledek. Do toho se přidává tlak z vlastního domova, kdy místo podpory přichází ultimátum, které ve vás oprávněně vyvolává pocit odmítnutí a ohrožení.

Je důležité oddělit dvě roviny, pracovní situaci a partnerský vztah. Co se týče práce, děláte maximum a realita trhu někdy prostě není spravedlivá ani rychlá; zkuste si nastavit strukturu dne, případně rozšířit hledání o dočasné nebo částečné úvazky, které mohou být přechodným řešením a zároveň vám vrátí pocit aktivity. Ve vztahu s vaším manželem je ale klíčová otevřená komunikace: neobhajovat se, ale popsat mu, jak jeho slova na vás dopadají, a že v této fázi potřebujete spíše spolupráci než tlak. Ultimáta často pramení z jeho vlastního strachu, ale jejich forma je zraňující a je v pořádku to pojmenovat.

Není pravda, že nestačíte, jste v náročném období, které má své tempo a nejde urychlit silou vůle. Zkuste se opřít i o jiné zdroje podpory než jen partnera, abyste na to nebyla sama. Vaše schopnosti, zkušenosti i chuť pracovat nikam nezmizely, jen teď potřebují čas, aby se znovu uplatnily. Držím vám palce, abyste v sobě udržela důvěru, tahle fáze vás nedefinuje, je to jen přechod.

Jak má paní Tereza na manželovo ultimátum reagovat? Lze vůbec vhodně a s citem manželovi říct, že to není její vina, že je v hledání práce aktivní, ale moc se jí nedaří? Přečtěte si také příběh paní Eriky, která bojuje s manželovou žárlivostí.